Čtyři svatby a jeden pohřeb

Na první pohled vtipná, pohotová, osvěžující hříčka, která je v obraze - tudíž ji nic nevyvede z rovnováhy, když ukazuje lidské hemžení v běhu času ... v několika epizodách zarámovaných čtyřmi svatbami - a jedním pohřbem. Přesto ji nedokážu přijmout zcela bez výhrad - kromě pozitivních emocí ve mně vzbuzuje i lehounkou, blíže neidentifikovatelnou, víceméně podprahovou nechuť. Snad se tady britsky suchý gentlemanský humor příliš často potkává s maličko obhroublou variantou amerických legrácek, snad je při blížším ohledání patrná určitá snobská povrchost ... související jak s vývojem zápletky, tak i s jednotlivými aktéry. Buď jak buď, hlavní ani vedlejší hrdinové mi k srdci nepřirostli ... a jejich osudy jsou mi v podstatě lhostejné ... 3,5* (22.11.2016)

Film jsem viděla včera (září 2008), ale slyšela jsem o něm předtím hodně. Proto mě také dost nemile překvapil. Myslela jsem, že bude zábavnější, vtipnější, zajímavější, romantičtější. A ono nic. Film se mi moc nelíbil, je takový suchý, ani jeden z herců nepatří zrovna mezi mé oblíbence, k postavám jsem si nenašla cestu... Prostě normální romantika, na kterou se podíváte a znovu nemusíte. Taky trochu zklamání a film, kde to označení kultovní film a ocenění moc nechápu... (16.06.2013)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

Film som videl už strašne dávno a mal som snáď trinásť rokov, takže ma pochopiteľne nijako neočaril a odvtedy som nemal potrebu pustiť si ho opäť. Spomenul som si naňho až dnes, keď som si pozrel Čo sme komu urobili a v spomienkach sa mi vynorili aj reklamy, ktoré sprevádzali takmer všetky VHS kazety z videopožičovne na spomínané 4 svadby a keďže som v tom čase poznal Atkinsona ako pána Beana, dúfal som že sa zasmejem. Nestalo sa, keďže ani náhodou som vtedy nepredstavoval cieľovú skupinu obecenstva určenú tomuto filmu. (02.11.2019)

Komentář obsahuje náznaky spoilerů! Skvělá komedie, která patří mezi ty, o nichž můžu říct, že jsou ze života. Osobně bych film přejmenoval na Tři svatby, jeden pohřeb a jedna polo svatba. Jinak s obsazením nemám nejmenší problémy. Hugh Grant byl bezvadný a do toho mu přihrávají John Hannah (kterého jsem znal zatím jen ze série o "Mumii") a Kristin Scott Thomas alias Fiona. Jako třešničku na už tak skvělém dortu tu máme koktajícího faráře v podání Rowana Atkinsona (Ve jménu Otce, Syna a Ducha Statného... e Svatého) a krásnou Andie MacDowell. Co víc si lze přát? (16.08.2009)