Lincoln

Film pro ty, kteří mají rádi americkou historii a kteří více než snahu o okázalé, velkolepé drama ocení dobovou atmosféru a věrnost dějinám. I proto bude z Lincolna většina českých diváků zákonitě zklamaná; emocionálních scén je tu pramálo, o Lincolnově životě se toho člověk moc nedozví, vedlejší příběhové linie jsou silně potlačeny a celé to vlastně působí jako záznam politického rokování o jednom z nejznámějších dodatků americké ústavy. No, a právě proto jsem z něj nadšená já. Užívala jsem si Lincolnovo neidealizované ztvárnění dokonalým Danielem Day-Lewisem: jeho shrbenou postavu, jeho nezvyklou barvu hlasu, jeho zatajování informací, jeho podplácení kongresmanů, jeho rozvážnost v dobách, kdy bylo potřeba jednat, a celkově všechny ty maličkosti, kvůli kterým by dnes prezidentské volby musel zákonitě prohrát, ačkoliv se pod tímto nánosem drobných nedostatků skrývala osoba pro prezidentskou funkci jako stvořená. Užívala jsem si kostýmy, nasvícení scén a všechny ty povalující se mapy a knihy, které mi okamžitě připomněly mou touhu mít vlastní soukromou sbírku starých listin a dokumentů. Užívala jsem si všechny ty zmínky o tehdejším právním systému, o tom, jak rovnost před zákonem neznamená rovnost rasovou, o tom, proč je třeba zrušit otroctví. Ocenila jsem, že se ve filmu v menší roli objevila sestra jednoho amerického prezidenta, který do úřadu nastoupil přesně 100 let po Abrahamu Lincolnovi a na kterého byl také spáchán atentát. A i když mi konec přišel lehce nadbytečný (vrchol podle mě nastává v momentu, kdy Tommy Lee Jones odchází z Kongressu), neměla bych sebemenší problémy s tím, kdyby byl Lincoln oceněn Oscary za nejlepší film (což by po uvedení Billem Clintonem na Zlatých glóbech nemělo být složité), nejlepšího herce v hlavní roli, nejlepšího herce v roli vedlejší a kameru. Film, na který jsem do kina zašla (zatím) dvakrát a který chci vidět (minimálně) i potřetí! (27.01.2013)

Parádní, i když lehce komornější historický snímek s klasickou spielbergovskou sentimentalitou, kterou tak milujeme. Některé může štvát to očišťování politických praktik za účelem vyššího dobra, jiné zas všechny ty Lincolnovy historky, další zas budou nadávat na nedostatek akce, ale já jsem byla z těhle 150 minut dějepisu o jednom z nejdůležitějších momentů historie Spojených států amerických nadšená. Víc takových filmů, mistře! (24.01.2013)

Profesorský Spielberg. Američani tečou radostí, nejradši by na Lincolna naházeli všechno, co je ze zlata a má podstavec, já si ale říkám, že stejně jako i ten nejkrásnější zlatý retrívr má také každý profesor studený čumák. Abraham si takový poctivý film jakožto jeden z mnoha odkazů na svoje zásluhy určitě zaslouží, Štefan by ho ale měl posadit na Válečného koně a honem rychle poslat pryč od červeného koberce. (06.02.2013)

Tak jsem zase jednou zbytečně nutil ty ubohé trpajzlíky, co do úmoru běhají v těch kabelech s batůžky plnými dat, aby mi tímhle zasrali hardisk. Dokonce jsem po nich požadoval, aby běhali místy až čtyřicítkou, abych to tam měl rychle! Chudáci malí, musím je teď aspoň pár dní nechat tu dřinu vydýchat v odpojeném RJ konektoru! A přitom stačilo pustit si po půlnoci ČT2 a tři hodiny sledovat zasedání poslanecké sněmovny, kde by byl zrovna na programu Zákon o povinnosti sběru psích hoven se strhujícím závěrem, kdy by předseda četl přes hodinu jména všech těch nefachčenků a parazitů a oni odpovídali ano nebo ne! Tato zabijácky nudná, patriotistická óda na huhňavého dědka a jeho diskutabilní denegrizaci mě akorát tak přinutila nesnášet pana Boothe za to, že si nešel do Fordova divadla zastřílet tou bambitkou o pár let dříve! Nepochybuji, že si u toho nejeden hrdý, americký dějepisář poprcá prostěradlo s hvězdami a pruhy, nicméně jinak mi to připadá naprosto analogické k tomu, jako bychom my vypustili do světové distribuce strhující, několikahodinové drama o tom, kterak Dobrovský v maďarštině opravuje Jungmannovi chyby v Česko-Německém slovníku a nutili se na to dívat zejména všechny ty asiaty, černochy a araby . Už se na to opravdu vyser, Štefane! (05.01.2013)

Mnohé komentáře k tomuto mimořádnému dílu vypovídají více o svých autorech než o díle samém. Spielberg, často nekriticky zbožňovaný a skoro stejně často také tak zatracovaný, se tu vzepjal k mimořádnému tvůrčímu činu. Poslední měsíce života jedné z největších osobností světových dějin 19. století, postihující končící mimořádně krvavou občanskou válku Severu proti Jihu, jsou jímavým příběhem muže, který až do konce svého života zůstal tím, kým byl: prostým mužem z tehdejšího amerického západního pohraničí, zálesákem a pozoruhodným autodidaktem, který se dopracoval mimořádné úrovně. A posléze i dvou volebních období ve washingtonském Bílém domě. Rozvaha, se kterou řídil zemi, odvaha a statečnost, které jej neopouštěly ani tehdy, když stál na pokraji zničující porážky, jsou a byly stejně obdivuhodné jako jeho jedinečný intelekt a pozoruhodná vzdělanost. Spielberg ani autor scénáře si v ničem svou úlohu neusnadnili. Zblízka, pod drobnohledem kamery, vidíme i druhou, odvrácenou tvář americké demokracie, tvář pokrytou boláky ponížení, rasismu s prvními nádechy protofašistických náznaků, politiku, která již tehdy byla nejen v americkém provedení bezskrupulózní. Lincolnova velikost - připomeňme si jeho ohromný pomník nedaleko Bílého domu - tu vyniká ještě víc. Strhující herecké výkony, nesené režisérskou představou a vůlí, mají svůj svorník: je jím Daniel Day-Lewis ztělesňující amerického dějinného velikána natolik suverénně a samozřejmě, že se jím, prodchnut velikostí svěřeného úkolu, skutečně stává podobně jako Jiří Pleskot Edvardem Benešem nebo Meryl Streepová Margaret Thatcherovou. Pozoruhodný výkon odvádí i Sally Fieldová v úloze Lincolnovy kontroverzní choti Mary. Sytě jsou prokresleny i portréty členů Lincolnova kabinetu. Kamera Janusze Kabinského doslova čaruje jak v prostorách Bílého domu, tak ve velkých krajinných záběrech bitevních scén a jejich hrůzných pozůstatků, tisíců a desetisíců mužských mrtvol. Vlastenecký patos, podávaný Spielbergem, je cudný ve výrazu a hluboký v citovém prožitku. Velkolepá severoamerická fuga je jasným oscarovým filmem a současně nadčasovou poctou muži, který patří ve světových dějinách k tomu nejzávažnějšímu a nejjímavějšímu, jak film naznačuje rovněž věcně podaným tragickým koncem-skonem dvoumetrového obra své doby. Pro toho, kdo vnímá život jako zdroj hlubokých, kvalitu životu stále zvyšujících zážitků, jde a půjde o setkání vskutku nezapomenutelné. (04.02.2013)