Režie:
Jiří BělkaScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Břetislav Slováček, Eliška Balzerová, Zdeněk Řehoř, Milan Jedlička, Karel Charvát, Karel Soukup, Bohuš Záhorský, Otto Hradecký, Josef Koza, Zdeněk Jarolímek, Blanka Vikusová, Vladimír BrabecObsahy(1)
Z hlubin dávnověku až k dnešním dnům zní legendární vyprávění o krásné chovance kláštera Jitce a statečném Břetislavovi, synu českého knížete Oldřicha a prosté pradleny Boženy. Vtipný apokryf, moderním způsobem využívající polohistorickou, pololegendární látku, vypráví příběh zcela netradičním způsobem. V půvabném filmovém obrazu z našich dějin se vrátíme do doby před takřka tisíci lety. Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií, která vládla na území dnešní Moravy a Čech v době našeho příběhu. Břetislav, syn knížete Oldřicha a Boženy, prosté ženy, trpí pro svůj neurozený původ po matce a proto, že se narodil mimo manželství. Setkáváme se s ním v době, kdy, coby správce Moravy, vydává se na cesty do sousedních zemí, aby se oženil. V jeho rozhodnutí hraje také roli mocenská politika, svatba s urozenou nevěstou by měla posílit moc rodu. Především ale nechce svému synu připravit takové ponížení, jakého se kvůli neurozenému původu dostávalo jemu… Televizní film natočil podle scénáře renomovaného vypravěče O. Daňka v roce 1974 režisér J. Bělka, který do hlavních rolí, dvou nezkrotných povah Břetislava a Jitky, obsadil Břetislava Slováčka a Elišku Balzerovou. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek. ()
Dialogy jsou poněkud moderní na dobu, v níž se příběh odehrává, ale komu to v tak povedeném televizním filmu vadí? Nevím, co bych kvitoval nejvíc, zda právě ony dialogy, nebo poměrně "velkorysou" výpravu, nebo vynikající herecké obsazení a přesné výkony, nebo to, jak se Břetislav hlásí ke své (a mé) Moravě. Asi vše dohromady. ()
Zatím nejlepší český historický či kvazihistorický televizní film, který jsem viděla. Ale nevím, jestli to nebude tím, že o první polovině jedenáctého století toho vím o cosi (ehm, o parník) méně než o druhé polovině třináctého a první čtrnáctého století, do níž spadají další viděné a hodnocené filmy a hry. Dobře napsané (i když mě Daňkovy romány Král bez přílby a Král utíká z boje ani za mák neoslovily, jeho hry mě oslovují mnohem více); dobrý výkon mladé Balzerové jako Jitky i Zdeňka Řehoře jako poustevníka Hieronyma. A moc krásně se poslouchalo, jak Břetislav, kníže moravské, opěvuje svou zemi... ()
Jméno dramatika Oldřicha Daňka je vždy zárukou textů nejvyšší kvality - a jeho vtipné zpracování dávné pověsti o Břetislavovi a Jitce je jej více než hodno. V Bělkově režii a skvělém obsazení (vedle skvostného ústředního páru třeba poustevník Zdeňka Řehoře či přísný arcibiskup Bohuše Záhorského) vznikl nádherný televizní film. ()
História práve nie je moju parketou a u tohto príbehu ani neviem, či ide o spracovanie historickej témy alebo obľúbenej povesti. A je mi to vlastne jedno. Podstatné, že to bolo dobre napísané i zahrané, ústredná dvojica pôsobila sviežim dojmom a aj hudobný doprovod mi chvíľami dobre padol. Pre mňa neznámy Břetislav Slováček ma prekvapil nielen zhodou krstného mena s menom stelesňovaného hrdinu, ale aj zaujímavým vzhľadom a prejavom. A tak som mal, napriek téme, z televízneho filmu nadpriemerne dobrý pocit, ktorý zvyknem kvantifikovať troma hviezdičkami. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize / Vítek
Zajímavosti (6)
- Břetislav Slováček byl v postsynchronnech pře dabován Vladimirem Brabcem. (sator)
- Přírodní exteriéry se natáčely v Poněšické oboře u Hluboké, románské kostely a krypty našli filmaři ve Stříbrné Skalici, Třebíči a Doksanech. Část příběhu se pak natáčela v Františkánském klášteře v Hájku u Prahy. (Ele(a)nora)
- Na divokú jazdu na koni spomína Eliška Balzerová (Jitka), ktorá si sadla na plavého koňa menom Hubert. Keď padla klapka, kôň sa splašil, divoko sa rozbehol a snažil sa herečku striasť. Zastavil až na námestí, kde to poznal. Tam si ju potom filmári vyzdvihli. (Raccoon.city)
Reklama