Režie:
Gary FlederScénář:
Charles LeavittKamera:
Kramer MorgenthauHudba:
Mark IshamHrají:
Dennis Quaid, Clancy Brown, Rob Brown, Omar Benson Miller, Nelsan Ellis, Darrin Dewitt Henson, Charles S. Dutton, Justin Martin, Nicole Beharie (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Sportovní drama dle skutečného příběhu černošského hráče amerického fotbalu Ernie Davise, který tvrdou prací a nepřehlédnutelným talentem uskutečňuje svůj sen v době rasových problému šedesátých let dvacátého století ve Spojených státech. (JOHN.NY)
Videa (2)
Recenze (122)
Po dlouhý době jsem na jedný z trapných komerčních televizí narazil na slušnej film, aniž by byl 20 let starej. Tohle pro mě bylo příjemný překvapení. Pro životopisný filmy slavných lidí či sportovců mám slabost a tento snímek se mi líbil. Dennis Quiad i hlavní fotbalový hrdina zahráli velmi slušně a rozhodně jsem se nenudil + mne rozhodně nenechalo chladným přiblížení tehdejší stupidní problematiky alá barva pleti...to jsem nikdy nepochopil---> 80% ()
Myslím, že nemá cenu porovnávat neporovnatelné. Stejné napětí, stejná problematika "barevných" a stejné nebo podobné výsledné snažení. Jen ten sport je jiný. A ikdyž fotbalu zrovna neholduji, bavil jsem se stejně dobře jako u basketu, hokeje a zase basketu. :-) Opravdu podařený expres... 80% ()
Další z působivých sportovních příběhů, který se ocitl na plátně. Vzhledem k mé slabosti pro sportovní snímky a zároveň díky více než kvalitnímu provedení nemohu jinak - dávám čtyři hvězdičky, protože to bylo milé pokoukání (na pět to bohužel není - nikde tam nebyl starej Klapzuba s šiškou v ruce místo balonu - Vítězové a poražení jsou pro mě totiž stále svým zpracováním nedotknutelní, byť se jedná o diametrálně odlišné snímky, mapující jiná období tohoto yankeeovského sportu). A vzkaz do historie: Velcí zlí běloši go home! ()
Americký fotbal považuji za výsměch a životopisná dramata za nudnou rutinu. I přesto musím ocenit minimálně vynikajícího Denise Quaida, chytlavou hudbu a ve všech ohledech chytlavou režii od Garyho Fledera, kdy i obyčejná konverzace je přetavena v neskutečně napínavý moment. A když dojde na zápasy v přeplněném stadionu či pouhý trénink, tak se jedná o téměř bezchybný touchdown. Ukázkový příklad nedoceněného filmu, který naprosto propadl finančně a tudíž se ani tuzemská kritika nenamáhala jej jakkoliv dokopat k Oscarovému klání. Nebo to byl strach, že by film o černoších, kde dobrá polovina bílých jsou dementi s tunelovou vizí, mohl nedejbože otevřít rány z minulosti? ()
Tento športový film mi prišiel vcelku nudný a neoriginálny. Ďalší z rady filmov o rasovom probléme v 60.tych rokoch. Videl som ich už toľko, že pokiaľ sa nejedná o vyložene kvalitný film, tak ma film proste unudí. I keď športové filmy mám celkom rád, americký futbal ma nikdy nebral. Je to pomalý a neustále prerušovaný šport, rovnako ako baseball. Okrem Dennisa Quaida, ktorého mám celkom rád, nieje vo filme žiadna známa tvár a to je ďalší problém, pretože to Dennis sám ťahať nezvládal. Film má navyše o niečo viac než dve hodiny a to už je riadne utrpenie. Takúto stopáž si zaslúžia len kvalitné snímky. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (5)
- Ernie Davis byl prvním Afroameričanem, který obdržel Heismanovu trofej (každoročně udělovaná trofej pro nejlepšího vysokoškolského hrače amerického fotbalu). (JOHN.NY)
- Na začátku filmu kouká Ernie (Rob Brown) s dědečkem na baseballový zápas, kde exceluje Jacke Robinson a Ernie dědečkovi říká, že Jackie je jeho vzor a chce být jako on. Načež na konci filmu, když vede rozhovor Ernie s Floydem Littlem (Chadwick Boseman), Flod mu povídá, že právě on je jeho vzor a chce být jako on. A právě Chadwick Boseman hraje o 5 let později Jackieho Robinsona ve filmu 42. (Attia)
- Číslo 44 syracuských Orangemanů bylo v roce 2005 oficiálně vyřazeno a žádné jiné číslo nemá v historii univerzitního amerického fotbalu takovou historii. Oblékali ho Jim Brown (1954-1956), Ernie Davis (1959-1961) a Floyd Little (1964-1966). (JOHN.NY)
Reklama