Vykoupení z věznice Shawshank

Dlouho jsem váhal, jestli to mám přiznat. Nakonec jsem se rozhodl, že ano. V závěru The Shawshank Redemption jsem se rozbrečel. Ne že by se mi z očí valily potoky slz, ale přesto - žádnému jinému snímku se tohle nikdy nepodařilo. Můžu dát filmu, který něco takového dokázal, méně než pět hvězdiček? Nemůžu. A kdyby to šlo, dal bych i víc. Delšího komentáře jsem momentálně neschopný, ale s klidným svědomím dodám, že tohle je ten nejnádhernější film, co jsem zatím viděl... a Darabont je génius. (13.08.2008)

"Tvoje duše patří Bohu, tvoje prdel mě." Tak to by se mé zadnici asi nelíbilo, zejména když by si na ni dělaly nárok taky Sestřičky. Navíc to není spravedlivé, protože ve věznici Shawshank sedí jen nevinní. A jeden z nich Andy Dufresne mě hodně zaujal. Kdybych do podobného prostředí někdy zabloudil, tak chci taky dělat bachařům daně, otravovat instituce kvůli knihovně, šimrat nádvoří geologickým kladívkem a hlavně chci mít na cele plakát Raquel Welch z filmu Milion let před Kristem. Kdyby nebyl k dostání, tak z Bandolera nebo ze 100 pušek. Díky za inspiraci, protože tohle mě bavilo. (19.07.2011)

Naděje je dobrá věc! Stále žiji v naději, že se někdy opět zjeví snímek, jenž dokáže tak dojemným a láskyplným způsobem ukázat sílu člověka, aniž by ho poznamenala nějaká kýčovitost. Tohle je první film mého života, který jsem opravdu zbožňoval, tenhle film způsobíl, že jsem se ve sladkých jedenácti letech odtrhl od LEGA a začal sledovat filmy. (04.06.2002)

Po čtyřiceti letech bloudění na pouštním, vězničním buzerplace bankéř vyvede do zaslíbené země Mexika Žida, teda Ira Freemana, čímž z něj udělá freemana. Doufám, že to nemusím interpretovat politicky... Pokud mě k tomu nikdo nebude nutit, tak se raději budu tvářit, že jsem se koukal na pohádku o vytrvalosti, naději, drobnostech, co pomáhají přežít další den a božích mlýnech, co melou pomalu, ale když se jim pomůže, tak jistě. +++++ V pohádkách se zlo dává poznat ihned a zlem zůstává, dobro se někdy musí hledat, ale nakonec se najde. Občas přitom trpí, občas zlu nezabrání působit utrpení, ale nakonec, za doprovodu melancholického, někdy až tesklivého klavíru, vítězí. Jeho prohry i finální výhra se umí strefit do diváka, až zaslzí. Pomáhá v tom i životní moudrostí nasáklý vypravěč s hlasem Freemana. Škoda, že chvílemi ujiždí ve svých promluvách k mudrování, jež jakoby se inspirovalo motivačními příručkami a new age guruy. Shawshank je dojákem, jemuž hrozí pád ke kýči, ale precizně odvyprávěným, sice s ploššími záporáky, ale slušně navrženým hlavním hrdinou, navíc s ucházející fabulí. Darabont (nebo King?) si v některých případech příliš lacině hraje s umísťováním (hádám zpětným, tj. po vymyšlení příběhu) náznaků, např. Monte Christem, nebo "rekontextualizací" (Brooks was here / Red was here). Takhle se vodí divák v dětství. Škoda, v rámci dojáků na mě Shawshank zabral nadprůměrně. A mohl i lépe. (04.10.2014)

Coural se tu jako chlápek na procházce v parku, co se vo nic nestará. Co nemá problémy. Jako by ho před touhle dírou chránil neviditelnej plášť..... Krásnej film o naději, která je nebezpečná, protože z ní člověk může zecvokatět. O vězení, kde člověk dělá cokoliv aby se zabavil a kde má jen dvě možnosti: myslet na život nebo na umírání. Ale hlavně o přátelství, protože přátel není nikdy dost. A nemusíte být ani v lapáku. Příběh, který vám tu naději může poskytnout a budete li mít odvahu prolézt řekou svinstva, můžete se vynořit čistí. A zajet si třeba do Zihuataneja. Nebo do Tábora. Jen je třeba věřit. (30.06.2007)