Monstrum

Slušný zážitek. Co hlavně oceňuji kromě samotného námětu, je natočení ve stylu "Záhady Blairwitch". Myslím, že pro všechny zúčastněné platí, že tohle je to nejlepší co zatím zplodily. Když vezmu v potaz, že se v dnešní době podařilo natočit za směšných 20 miliónů dolarů takovouhle podívanou, tak musím hledat jen slova chvály. Škoda, že jsem na snímku nebyl v kině, určitě by byl zážitek mnohem více umocněn. I to je jeden z důvodu proč nakonec dávám čtyři hvězdičky, jsou zkrátka filmy, které si doma plně nevychutnáte...... (13.04.2008)

Prvních cca 20 minut je tak příšerných, že jsem vážně uvažoval, že se zvednu a půjdu pomoci té hezké slečně do předsálí kina s prodejem popcornu. Naštěstí pak přilítne do ulic kebule sochy svobody a začne se alespoň něco dít ... i když. Nějakej nechutnej hnusnej přerostlej sráč co si dribluje z palicí sochy svobody, z vojáčků slavný US Army si udělá kopačák a místo dortíčků žere mrakodrapy, napochuduje do New Yorku a jeden tamní idiot nespustí kameru z ruky a všechno natáčí. Úplně jsem nebyl dojmu, že tenhle pablb by byl schopen si natáčet sám i vlastní popravu. No a touhle, přiznávám, značně blbou oklikou se dostávám k jádru pudla --kamera. Jako já vím, že to je dokumentaristický a realistický, / ne, že by snad nějaký divák skutečně věřil, že se to stalo / ale co je moc to je příliš. Já si připadal jak u degenů na dvorečku, chvíli jsem viděl nebe, pak padající barák a pak prdel nějakýho vojáka, potom se s kamerou pořádně zatřáslo a spatřil jsem auto, podpatek utíkajícího člověka, zase kamerovej otřes a tak furt dokola. Hlavně se mě neptejte kdo tam hrál, protože o to vůbec nejde, důležitý je, že i člověk v pokročilým stádiu třaslavky může být úspěšný kameraman. Jak tam to monstrum kadilo ty malý sráče, nebo co to vlastně lezlo z jeho prdele nebo to byla huba, nevím, no co, no, u psů se taky kolikrát nepozná kde maj prdel a kde hlavu a tohle bylo stejný a přitom to byla jediná scéna kde si mentál za kamerou zapomněl potřást se svým přístrojem. Teda teď jsem se tak nasral, že už ani nevím co jsem chtěl napsat. No nic, radši to zakončím chválou zvukových efektů, abych se uklidnil. Zvukový efekty byly udělaný na jedničku a když si to monstrum uprdlo nebo co to udělalo, tak se zatřásly sedačky i v poslední řadě kinosálu. (05.02.2008)

Dokonale neoriginálne a držiace sa všetkých schém a klišé podobných filmov, ale úchvatná forma to prebíja a vlastne dáva tej "otrepanosti" zmysel. Hra na "všetky tie veci, ktoré sme už videli v iných filmoch, ale nikdy nie takto" v druhej polovici mierne stráca tempo, ale pocit autentického zážitku je silný až do konca. Opakovane a na TV obrazovke by ma to asi nebavilo, ale premiérovo v kine je to šleha. (03.04.2008)

I když se to tváří „blairwitchovsky“ s maximální mírou realističnosti, pořád to na mě v mnoha scénách (napadení malými alieny, nákaza milované, vrtulník atd) působilo hodně nepřirozeně. Prostě nejsem schopen věřit tomu, že v takových zlomových chvílích, kdy mi jde o holý kejhák (nebo mých nejbližších), bych byl ještě ochoten nahlížet okolí skrze displej kamery, to ani náhodou. Jinak ale perfektně odvedená práce (triky, výprava, vzhled monstra) a lahůdkově apokalyptická atmosféra s některými záběry, které nabývají až sladce surrealistického nádechu (jeden za všechny – bílý kůň táhnoucí kočár v epicentru řádění monstra). Zážitek mnohokrát znásoben, pokud je film viděn v přítmí kina na velkém plátně a se špičkovým ozvučením. (16.05.2008)

Odhliadnuc od (pre mna tazko uveritelnej) absurdity samotnej podstaty "inakosti" filmu - t.j. vytrvalost v natacani pri tak zivotu nebezpecnych vypatych situaciach, je Cloverfield skvelym upgrade toho, co pred rokmi naznacil (pre mna velmi slaby) Blair Witch. A nie je to len vacsou atraktivitou katastrofickeho pribehu a posilenim faktorov mediality a medialnosti, ale hlavne dorazom na maximalne vyuzitie hesla "za malo penazi, vela muziky" (viralny marketing pre tieto ucely neberiem v uvahu ;) . Efektne snimanie s vybornym zvukom dodava scenam silnu atmosferu, v dvoch pripadoch priam az fantasticku. Uz pri pozerani si sice uvedomite, ze zvoleny pristup "katastrofa skrz pohlad priameho ucastnika" so snahou o posilnenie pocitu "na vlastnej kozi" dostava trhliny v prevazne modelovo vykreslenych zmenach charakteru postav, ovsem tie su uspesne tlmene spravnym davkovanim zimomriavkovych sekvencii podnecujucim vasu vlastnu fantaziu smerom "co ak by...". Druhe pozretie uz mozno tak intenzivne nebude, ale to je irelevantne. PS: Na vytrvalych divakoch po zaverecnych titulkoch (za zvukov vybornej hudby odkazujucej na hudobne motivy z monster filmov 50´s minuleho storocia) caka maly audio dodatok... . (21.01.2008)