Hobit: Neočekávaná cesta

Extended verze ftw! :) -------------------- Zhruba podle očekávání. Dlouhé jako týden a se spoustou zbytečných scén (Roklinka je smrtící... co se proboha bude cpát do rozšířené verze?), ale zároveň s parádními hádankami ve tmě a spásným, emocemi nabitým "závěrem". Příště už to víceméně může být jen lepší, ale musíte holt přistoupit na to, že má Hobit daleko blíž ke King Kongovi než k Pánovi prstenů, a že by se trpasličí skupina mohla smrsknout na polovic a nic moc by se nestalo. První část okázalého pohádkového digifestu se nicméně dosnaží k lehce nadprůměrnému hodnocení, které kupodivu nezajišťují nostalgické odkazy, ale spíš Jacksonovy nápadité hrátky v akčních scénách a humorná i pěvecká věrnost předloze. A mimochodem, jestli vám vadilo, že v Pánovi prstenů chodily i stromy... tady chodí i skály. Jackson se s tím nepáře! (7/10) (11.12.2012)

„Svět není v tvých knihách a mapách. Svět je venku.“ Hodnocení prodloužené verze (kinoverzi jsem neviděl). Ačkoli je prezentován jako dobrodružné fantasy kráčející ve šlépějích Pána prstenů, pro mne byl Hobit v prvé řadě příběhem proměny poutníka fikčními světy (neboli nerda), který teskní hlavně za svými knihami, ve skutečného hrdinu. Je to zejména Bilbova nezpůsobilost pro epické dobrodružství, která oživuje a také popostrkuje vyprávění (kulinářské tipy obrům, vysmeknutí se z gobliního zajetí). Zapomenutým kapesníkem počíná nejen postupná ztráta veškerého komfortu, ale také hrdinova proměna z toho, kdo neustále hledá silnějšího vůdce, který by ho vedl, v samostatně jednající figuru. Věřím, že toto směřování k samostatnosti bude v dalších dílech pokračovat. Dlouhý úvod v Hobitíně není důležitý jen kvůli nastínění cíle mise a představení trpaslíků. Zobrazení pohodlíčka, v němž provincionálně smýšlející „no adventure“ půlčík žije, zároveň slouží jako kontrastní podloží pro situace, v nichž se protagonista posléze octne. Stesk za opuštěným domovem je motivem prohlubovaným napříč celým filmem nejen skrze Bilba, ale také trpaslíky, kteří po svém exodu žijí ve vyhnanství. Hobit i trpaslíci zároveň opakovaně překonávají své fyziognomické předurčení, když musí zas a znovu čelit nepřátelům mnohem větším než jsou oni sami. Pozvolného zvyšování rizik, s nimiž jsou postavy konfrontovány, probíhá za paralelního upozorňování na budoucí hrozby, což Hobita ve výsledku mění v jeden velký příslib událostí, které teprve přijdou. Odkládání neředěné spektakulárnosti není na škodu, neboť prezentované dobrodružství před námi roste společně s Bilbem. Ten se ve světě reálného ohrožení teprve rozkoukává, takže má dost času na hádanky se schizofrenním pazgřivcem, a stejně jako divákovi mu musí být mnohé vysvětleno. Explikativní pasáže mění hlavní linii vyprávění ve zřídlo pro mnoho bočních příběhových toků, které ovšem nezdržují ani neruší, neboť se sbíhají zpět k výchozímu zdroji a dávají najevo, že jejich význam bude plně doceněn v některém z pokračování. Nad potřeby vyprávění překynula pouze délka některých akčních scén, prozrazujících, že Jackson je v nitru podobný hračička se slabostí pro bizarní monstra jako del Toro. Syrový vizuál akčních scén navíc moc neladí s lyričtější krajinomalbou. S ohledem na množství scenáristů a literárních i jiných zdrojů, z nichž čerpali, je výsledek stále obdivuhodně kompaktní a už dlouho jsem si nevychutnal takhle žánrově čisté, v dobrém slova smyslu starosvětské dobrodružství. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Bluntman, Lavran, Arbiter, Phobia, Tirion, mcb, L_O_U_S, Kellerman, TERRORDROME, Gattolino (13.12.2013)

Veľkolepý a pompézny návrat do posvätnej krajiny všetkých milovníkov fantasy žánru (menom Stredozem) sa nekoná. Uvidíme ako sa bude vyvíjať ďalší priebeh hobitského dobrodružstva, ale zatiaľ som voči tomu skeptický. Kvality filmu však nemožno poprieť, problém je v tom, že sa jedná o Tolkienovu adaptáciu a zároveň Jacksonovu a del Torovu kolaboráciu, a moje očakávania boli teda automaticky na úrovni LoTR-a. Byť toto iný film, tak by som plesal blahom. Mnoho záberov scenérií poteší, kamera fascinujúca, grafika a efekty prekonávajú limity a hudba krásne podmanivá. Takže po technickej stránke podľa očakávaní - bravúrne odvedená práca. Z hľadiska deja a celkového feelingu je to trošku horšie, miestami som mal z filmu dojem vykrádačky LoTR-ovskej trilógie, čo ale vlastne Jacksonovi ani nemožno vyčítať, pretože na to má autorské právo :). Atmosféra na jednotku, trošku pomalší rozjazd, podobne ako v prvom diely trilógie, ale ak bude dej, napätie a príbeh gradovať tak ako pred desiatimi rokmi, tak sa máme na čo tešiť. 85%. (27.12.2013)

Na kinoverzi HOBITA: NEOČEKÁVANÉ CESTY panují rozporuplné názory, od opatrné chvály přes obhajobu adaptačního přístupu až téměř k úplné spokojenosti. A prodloužená, o skoro čtvrt hodinu delší verze "téměř" z uvedeného hodnocení smazává. "Přídavky" výrazně pomáhají tomu, že každý ze šesti větších bloků vyprávění je rytmicky vyvážený, i když je celek v podstatě sledem nápaditých a vzhledem k zacílení na celé rodiny i podvratných atrakcí. V delším sestřihu je každou čtvrthodinu do vyprávění uvedena důležitá postava, díky čemuž je udržována divákova pozornost, flashbacky jsou rovnoměrně rozmístěny a komické i muzikálové vložky plní svou retardační funkci s ohledem na to, aby byl každý zlom precizně načasován. I přes zřetězení série atrakcí tak jde o soudržné dílo, které je svou organizací vyprávění důmyslnější, než se může jevit. Postupně se proměňuje počet protagonistů, od jednoho ke skupině, která je ale v předposledním aktu rozdělena (jeden - Bilbo, skupina - trpaslíci), aby se ve vyvrcholení mohli sjednotit. A vedle toho se od vydání se na cestu pracuje s Bilbem a Thorinem jako dvěma hrdiny (jeden tohoto statusu nabude, druhý ho již má a místy je relativizován), jejichž vývoj je v paralelním vztahu. Přitom se celou dobu jedná o vzpomínku, která obsahuje flashbackové pasáže a narativní odbočky naznačující, že tato dobrodružná fantasy by se mohla stát pěkně temnou. ŠMAKOVA DRAČÍ POUŠŤ nebude žádná pohádka, kterou oproti Tolkienově knize není ani filmový HOBIT. Více (o přidaných a prodloužených scénách a Blu-ray vydání) ZDE. (11.12.2013)

Tak už jsem na tom byl taky, a to v hustomegakrutopřísném imaxovém třidé balení. Přiznávám, že 3D je tomto filmu opravdu trochu přebytečný nadstandard a soudím, že v 2D bych si z filmu odnášel totéž (zatím jsem smysluplné 3D zažil u hraného filmu dvakrát, a to v Beowulfovi a přes výhrady k filmu jako takovému v Pocahontas - é, pardon, v Avataru). Tož k filmu. Není to špatné, to je třeba říct hned na začáku. Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to. Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl úchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...). Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. Naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na co dopadneme. Pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom. Hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí, není třeba se o ně bát. Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči. Zkrátka si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Nakonec se přikláním ke ***, ale ještě není vše ztraceno. Šmak se totiž probouzí a s ním i naděje v lepší část cesty tam :) (22.12.2012)