Ano, šéfe s Gordonem Ramsaym
Kitchen Nightmares
Áno, šéfe USA
Obsahy(1)
Uznávaný šéfkuchař Gordon Ramsay přichází do restaurací, které mají problémy. Ať už to jsou potíže s kvalitou pokrmů a nebo majitelé nevědí, jak přilákat více zákazníků. Gordonovy radikální změny v chodu jednotlivých restaurací způsobují konflikty nejen mezi ním a vedením restaurace, ale v prvé řadě s šéfkuchaři. Jak obstojí restaurace při náhodné Ramsayho návštěvě? Pomohly jim změny k odražení se ode dna? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (85)
Moc dobře udělané, ovšem nemohu se zbavit dojmu, že je to celé předem napsané a tak i odehrané. Vzorec (alespoň u první řady - tedy 10 dílů) je stejný: Gordon Ramsay přichází do hospody, kde je vše špatně. Setkává se s vedením, které má spousty chyb. S tímto vedením pak Gordon bojuje. Vedení restaurace má problémy se změnami. A na závěr přichází jako blesk z čistého nebe náhlá změna šéfa navštíveného podniku, jak v charakteru, tak přístupu. Tedy přijetí Gordonových rad. Tento stále stejně se točící kolotoč ve mě vyvolává otázku, jak moc reálné to vše je. Ovšem i kdyby odpověď byla maximálně negativní, rozhodně to na druhou stranu nenudí, časově odsýpá a Gordona Ramsayho prostě budete obdivovat. 75% ()
[První dvě série] Největší chybou je srovnávat americké Kitchen Nightmares s původními britskými bratříčky či dokonce s počeštěným Ano, śéfe. Tohle je totiž tvrdá reality show. Restaurační personál už přistupuje k pořadu jako k soutěži kde něco vyhrají (v každém díle je interiér přestavěn a především získávají obří publicitu) a producenti Foxu se tomu přizpůsobili. I když mě zpočátku styl akčních sestřihů a dramatické hudby totálně iritoval, tak po jeho akceptaci jsem se začal konečně bavit a užívat si všechny ty exoty co si přišli "zasoutěžit". První dvě sezóny 75 % ()
Americká verze je oproti té britské (a i té české se Zdeňkem Pohlrichem) jeden velký bizár. V každém díle je ukázaná restaurace, ze které si běžný Středoevropan říká, "Kriste pane!" Je to unikátní přehlídka gigantických porcí, nechutných blivajzů, hysterických majitelů, arogantních kuchařů, diktátorů, psychopatů a lenochů. Spíš než o vaření je to o emocích a příbězích, a o škodolibém nahlížení do špinavých lednic. Pak z toho vznikají podobné scény, jako když sebejistému kuchaři s kilometrovou kuchařskou čepicí na hlavě, spadne úsměv z obličeje, ve chvíli, kdy mu Gordon mává před obličejem shnilou rybou apod. Bohužel jsem měl k dispozici jenom verzi s dabingem, takže můžu mít akorát tušení, že některé přeložené vulgarizmy jsou uhlazené a nemají takový šmak, jako v originále. Gordon je fúrie, který se pro tenhle formát dokonale hodí. Pořad je sice svým stylem částečně bulvární, ale v tomhle případě to dokonale sedne. ()
O proti anglicke verzi jsou sprosta slova vypipany a misto na kuchyn se spis zameruje na majitele. Vetsinou to jsou rodinny prislusnici a Gordon mezi nima napravuje vztahy. Jak bylo v jednom dile receno: Gordon je jako bila Oprah. Diky bohu je ale v Americe kupa exotu a tak jsou aspon nejaky dily zabavny. Celkove to je slabsi nez puvodni verze a tak davam slaby 4*. ()
„...Řekl mi, že jsem busy idiot!“ „On je Brit, v Británii znamená busy idiot kompliment!“ „Jak mám vědět, že to je kompliment? Neumím zas* britštinou, jsem rád, že jsem se naučil anglicky...“ „Já vím, že busy idiot není kompliment, ale musel jsem bratra uklidnit, aby se přes to přenesl a mohli jsme pokračovat...“ :-D Americká a Britská verze se liší jako noc a den. Zatímco pro Brity je typický určitý sarkasmus a nadhled, Amící jsou emocionálnější, každý kiks přehrají minimálně 3x. A Fuckování důsledně ne jenom vypípávají, ale také zakryjí ústa rozmazaným obdélníčkem (asi kvůli neslyšícím). Pokud se přes tu uměle vyhrocenou šokantnost (v tomto ohledu mají zřejmě největší potenciál rozvrácené rodinné restaurace) přenesete a neodradí vás to, dozví se zajímavé lidské příběhy z gastro businessu. ()
Reklama