Gran Torino

Clintova rozlučka, aneb Vratné lahve podle amerického drsňáka. Má to sklony sklouzávat ke klišé a kalkulu, ale postava nerudného dědka, který na stará kolena dojde spásy (?), má takové grády, díky nimž budete dvouhodinové mentorování a lamentování nad starými dobrými časy hltat plnými doušky. Objektivně by toho šlo vyčítat spousta, ale subjektivně mě to vzalo natolik, že žádné výhrady mít nechci. (16.05.2009)

K těm zaručeným kinohitům, které obec fanoušků považuje za vážné kandidáty pro nejlepší snímek roku, mívám rezervovaný postoj. Obvykle dávám přednost filmům mimo hlavní proud a často mě dokáže nadchnout vyložený filmový outsider. Nicméně v případě Gran Torina musím konstatovat, že jde o velmi slušné melodrama, kde Clint Eastwood zúročil své dlouholeté zkušenosti na poli režie i herectví. Ne že by starý dobrý Clint byl tak skvělý režisér, je to spíš velmi kvalitní a spolehlivý řemeslník, který dobře zná své limity a svůj film kormidluje do vod, kde se cítí jako doma. Jeho postava je vlastně přímým pokračováním jeho nejpopulárnějších hrdinů, tzn. lovce hlav ze starých westernů Serga Leoneho a především drsného inspektora Harryho Callahana. Přidejte Callahanovi 40 let a máte tu nerudného důchodce a ctitele pravých amerických hodnot Walta Kowalskiho. Děj je sice po převážnou většinu stopáže předvídatelný a jeho poselství je každému jen trošku zkušenému divákovi jasné po několika minutách, ale Eastwood dokáže svůj film obohatit řadou milých, divácky vděčných scén, jako je zasvěcování asijského výrostka do mluvy správných chlapů nebo úsměvné multietnické střety mezi nevrlým Američanem a jeho asijskými sousedy. Tam, kde režisér udržuje tragikomickou polohu, je jeho příběh a podání uvěřitelné a navýsost sympatické, tam, kde se vkrádají prvky osudového dramatu a sebeobětování, sklouzává film na pokraj sebeparodie. Např. v momentu, kdy bezmála 80-letý stařík s prokouřenými plícemi napadenými rakovinou srazí k zemi a dá nakládačku o tři generace mladšímu členu zločineckého gangu. Jinak obecně platí, že filmy Clinta Eastwooda a jeho hrdinové jsou tak dokonalou esencí těch nejryzejších amerických hodnot, že by se jeho filmy měly povinně promítat na sjezdech republikánské strany. Patří k nim střelné zbraně, tvrdý kovbojský postoj, vyhraněný patriotismus a sociální konzervatismus. Pokud je ale dokáže režisér zlehčovat a doplňovat např. parodií politické korektnosti, kdy se se starým přítelem z holičství dělají drsné narážky na své národnosti je to nejen stravitelné, ale i fajn. Celkový dojem: 80 %. (27.04.2009)

Tak tohle mě neskutečně smetlo. Celou dobu ten film jede v jedné a té samé melancholické náladě, a to ať už se zrovna střílí kulky, nebo sarkastické hlášky. Gran Torino plyne přímočaře k jasnému finále, jež je ale kupodivu jednou z předností filmu. Sem by se opravdu žádné překvapivé zvraty jednoduše nehodily, všechno skončí tak jak má. A u závěrečných titulků dostane divák skvostnou píseň, která svým mocným účinkem celkové pocity z filmu ještě znásobí. Pro mne rozhodně jeden z nejlepších filmů roku. (27.12.2008)

Clint Eastwood jako totální megadrsňák i na starý kolena. Naštěstí má rozum a nedělá tam žádný akční kousky, nebo tak něco. Ono stačí, že prostě je. Dostávalo mne jak tam vždycky zazněly ty armádní bubny, když šlo do tuhýho. Tyhlety filmy o sbližování bývají dost často takové přiteplené, ale to Clint nedovolí a chudák asiat od něj dostává megačočku. To je furt samý debile, rákosníku, skopová hlavo, sráči, ale přitom z toho cejtíte, že je Clint v jádru dobrák :D Finální zůčtování je opět provedeno s rozmyslem a je hodně působivé. Jen škoda, že ta jeho kára mu furt stojí v garáži a za celej film se v ní neprojede. (09.02.2009)

Clint Eastwood se nebál použít již párkrát provařené téma rasismu a pouličních gangů a neměl ani strach z poměrně lineární dějové linie, on totiž vsadil na způsob uchopení celé věci. Nejprve vykreslit zatvrzelý a svérázný charakter starého válečného veterána a pak pohled na "neznámou" společnost přistěhovalců a začínajících gangsterů jeho očima. Nic velkolepého, okázalého nebo jakkoliv přehnaného, Gran Torino je jemný, uhlazený (kvalitní režie) a velmi citlivý příběh. Walt Kowalski, ač ví o životě a smrti více než o ní kazající kněz, teprve odhaluje, že není bambusák jako bambusák. Utváří si přátelství tam, kde by to nejméně čekal a jedná se srdcem na správném místě až do samého konce... Nádherný lidský film. 9/10 (28.12.2008)