Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
My deti zo stanice Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Režie:
Uli EdelScénář:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)
(více)Recenze (551)
Dospívání, Bowie, Berlín, drogy, smrt, sex a nádherná špína noci městského industrialu. Krása. A peklo života, v naturalisticky čisté podobě. 8/10 ()
V podstatě stále dokola řešící dilemata. Brát, nebrat, když už beru, přestat, nepřestat. Je to v podstatě vlastně nepochopitelné, každý z těchto "dětí" minimálně tuší, co se skrývá na konci, nicméně touha z poznání, potřeba se vyrovnat, možná i láska, může člověka k tomuto dohnat. Naprosto reálné a detailně autentické prostředí můžu s přimhouřenýma očima považovat za kvality snímku a čtyři hvězdičky jsou u mě spíše vydřené. Předloha je jasně daná a příběh je bohužel jen jeden z tisíce, který může být použit jako varování. Film je určitě smutný a nejsmutnější jsou ty detaily. Například, že matce situace dojde až ve chvíli, kdy dceru najde ležet v koupelně, což bohužel ještě není ten dostačující důvod k radikálnímu zásahu. I když se Christiane v dobrovolné odvykačce doslova vyblije z podoby, získá obdiv a možná i inspiruje své "přátele", nepomůže to nikomu. Ve filmu jsou skvěle vystiženy role, které každý feťák obměňuje podle toho, jak se mu to hodí. Nechybí tu jistá zodpovědnost a starost o druhé, přátelství i láska. Ovšem závislost je silnější než všechny tyto dobré a jediné kladné vlastnosti, které se ve filmu objevují. Prostě marnost a mizérie. ()
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy. Pravděpodobně jsem poslední člověk na světě, který až dosud tuto knihu nečetl, protože mi přijde, že v mém okolí ji znají snad všichni a podle všeho se u nás jedná o "povinnou četbu" všech dospívajících (dva náhodně vybraní lidi, kterých jsem se ptal, to četli ve svých 13 letech). Pravděpodobně jsem to tedy četl jinýma očima, s věkovým odstupem od hlavních hrdinů. Přesto to neumenšilo výsledný dojem, který ve mně kniha zanechala - něco tak působivého a současně depresivního jsem dlouho nečetl. Místy jsem si musel dát oddech, abych vůbec mohl v četbě pokračovat - ten text je tak nesnesitelně drásající a naléhavý, že mi dočasně naboural veškeré představy o harmonii našeho světa, po níž celý život prahnu. Při čtení jsem totiž nebyl ani tak konsternován z nízkého věku hlavní hrdinky a dalších postav ani z jejich pádu na společenské dno, ale z toho, v jakém šíleném světě urbanistického pekla, nekonečné nudy, ubíjející školy, nulových budoucích vyhlídek, lhostejnosti zodpovědných lidí a nezměrné generační propasti to tehdy žily. Proto jsem rád, že jsem mohl vidět i filmovou adaptaci, která mi lépe umožnila představit si tehdejší reálie a slyšet hlavní postavy mluvit němčinou a pohybovat se v nevábných kulisách tehdejší feťácké subkultury. Žel, můj celkový dojem z filmu však není zrovna dvakrát valný - obsah knihy je zde natolik zredukován, až mi to přijde nepochopitelné (u snímku, který má více než dvě hodiny, bych automaticky čekal, že bez problémů absorbuje i mnohem komplexnější děj). Motivace hlavní postavy, která ji přivedla k drogám, je zde naznačena velmi vágně, postava jejího přítele byla poměrně nepříjemně modifikována z chápavého empatického citlivého kluka (jak je vylíčen v knížce) na jakéhosi lhostejného frajírka a flákače (v hereckém podání jeho představitele), postava matky se ve filmu doslova jen mihne, ačkoli její role v knížce je zcela zásadní, otec se zde neobjeví vůbec, nepadne zmínka o hrdinčině lásce ke zvířatům, o její reflexi vrstevníků, atd., atd. Herecké výkony představitelů většiny rolí hodnotím dosti kriticky jako nepříliš přesvědčivé a přítomnost Davida Bowieho zde vnímám spíše rozpačitě - ty záběry na něj z jeho koncertu jsou zde dle mého soudu zbytečné a klidně bych je z filmu vystříhal. Jeho muzika se ale jinak k tomuto filmu hodí, ostatně Bowie je v knize též několikrát zmíněn, proto mě i trochu překvapilo, že se tvůrcům podařilo tohoto zpěváka získat pro jejich natáčení. Ve výsledku mi tento film přijde jako nepříliš přesvědčivá zpráva z jednoho světa, jehož odstrašující působivost by neměla zakrýt skutečnost, že tohle je prostě jen průměrný film. Marná sláva, Trainspotting je jen jeden, a osobně lepší - a zábavnější - film o drogách prostě neznám. ()
Můj dvou tisící komentář jsem se rozhodl věnovat právě tomuhle filmu. Knižní předlohu jsem četl dvakrát, ale je tomu už pěkná řádka let. Ve své době jsem na podobných knížkách (jako je My děti ze stanice Zoo, A bude hůř,Toxický squat, Malá Julie dýchá toluen) doslova ujížděl. Knížka je luxusní, totéž se ale nedá říct o filmu. Filmové zpracování má poměrně dlouhou stopáž, ale i tak mi snímek oproti knížce přišel strašně prázdnej. Knižní předloha je prostě jedinečná a mnohem obsáhlejší než to co se vlezlo do filmu. Film prostě zdaleka nemá tu sílu co má knížka. Ale tak je to asi u 90% filmů natočenejch podle knižní předlohy. Kdybych nečetl knížku zřejmě bych šel s hodnocením o hvězdu výš, takhle ale musím porovnávat a tady jasně vítězí knižní podoba. ()
Tento film u nás snad ještě neběžel (ani v televizi, ani na videu, takže jsem ho musela skousnou v originálním znění s polským rychlodabingem - ach jo) a to je velká škoda, protože opravdu stojí za to. Je inspirován proslulou knihou My Děti ze stanice Zoo, zároveň je do něj zakomponována hudba a přítomnost Davida Bowieho v Berlíně v době, kdy hlavní hrdinka a její přátelé podléhají heroinové závislosti. Zprvu se děj zdá dosti kllišovitý (nešťastná láska a tak), ale pak přechází do velmi naturalistické polohy (začíná to prvním pořádný šlehem po koncertě Bowieho, který jim k tomu zapěje krásnou píseň o heroinu). Rozhodně je zarážející, že film vznikl už v roce 1981, dva roky po tom, co vyšlaq kniha, a je natáčen v Berlíně v realistických (pravdivých) exteriérech. P.S. Německá verze Heroes byla asi tou nesvětlejší částí filmu, pak už je to jen skluzová depka...:-( P.S.2. Děkuji Cheveesovi za důkazní materiál tom, že film v České televizi běžel, děkuji Faye, že mě na to upozornila a tímto dementuji svůj nepravdivý výrok, o tom, že tomu tak nebylo. ()
Prvních 45 minut je naprosto zbytečných, ale pokud během nich neusnete, čeká vás skvělý film plný beznaděje, špíny a ubohosti. ()
Ty vole, to boli socky. Od scény jak sa prestrelila až po koniec, teda zhruba hodinu, ide o zážitok tak bolestivo depresívny, že z obyčajnej narkoexploitácie, vypotí takmer dokumentárny film. Nechutný, odporný, skutočný, a ešte k tomu s deckami. Až raz budem mať deti ja, schválne im ho pustím. Pre prípad, že by sa nudili. We can be Heroes, just for one day. ()
Ak chcete vidieť, ako hrajú polená, ktorými podkurujete v piecke na chate, pustite si tento film. ()
Nepřekvapivý scénář v dnešní době zaujme už jen svým (bohužel) stále velice aktuálním tématem. Jenže ten film je natolik přesvědčivý ve své syrovosti a bezútěšnosti, že vám při jeho sledování bude téměř po celou dobu podobně mizerně jako všem těm na "háčku" závislým nešťastníkům. Smutně nadčasová záležitost, přestože například TRAINSPOTTING nebo REKVIEM ZA SEN jsou (v různých ohledech) výrazně inspirativnější. 70 - 80 % ()
Opět další kvalitní film zabývajicí se drogovou tématikou. První hodina je poměrně ještě taková klidnější, potom to začne být o něco ostřejší s přibývajicí závislostí, ve které se ukáže velmi tenká čára mezi láskou a drogami. Pohledná a sympatická Natja Brunckhorst tu zahrála velmi luxusně. [8/10] ()
Čakal som síce, že nemeckí tvorcovia nebudú nič zľahčovať, ale aj tak ma táto adaptácia emocionálne rozobrala a nielen svojou explicitnosťou. Hviezdu však síce nerád, ale predsa, uberám za vyššiu absenciu matky v deji. To si preboha nič nevšimla? Predpokladám, že predloha je v tomto smere dôkladnejšia. Atmosféricky dokonalé, i keď nie som Bowieho fanúšik. Song Zoo Station od U2 zrejme na film odkazuje, ale nepátral som po tom. ()
Příběh naivní ošklivé dívenky, která chtěla za každou cenu někam patřit. Zapadla do naprosto snové partičky mezi absolutní spodinu Berlína. Chtěla se zalíbit teploušovi a stal se z ní feťák glumovského vzezření. Přál jsem smrt úplně každému členovi party, protože to byli totální retoši. Poklonu skládám maskérům, protože všichni vypadali tak, jak si feťáky představuji. Film na mne jistě zapůsobil, neboť ve mne zanechal pocit beznaděje a totálního zhnusení. Za zmínku stojí i geniální soundtrack dokreslující dobovou atmosféru. Až mi někdo nabídne háčko, tak si to teda kurevsky rozmyslím. 3* ()
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO - jedna z knih, které naprosto změnily můj pohled na svět pod světem - na místa "okupovaná" feťáckou komunitou a na komunitu samotnou. Tento filmový počin bych zařadil do šuplíku společně s Requiem for a dream, protože přesně tam patří. Pouštěl bych je dětem (ano, dětem - třeba od 5. třídy základní školy) jako odstrašující příklad, který by - když ne ve všech - alespoň v někom zanechal pocit pachuti vůči stříkačkám, tripu, acidu a jiným svinstvům. Kniha samotná je samozřejmě o mnoho výživnější, ovšem ladění filmu v kombinaci s výbornou hudbou (David Bowie) a syrovostí jemu vlastní z něj dělá také něco výjimečného. ()
Drogové prostředí, jedno z mé nejoblíbenějších, možná nepřiměřeně posouvá hodnocení. Knižní předlohu jsem samozřejmě přečetl před zhlédnutím a film mne po pravdě trochu zklamal. Mnohdy se děj vůbec nikam neposouvá a hereckou fádnost neomlouvá ani mladistvý věk. Určitě než film raději doporučuji knihu. 70% ()
Tentokrát ide moja obvyklá tolerancia stranou. U filmov zaoberajúcich sa drogovou problematikou ma vôbec nezaujíma, či sú nakrútené kvalitne alebo nie. Mne je celá problematika cudzia a odporná a k sledovaniu filmu ma primälo iba jeho pomerne slušné hodnotenie. Ale je to hodnotenie divákov pravdepodobne až o dve generácie mladších a teda primerane tolerantnejších. Veľa z nich sa sťažuje, ako film nedosahuje kvalít knižnej predlohy po ktorej však nesiahnem, ani keby bola jediná a posledná k dispozícii. ()
vynikajuci hudobny doprovod pridava tomuto temnemu filmu o negativach drog na velmi silnej a dusnej atmosfere...spinavy berlin a kruta vypovedna hodnota. film na depku. ()
Tísnivou beznaděj pomáhá v první hodině trochu netradičně budovat i mírná zdlouhavost až monotónnost celého dění, ale v druhé polovině naštěstí děj hodně nabírá na obrátkách a také napíná. Znudění, málo zájmů, nedostatek péče i touha prostě si to vyzkoušet (navzdory vědomosti o možných následcích) měly za následek nejdřív jednu zkoušku a záhy už vzniká bludný kruh drogové závislosti včetně boje s penězi, jejich ziskem i boje se sebou samým... dostavil se přesně tak úderný zážitek, jaký jsem vzhledem k tématu a autobiografické předloze očekával. Vím, proč jsem se filmu několik let vyhýbal, u některých scén s detaily na vpichování drogy jsem se nedokázal dívat, aniž bych napůl neodvrátil zvrak od obrazovky, a šílený pocit z počínání a prožitků hlavních postav z řady dospívající mládeže na mě jenom přetékal. Vidět Děti ze stanice ZOO však rozhodně za to stálo a můžu zejména všem mladým lidem pouze doporučit. Scény z pokusu odvykání ve dvou jsou pro mě snad nejsilnější z celého filmu, snad proto, že prožití fyzicky i psychicky zdrcujících chvil se tu současně pojí se silným poutem včetně snahy o vzájemnou pomoc, a také díky nečekané silné příhodě posléze u prvního selhání, která snad ještě na chvíli přinesla další naději. Trochu mi ve filmu chyběla alespoň jedna další scéna s matkou Christiane, neboť po první osudné události v koupelny se vytratí z příběhu, ačkoliv k dalšímu shlédání vzhledem k epilogu rozhodně muselo dojít. Bowieho živé vystoupení mě moc nebralo, nicméně atmosféra doby a zákoutí špíny velkoměsta, včetně podbarvující hudby, je zde rovněž výtečná. [85%] ()
Čakala som lepšie pretavenie knihy do filmu, od polovičky to bolo ale lepšie. Je mi jasné, že do filmu sa nedá dať všetko, ale niektoré dôležité časti a vysvetlenia z knihy mi tam chýbali. Je smutné, čo prežila Christiane, smutné, že hodnú chvíľu trvalo, kým sa z toho vyhrabala, a ešte smutnejšie, že sa z toho nikdy nedostala, pretože sama nechcela a život s drogami ju baví. Muzika parádna. ()
Berlínsky háčkový industriál verzus znudená holčina z panelákovej džungle. Pre toho, komu sa strácali kamoši pred očami, viac než surový film s naloženou Bowieho muzikou. "It's not the side-effects of the cocaine, I'm thinking that it must be love. It's too late - to be grateful, It's too late - to be late again..." ()
Opravdu velice syrový výlet mezi narkomany, který musel být ve své době dost pobuřující. V dnešní době filmů "Requiem za sen" nebo "Trainspotting" už tolik nešokuje ale i tak to je dost těžká podívaná. Škoda, že po první hodině docela dost zpomalý a začne nudit. Rozhodně však doporučuji vidět. ()