Den nezávislosti

Asi nejlepsi film Rolanda Emmericha a jeden z nejlepsich filmu v katastrofickym zanru. I kdyz tu je spousta "osudovejch" projevu, prevazne od prezidenta, ktery misty pusobi az smesne, dokaze si film drzet urcitej nadhled a bavit i pri svy mozna trochu zbytecne dlouhy stopazi prakticky po celou dobu. Triky jsou na hodne dobry urovni, herci se snazi, Bill Pullman je sympatak a Will Smith obcas da nejakou tu cool hlasku. Nejlepsi je, samozrejme, kdyz se utoci na mimozemstany, cehoz je nejvic v posledni pul hodine, ale i sceny, kdy se jen keca, jsou vcelku zabavny, diky slusny hudbe a ne uplne stupidnim dialogum. Ale samozrejme se od filmu nedaj cekat nejaky velky moudra, jedna se proste o skvele zvladnutej popkorn, kde jsou americani opet ti nejlepsi. Ale je to fuk, kdyz je to tak skvela zabava. (21.12.2006)

Kdo by chtěl v tomto sci-fi thrilleru hledat nějaké životní moudro, bude těžce zklamán. Jde totiž o čistokrevnou popcornovou podívanou, při které je doporučeno nepřemýšlet nad tím, co se na plátně nebo v TV děje a prostě jen hltat a hltat (očima). A tady toho k hltání je opravdu hodně. Záplava supermoderních triků se na člověka z plátna doslova vylije a chvílemi je jich tolik, že je divák ani všechny nepostřehne. Po této stránce - všechna čest. Co mě ale (jako už mnohokrát) dokonale odrovnalo, to je ten americký patriotismus. Pro mě osobně už je to ta nejzprofanovanější věc na světě. Ale ještě více mě začínají unavovat američtí prezidenti - akční hrdinové. Pro mě osobně je daleko realističtější skutečná návštěva mimozemšťanů na Zemi. (24.08.2002)

Pravděpodobně nejzábavnější a nejvelkolepější invaze šmejdů z vesmíru. Scénář je plný patosu, hrdinských proslovů, ale i nadsázky a vše funguje na jedničku z hvězdičkou. Efekty jsou po celou dobu špičkové, Will Smith je gangsta, Jeff Goldblum je eko, Bill Pullman je ultimátní prezident Spojených států, extrémní sympaťák, milující manžel a rodič, pravdomluvný politik, pro svůj národ hrdina do posledního dechu. Tedy přesně zapadá do tohoto opakujícího se amerického snu o tom, jak nakopou zadky jakémukoliv světovému nepříteli. Ženské osazenstvo taky nijak nezaostává, jen ta prezidentka Roslin mohla dostat více prostoru, ale další dvě ho mají dost a povinnou vztahovou a emoční výplň zastupují tak, jak je v tomto druhu filmů třeba. Celkově je tedy toto sci-fi příkladem parádní explozivní fantastické akce, která se napoprvé určitě neomrzí a vlastně se neomrzí nikdy. Osobně mám ale stejně nejraději první temnější část. (19.10.2008)

První skutečný EMMERICH hodný toho jména. Hrdinný prezident, hrdinná Amerika, tupí mimozemšťané, zneuznaný vědec coby horlivý třídič odpadu coby zachránce matičky Země, Will vítej na Zemi Smith, mimozemská technika užívající OS Windows 95 a tak dále. Sranda na ntou. "Ja štycky šikala emericka fojak, topra fojak." Ale co když to ten Emmerich dělá schválně? Co když je pro něj to vlastenectví jenom záminka, jak si ve filmech trochu poničit pár US městeček a známých budov, když už se to Němcům za války nepovedlo? :)) To by ovšem nesměl natočit Patriota. Ale je to lákavá představa... :)) P.S. Výborné je pustit si hned potom Mars útočí. P.P.S. "Na Jóžina z Bažin, koho by to napadlo, platí jen a pouze práškovací letadlo." EDIT 13.9.2012: U světla dnešních následovníků v oboru invaze vesmírného šmejdu (Battleship) se musím slitovat a nějakou tu hvězdičku přece jen hodit. Při všech svých nekvalitách má přecejen ID jakž takž lineární děj, určitou vnitřní logiku a přecejenom na to dneska můžu myslet s jistou nostalgií. EDIT 14.12.2015: Dneska jsem viděl teaser na sequel (ne, fakt si nepotrpím na cizí slova ani ad hoc) a nostalgie pracuje, zatr sakr, já tomu dám dvě :) (15.02.2007)

S odstupem času (a především v kontextu další Emmerichovy tvorby musím film hodnotit výrazně lépe, než před lety, kdy jsem jej jako puberťák těžce odstřelil, protože mě štvalo klišé na klišé, zoufalý scénář a pod. Film ani po 17 letech příliš nezestárnul a Emmerichovy tradiční propriety, tedy útok na národní integritu skrze destrukci monumentů (kterou Emmerich z pozice neameričana vlastně docela hezky glosuje) a klišé dovedené až k samotné absurditě se objevují už v roce 1996, což mě v době premiéry štvalo, ale dneska si to užívám stejně, jako třeba u 2012. Scénář je ale pořád místy na pytel. (04.01.2006)