Hra o trůny

2019: Když mně prostě přijde, že se tvůrci systematicky soustředí na ty nejméně zajímavé věci a postavy. Všichni, kdo brečí, že je poslední série strašná, by se měli podívat na to všechno předtím a uvědomit si, že poslední série se od těch předchozích skoro nijak neliší. Například doufám, že pokud si někdo stěžuje, že bitva o Winterfell nedává strategický smysl, tak že na to neváhal poukázat taky u bitvy bastardů. A o milionu dalších uspěchaných skoků, mizejících postav a nenavazujících spojů se mi nechce rozepisovat. (Ale abych nekecala, tak jsem měla pár oblíbenců, na jejichž přítomnost jsem se těšila: Jaqen H'ghar, Brienne, a řekněme, že i Tormund, to jsou ovšem vedlejší postavy, které nemají svoje pořádné oblouky a ukáží se jednou za sto let, což mě ve výsledku frustruje, a z "hlavních" postav jenom lord Varys a ser Davos. A to je dost málo na to, aby to zahnalo neodbytnou myšlenku, že je to celé dost hloupé a neuspokojivé. Osobně bych tam vůbec nemusela mít Daenerys, která mi šla na nervy svou nekonzistentní povahou a slabou hereckou představitelkou hned od začátku, a raději bych se dívala na šedesát hodin zombíků ve sněhu prostříhaných s vyřezáváním obličejů v Braavosu. P.S.: Ještě jsem chtěla říct, že soundtrack je na celém tom kolosu asi to nejzajímavější, ale ve dvou (nejzásadnějších) momentech mě totálně zklamal: výbuch The Great Sept of Baelor a smrt Nočního krále. Obě ty skladby také v kostce vystihují celý seriál: ambiciózní přespřílišná snaha hrát si na překvapivé vysoké umění, ovšem soustředěná pouze na formu a v žádném případě na myšlenku. --- 2022: Po přečtení knižní předlohy si to dávám znova a můžu teď říct, že část mých původních výtek lze s čistým svědomím hodit na Martina a že to tvůrci při adaptaci zvládli vlastně docela dobře. Souhlasím se spoustou věcí, které vynechali a zjednodušili, (ale pořád je nesnáším za to, kolik násilí, respektive znásilňování si tam přidali a jakým způsobem), protože Martin je jak splašené dítě v obchodě s hračkama a rozhodně ty jeho nekonečné a nikam nevedoucí odbočky k různým random postavám (Victarion například) potřebovaly zkrotit, přepracovat nebo prostě zrušit. Ale pořád platí to, že zhruba někde ve chvíli, kdy se k otěžím dostane Ramsay, si tvůrci nechali moc vlézt do hlavy ta označení, že dělají nejlepší televizní show ever, a pokoušeli se trumfnout sami sebe těžkopádně až nesmyslně. Nakonec tedy můžu říct, že mě GOT/ASOIAF na jednu stranu strašně baví a takřka proti mé vůli si vyšlapalo trvalé místečko v mém srdci, ale zároveň bych mohla (a taky jsem to již učinila, promiňte mi sestro, Sáro a každý, kdo se dostal do mé blízkosti, když jsem četla Hostinu pro vrány a Tanec s draky) celé dny vyjmenovávat, co mi na tom pije krev. (22.05.2019)

1. séria- 80%. Veľkolepý historický seriál z produkcie HBO, ktorý sa celkovým pojatím odtrhol od konvenčných, hollywoodskych, melodramatických trhákov a otvorenou (i samoúčelnou) brutalitou, sexom a vulgárnou výrečnosťou uspokojí súčasných konzumných divákov. Fantasy tu hrá druhé husle a slúži skôr ako pozadie pri rozohrávaní kráľovských intríg a hašterení významných rodov. V scenári je až príliš veľa postáv, čo spôsobilo, že mi niektoré začali byť ukradnuté a jednoducho ma ich motívy nezaujímali, no tomu sa zrejme pri tak obsahovo bohatej knižnej predlohe nedalo vyhnúť. Odhliadnuc od toho, oceňujem monumentálnu výpravu, úchvatnú úvodnú titulkovú sekvenciu (s peknou hudbou), znázorňujúcu všetky rozdielne kráľovstvá, kvalitný scenár, ušetrený od patetických predslovov a najmä ma seriál okamžite vtiahol do rozvrstvených dejov (Zimohrad, Zeď, Kráľove prístavište, ...) Z hereckých výkonov mi nesmierne vyhovel Jason Momoa v úlohe neľútostného Khal Droga (zvláštne, že po zhliadnutí Barbara Conana som jeho hereckú charizmu značne spochybňovala), ďalej čestný a spravodlivý Sean Bean a Peter Dinklage čoby sarkastický, vtipný Tyrion. Pochmúrna stredoveká atmosféra vyráža každým záberom, avšak kto očakáva hlavne fantasy, mal by si radšej po stý raz pustiť Pána prsteňov, pretože Hra o tróny je najmä - do historického kontextu zakomponovaná - drsne realistická story o kráľovských intrigách s občasnými fantasy vsuvkami. Obľúbené postavy - Khal Drogo, Eddard Stark. 2. séria- 60% (14.09.2012)

Zaslouženou výjimečnost tohoto seriálu vidím ve velkolepé výpravě a hlavně ve výborné práci castingu… při tak velkém množství postav (jak hlavních tak vedlejších) je až neuvěřitelné, jak herci herecky a vzhledově pasují ke svému charakteru... když se k tomu přidají emoce všech druhů, které každým dílem stupňují svoji údernost, tak musím HBO opět poděkovat za špičkovou produkci, která je v posledních letech na vysoké úrovni. A tak tuto fantasy, která si nedělá starosti s násilím a nahotou, hodnotím 4,5 hvězdičky… (02.07.2011)

Chápu to propojení - vzít Pána prstenů, mixnout ho stylem Říma a do toho dát ingredience z Živí mrtví, to je recept na stoprocentní úspěch. A na rozdíl od jiných podobných vychytralých slepenců nemá Hra o trůny papírem šustící základ, ale hutnou knižní předlohu. Výsledek ale neohromil. Možná je chybou to, že jsem do rozjetého vlaku naskočil až po odvysílání sedmi sérií a vše dal "na jeden zátah" během dvou měsíců. Chyběl mi tak potřebný časový prostor a díky tomu mi jednotlivé série přišly hodně podobné. Řada postav přešlapuje po celou dobu na místě a má minimální vývoj. Story s matkou draků je akcentovaná od začátku, k jejímu propojení se zbytkem ale dojde až v šesté sérii (a postava rozhodně není tak zajímavá, aby musela mít tolik prostoru). Nejlépe napsaný charakter (Tyrion Lannister) je od svého uvěznění ve čtvrté sérii hrozně pasivní a Peter Dinklage, jakkoli se snaží, najednou nemá co hrát. Styl vyprávění se opakuje - konflikt, hledání řešení, katarze, zrada vedoucí k novému konfliktu. A ani ta úmrtí vlastně nejsou zas tak překvapivá, protože hrdinové jsou brzy poměrně jasní a až do sedmé řady na ně tvůrci nemají odvahu šáhnout. Nemluvě o tom otravném opouštění linií, kdy se k něčemu seriál vrací třeba až o dvě sezóny později. Měl jsem reálný problém si pamatovat, kde vlastně některé postavy právě jsou a to jsem jel v kuse (například jsem dlouho váhal, kdy jsem viděl naposledy jednoho z mladých Starků a jestli už náhodou neumřel). Neumím si představit, jak bych se orientoval, kdybych to měl dávat s ročními mezerami. Současně je ale třeba uznat, že to má fantastické měřítko, evidentně se plánuje dopředu (často možná až moc, neboť jednotlivé série málokdy něco konkrétního vyřeší), některé příběhy jsou skvěle zvládnuté (Arya Stark, Jamie Lanniser), sem tam potěší nápaditý dějový vývoj (Hold the Door!) a rozhodně nechybí prvek překvapení. Celek by ale snesl výrazné prokrácení, protože to, co se stalo během sedmi sezón, mohli autoři stihnout za podstatně kratší dobu. (21.09.2017)

"Asi se ti bude zdát těžké vládnout miliónům lidí, kteří tě budou chtít vidět mrtvého." No mně to ani tak těžké nepřipadá. Vždyť se trošku zaintrikuje, zasouloží, zradí, hlava opustí krk a jedeme dál. Ono to celé vypadá poměrně báječně, ale moje morálka ještě není pokřivená natolik, abych tomuto dílu propadl a užíval si ho. A taky jsem se rozhodl, že na to nemám čas a po první sérii jsem se bez větších obtíží vrátil do reality. (27.12.2015)