50/50

„Já jsem Adam Lerner, Schwannův neurofibrosarkom.“ Další vývojová etapa heterosexuálních mužských romancí. Apatowovská komedie prolnutá s „umíracím“ melodramatem. Romantická linie chlapec-dívka slouží zejména k bližšímu představení titulního hrdiny, jakkoli neodpovídá na otázku, zda Adama přítelkyně opouštějí, protože jsou to mrchy (jak má jasno Kyle), nebo kvůli jeho neoslnivému charakteru a chabé vůli něco změnit. Většinu skutečně dojemných momentů naopak obstarává linie chlapec-chlapec, smysluplně zužitkovávající Rogenovu osvědčenou (jedinou?) polohu „jsem nadržený imbecil a je mi to fuk“. Věrohodně doplňuje Levittova slušného „nepiju, nekouřím, nemám řidičák“ hocha (jehož jediným zlozvykem je zřejmě okusování nehtů). Nápadný kontrast povah ústředního dua je zábavný, jejich přátelství činí věrohodným a navíc nabízí dvojí možné pojetí lidského těla – k přežití/k ukojení slasti. Klidné tempo vyprávění, citlivé protlačení vážného tématu do komedie a redukování sentimentu rozhodně nejsou kvality, jimiž by se mohlo chlubit každé filmové obohacení onkologického diskurzu. 50/50 nejen obohacuje, ale také rozšiřuje, když prostřednictvím zprvu sympatické přítelkyně ukazuje falešný soucit a sobeckou neochotu míchat pozitivní s negativním. Adamova následná skličující samota zpochybňuje platnost často citovaného výroku „žij s lidmi, zemři sám“. Někteří lidi jsou svině, osamělé umírání je opruz a k životu s nádorem patří boleti, únava a zvracení. Banální, ale pravdy. Zprostředkování vědomí, že už nemusí být žádné „potom“ patřilo k těm nejsilnějším, jaká jsem kdy díky nějakému filmu zakusil. Kam se hrabou rakovinotvorná dramata. 85% Zajímavé komentáře: castor, Gimp, ScarPoul (20.11.2012)

Příjemný snímek. Podařilo se mu velmi dobře vystihnout tu hranici mezi vkusně dojímavým a naopak citově vydírajícím filmem. Velkou měrou se na tom podepsal nadhled a humor, se kterým bylo k tématu přistupováno. Škoda, že těch vtipných momentů nebylo ještě více, ale samozřejmě s postupující nemocí by to možná přestalo fungovat (v každém případě by mě nikdy nenapadlo, že se budu jednou upřímně smát tomu, že se někdo zmíní v určité souvislosti o smrti P. Swayzeho; i to o tomto filmu a jeho vyváženosti hodně vypovídá). K dokonalosti má 50/50 vcelku daleko, věci jako důsledky operace, přehnaně hnusné zachování se k ex-přítelkyni či od prvního momentu předvídatelný románek s terapeutkou mi nepřišly úplně zvládnuté, na druhou stranu právě díky vztahu nanejvýš milé doktorky a stejně tak maximálně sympatického pacienta (s tím pohledem na řízení auta si mě, přiznávám, okamžitě získal na svoji stranu :-) ), má snímek jisté kouzlo bez kterého by nebyl tím, čím je. A když se navíc podařil udělat takhle nenásilně otevřený a přitom rozumně ukončený závěr, tak vlastně proč ne, ode mě slušné 4*. (12.02.2013)

Až v momentně, kdy jsem se pokusil představit si, jaký to asi je pocit ztratit v sedmadvaceti naději, mi po dlouhé době u filmu slza ukápla. Ultimátní citová vydíračka, na kterou se po většinu času moc pěkně dívá. Je to zároveň první film, ve kterém mi JGL konečně přirostl k srdci. Atmosféru příjemně odlehčuje svým typickým, byť na uzdě se držícím, humorem Seth Rogen, a ostatně i obě dámy a představitelé rodičů hlavního hrdiny pásnou do svých rolí jako prdel na hrnec, takže já jsem si tento film užil víc, než-li jsem původně čekal. Hodně dobrý je i soundtrack. Asi už měknu, ale jednou za čas....doporučuju! (24.06.2014)

50/50 je vtipným dramatom alebo smutnou komédiou. Preberte si to po svojom. Každopádne, ja film vnímam ako život samotný. Je trpký, ale zároveň i radostný. Život Adama a jeho okolia zo mňa dokázal vyšťaviť nejednu slzičku a keďže niečo takého považujem pri filme za obrovské plus, spolu s komediálnymi vložkami, roztomilou Annou Kendrick a sympatickou dvojkou Rogen a Gordon-Levitt, nemôžem hodnotiť inak ako plným počtom. (05.08.2012)

Věta z presskitu "Nečekejte drama, ale komedii", je nesmysl. Nějaký humor tu sice je, ale velmi často má nepříjemnou příchuť nelehké situace, kolem které se všechno točí, a která má během filmu svůj vývoj. U představitele hlavního hrdiny to tak nějak považuju za samozřejmost, ale mile mě překvapilo herectví Setha Rogena. Je tu sice ve své obvyklé póze, ale má momenty, kde je vidět cosi opravdu jiného. No a co se třetí hlavní postavy týká... kdo by nechtěl Annu Kendrick, že?;) To děvče má prostě talent. Poprvé mě přimělo se zamyslet nad tím, že z nebe nepadají hotoví psychoterapeuti, ale že se to svoje "řemeslo" musí za pochodu učit. O montování se do lidských osudů něco vím, ale můj pohled je přece jen o pár levelů níž. 50/50 je plnokrevné, i v nejmenších rolích skvěle obsazené i zahrané, a vůbec celkově dobře zvládnuté nenápadné drama o chování lidí a změnách perspektiv (ovšem ne těmi tradičními okoukanými způsoby) na možném konci cesty. A upřímně doufám, že ho nebudu potřebovat jako praktickou pomůcku. Namísto toho sobě i všem ostatním popřeju, abychom se na něj mohli dívat do sytosti, když budeme mít náladu na ne úplně jednoduchý, ale taky ne krutě depresivní příběh. Ode mě 80%. (09.11.2013)