V temnotě

Zpracování příběhu "polského Schindlera" Leopolda Sochy a "jeho" Židů od Hollandové mě oslovilo mnohem víc, než Špílbergův šablonovitý a sentimentální doják o Schindlerovi. Postavy tohohle komorního "kanálního" dramatu jsou realistické, živočišné, scénář se nesnaží zakrývat jejich stinné stránky a idealizovat je. Možná jen ve chvíli, kdy Socha před pesachem přináší Židům macesy a menoru, jsem se neubránil cynickému úšklebku a na jazyk mi přišlo opovržlivé slovo "špílbergovština". Ale jelikož jsou scény z kanálu natočeny podle vzpomínek očitého svědka, proč i téhle melodramatické scénce nevěřit, stejně jako nepravděpodobnému přerodu chamtivého zloděje v altruistu. Takže to jediné, co můžu filmu vytknout, je příšerná ruční kamera, která mi divácký zážitek hodně pokazila. A mrzí mě, že knižní předloha Krystyny Chigerové u nás dosud nevyšla. (16.12.2018)

Málokterý film, trvající přes dvě hodiny, tak rychle uteče. Film je vlastně plný klišé - napravení zlého a zjištného člověka, netradiční prostředí, dovětky o osudech postav, dnes už nezbytný sex kdykoli a kdekoli atd., ale celé je to natočeno tak nějak poutavě, nejde odtrhnout oči. Plus je také v zobrazení Židů, nejsou to všichni čestní lidé, které zasáhla rána osudu, kterou snášení se zdviženou hlavou. (15.11.2012)

I přes hodně dobré ohlasy (festivalové kritiky, polský zástupce na Oscary) jsem byl opatrný a čekal spíš klasický sentimentální patos a těžký doják. A ono vůbec, In Darkness je opravdu lehce natočený (viz uživatel nehru) film, nezatížený hutným hudebním doporvodem (na to jsem v posledních letech u filmů z války skoro alergický) a tezovitostí. Polský Jeremy Renner (jako fakt) Robert Wieckiewicz v hlavní roli je vynikajicí. Doporučuji servírovat jako dvojfilm spolu s Wajdovými Kanály (13.05.2012)

Film Agnieszky Holland je příliš dobrý na to, aby se na jeho základě ironicky glosovalo klišé o tom, že nám stačí mít žida v posteli, ale Poláci jich musí mít plné kanály. Něco takového by si film skutečně nezasloužil, ale právě pro svou velmi vyrovnanou formu snese i takovou myšlenku. Jsem určitě za české vnímání, které ocenilo černý humor i okouzlení temnotou. Hollandová zkrátka umí a opírá-li se o tak silné téma a pracuje s tak dobrými lidmi z celého světa, bylo by překvapením, kdyby neuspěla. Ale ona překonala i Evropu, Evropu a přinesla nový rozměr kapitolám z 2. světové války. Herecky jsem nejvíce ocenila Marii Schrader a Herberta Knaupa. #čsfdprojekce (13.11.2012)

I den po projekci mám v hlavě černý tunely. Tunely jsou fajn. Averze na filmy z obdobi Druhé světové války musí jít stranou. V tomhle snímku nejsou na jedný straně ty hodný a na druhý svině. Všichni jsou tak nějak hodný svině a svou pozici odosobněně neanalyzují a snad jí ani nerozumí. Prostě přežívají. Černočerná tma a džungle mnoha odstínů bytí. Rozostřená a místy přímo popřená dichotomie života nad a pod povrchem. "Já se chci vrátit do gheta, tady je tma (...) Já se bojím, vraťme se dolů." Velice silné. (13.11.2012)