Konfident
Eštebák
The Confidant
Režie:
Juraj NvotaScénář:
Ľubomír Ján SlivkaKamera:
Jan MalířHrají:
Jiří Mádl, Michaela Majerníková, Ondřej Vetchý, Jan Budař, Ady Hajdu, Táňa Pauhofová, Martin Geišberg, Marek Geišberg, Jakub Nvota, Ľubomír Burgr (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Hrdina filmu Konfident Adam pracuje po absolvování základní vojenské služby jako dispečer na sportovním letišti poblíž někdejší západní hranice Československa, kde prožívá i vojenskou invazi v srpnu 1968. Aniž si to tehdy sám uvědomí, právě tam začíná jeho dramatický příběh... Aby zachránil svou lásku Evu proti represím StB, podepíše „smlouvu s ďáblem“. Stane se profesionálním agentem, jehož prací je odposlouchávat lidi a shromažďovat na ně kompromitující materiály. Brzy ale zjistí, že i on je sledován. Když se pokouší najít odpověď na otázku proč, vrací ho pátrání do doby, kdy se stal na vojně svědkem vražedného rozkazu. Jeho tehdejší velitelé jsou dnes mocnými muži a Adamovo svědectví by bylo velmi nepohodlné. Dokáže Adam přežívat v atmosféře strachu a nejistoty, kde se nedá nikomu věřit? S rostoucími pochybnostmi sílí i jeho touha z toho temného labyrintu uniknout. Útěk však znamená být vždy o krok před nepřítelem. Bude na to mít Adam odvahu? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (367)
Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... ()
Občas extrémní tlačenka na efekt, až z toho celej produkt vychází poněkud umělohmotně. Jinak celkem zdařile stresující extrakt ze světa sledovaných a sledujících, kteří měli permanentně jednu nohu ve dveřích mezi hrobem a krimem. Vetchý byl každopádně kontraproduktivní volba - člověk každou chvíli čeká, že vypadne z role a udělá nějakej fór. 5/10 ()
I přes ten debilní závěr je to zajímavý kousek. Výkony herců jsou přiměřené, scénář věrohodný, stojí to za shlédnutí. ()
Slátanina převeliká, pár zajímavých scén, které však nemají další význam či smysl. jedna hvězdička pro Vetchého, kameru a muziku. ()
,,Soudruhu! Vyndejte si tu hlavu z prdele! '' ---- Srovnávat Konfidenta s Pouty je jako míchat jablka s hruškama. Oboje je sice ovoce a oba filmy jsou z období normalizace o STB, ale tím to tak končí. Na rozdíl od Pout působí Konfident jako slepenec všelikých příběhů a praktik z dob špiclování, pronásledování svobodomyslných občanů kteří nechtěli táhnout se stádem atd..Jedna epizodka překrývá druhou až je z toho taková žemlbába. Mádl se chvílemi choval vyloženě divně, až jsem si někdy říkal, že je buď tak tupej nebo nevim... Určitě film výpovědní hodnotu má. Tvůrci si dali jistě velkou práci v dobovém ztvárnění prakticky všeho od aut po vybavení služeben SNB až po panelák kde Mádl bydlel se svojí ženou. I lámání vězně aby podepsal a následné zatčení faráře mělo jistou sílů. Ale to mi na celek jaksi nestačí. STB se chovala jako stádo idiotů a i když možná někteří běžní fízlové a pomocníci VB byli tupí, lidé na specializovaných odposlechových odděleních určitě ne. ---- Pokud to shrnu, je dobře, že tyto filmy stále vznikají. Ale od tohoto jsem nevím proč čekal víc. * * * ()
Kdyby to nebylo chvílemi tak utahané! Jinak téměř na úrovni českých Pout. ()
Tak takhle ne, soudruzi, takhle ne! Ač je pan Budař mým oblíbencem a i přes to, že vypadá od třinácti na padesát, tady byl dokonalou parodií sama sebe, za to tedy snad ani nemůže, ale to, že křečovitou parodií byli (vyjma Ondry Vetchého) všichni, no, to už mě neserte. Snaha natočit nové Ucho vodovodním kohoutkem a husákovskou čechoslovenčinou nelze, ani kdybyste se na srpu s kladivem točili. Tahle smutná doba si snad takové epileptické přehrávání nezasloužila a příběh přitažený za umělé háro podměrečného, vodnického xichta od jihočeských rybníků, rafťáka Mádla... to snad raději nechám výjimečně bez komentáře. Přehnaná symbolika doby, trapné a hloupě okázalé dialogy (viz estébák a velebníček), nucené dobové reálie (není třeba jmenovat)... Pominu-li zajímavou genetickou anomálii, kdy zrzka má s okytařeným slovenským chartistou dvojčátka skoročernoušky, pak tohle ani za záznam nestálo. ()
Mladý zamilovaný pár z jednadvacátého století, se nějakou nešťastnou náhodou dostal do normalizačních let v Československu. Doby plné podrazů, celospolečenské paranoii, sestřelování malých letadel s plačícími dětmi a divokých sexuálních radovánek. Tedy alespoň podle tvůrců to tak nejspíše bylo, víte? Milí teenageři. ()
Pre mňa najväčšie pozitívum filmu doplatilo na krátku stopáž. Atmosféra. A postavy. Všetky tie rodinky z ich paneláku - ich susedia, dokonalá štylizácia socialistickej sídliskovej šede, a každý jeden detail, či už dramaturgický, alebo scenáristický - to je to, v čom je Nvota najlepší. Postavy a vykreslenie atmosféry tak reálne, až to bolí. A tak reálne, že aj cez všetky ich nesporné kvality, vám pri nich prídu filmy dua Hrebejk / Jarchovský ako čistý mainstream. No a problém je skrátka v tom, že sa tu na to občas zabúda. Napríklad taká Dorota Nvotová je tu v podstate zbytočne a namiesto taby sa scenárista venoval jej a zvyšku susedov, a ich vzájomným vzťahom (ako by to urobil Jarchovský), rozoberá donekonečna odpočúvanie a Mádlovú prácu, a ja neviem, ale asi to mal spraviť opačne. Zopár scén päťhviezdičkových (lietadlo, záver), Mádl priemerný. 70% ()
Český alebo slovenský film odohrávajúci sa pred rokom 1989 spoznáte podľa toho, že ich tvorcovia sa vyhýbajú veľkým celkom miest a dávajú prednosť interiérom. Nemajú totiž prostriedky na to, aby vyvolali dobovú atmosféru inak, ako nábytkom a starým autom pred fasádou domu, ktorý skoro nikdy nie je zaberaný v celku. AK by kamera švenkla o 5 stupňov doľava alebo doprava, zbadali by sme dnešok. Ale ako píšem, ako výčitku to brať nemôžeme. Problém je v tom, že na rozdiel od nemeckých a východných tvorcov všeobecne nedokážeme (režiséri ani scenáristi) vyvolať podobné emócie, o katarzii nemôže byť ani reč. Je to škoda, pretože scenár Eštebáka je veľmi slušný, má zopár zvratov a výbornú pointu. Mádl hlavnú úlohu zvláda s prehľadom. ()
Začínalo to nadějně, ale postupem času se ukázalo, že scénář nepatří k silným stránkám tohoto silně překombinovaného příběhu. Slušně dopadl aspoň pokus vykreslit paranoidní atmosféru, kdy každý bonzoval na každého, ale to výsledek nezachrání. Nakonec pouze průměrné drama (50%). ()
Překvapivě stravitelné. Mádlovi se asi nikdy nepodaří zbavit snowboarďácké nálepky, ale pokus je to dobrý a díky němu lze pochopit (nikoliv už souhlasit) deklamování kategorie komedie. Mix češtiny a slovenštiny ladí federálním uším, tady jsme my předrevoluční jako doma. Panelák mohl být prošpikovanějším Adamovýma technickýma vychytávkama a škrtnul bych postavu kněze. Michaela Majerníková asi nahá nebylo, pravděpodobně šlo o dublérku, střih záběrů tomu napovídá. ()
47th KVIFF 2012 - CZECH FILMS 2011-2012 - České filmy 2011-2012 (eŠteBák / THE CONFIDANT / Konfident) ()
Ten film opravdu moc chce: Ukázat, že v normalizačním Československu panovala paranoidní atmosféra, že praktiky StB a státní moci vůbec byly zákeřné a zrůdné, že jedinec měl pramalou šanci jejich tlaku odolat. Činí to ale tak schematicky, přeplácaně a neobratně, že to až dojímá – nebo uráží, to podle naturelu diváka. Má to být thriller, ale je to směšné, scenáristicky neumělé a režijně nevyhraněné. Postavy se mění ve své karikatury a některé scény jako by vypadly ze sklepáckých Mlýnů. Hlavního hrdinu není proč obdivovat ani nenávidět. Kdyby ho člověk měl charakterizovat jedním slovem, asi by mu po dlouhém hledánív mysli vytanulo slovo „trouba“. A to ke všemu ne takový trouba, kterého můžete litovat, protože se stal obětí rafinovaného zla, ale nevábný, beztvarý trouba, který si může za všechno nejvíc sám. ()
Mne sa pre zobrazenie ducha doby, inšpiráciu skutočnosťou a celkovo veľmi dobré obsadenie film páčil. Hoci samozrejme niektoré pohnútky sú absolútne nepochopiteľné. Napríklad vôbec nevidno, že by Mádl sa o ženu nezaujímal a ona skočí na poľský kolík práve z tohto dôvodu? Je trocha vtipné, že niekomu vadí slovenčina vo filme v slovenskej produkcii od slovenského režiséra. Mne vadili len natrhnuté ksichty Geišbergovcov. ()
Téma dobré, konec výborný, ale celkově film příliš nevybočil z průměrné šedi. Škoda. ()
Tři a půl poctivé hvězdy za to, že jsem se nenudila, slyšela zase hláškovat známé firmy, jako je Jan Budař a Ondra Vetchý (Ty umíš německy? - Mám německé předky. - Ty jsi Němec?! - ale východní... - tak to je dobře... ) a... no, invazi ruských vojsk už asi žádný film nepřekoná atmosférou Pelíšky, takže nezbývá než se ponořit do šedi tehdejších let a doufat, že jakákoli demagogie nás čeká, tahle to už nebude. ()
Zas raz sa potvrdila slabá stránka slovenských filmov, nad ktorou sa snáď v každom filme pozastavujem. Niektorým postavám sú do úst vkladané také vety, ako keby boli na recitačnej súťaži Hviezdoslavov Kubín, pričom to celé vyzerá nedôveryhodne a umelo, samotní (niektorí) "herci" celkovú "neautenticitu" ešte prehlbujú. Napr. taký Martin Geišberg je sympaťák, aj ako spevák OK, ale nie je to herec. Tak isto niektoré časti príbehu ostali akoby nedokončené, nedopovedané (napr.fotky..) Aby to nevyzeralo, že len frflem...Eštebák je v rámci "dobových filmov" dielkom, ktoré si zaslúži pozornosť a ako celok sa mi určite viac páčilo ako nepáčilo.:) ()
Ak je v slovenskom filme deficit tém, tak je to naša minulosť. Absencia reflexie národa raz musí skončiť a Eštebák je filmovým pionierom. Distribučné označenie ako trpká komédia môže zvádzať k omylu, lebo trpkosť prevláda vo všetkých smeroch a komediálnosť je naznačená len v dvoch-troch scénach, ktoré sú však skôr parodické. Ale majú svoje opodstatnenie. Veď najväčšou zbraňou slabých je vždy len humor a opísané situácie v príbehu, akokoľvek krajné, si zaslúžia odľahčenie. Možno práve toho humoru je málo a téma by si zaslúžila viacej komiky, aby bola absurdnosť eštebáckej témy lepšie predostrená mladšiemu publiku. Scenárista Ľubomír Slivka sa však rozhodol inak a svojím podaním vsadil na staršieho diváka. Ten si lepšie pamätá temnú dobu a mnohí majú aj stále čerstvú spomienku na represie režimu. Hoci sledujeme osud mladého rádioamatéra od čias vojenskej základnej služby, kedy bol priamym aktérom popravy utečenca zo socialistického raja ( 1966 ) až po počiatok normalizačných praktík ( 1970 ), hrdinová doba temna je dávkovaná postupne, systematicky až po nezmieriteľný odpor k vlastnej práci. V tomto sa zaskvel Jirka Mádl, ktorý ma nadmieru prekvapil svojím vyzretým herectvom, lebo som ho vždy považoval za zaškatuľkovaného teen-hrdinu priblblých komédií. Oceniť treba aj Ondřeja Vetchého a Jana Budařa, ktorí svojim postavám zástupcov režimu dali pečať hajzlíkov prvého kalibru a tragikomicky sa k nim pridal tretí, ktorého meno nespomeniem, lebo by som spoileroval. Po technickej stránke je snímok Juraja Nvotu prekvapivým počinom. Na jednej strane dokáže vytvoriť priam desivú komornú scenériu, na stránke druhej sa nebojí pustiť do akčných leteckých záberov ( v tomto prípade určite aj zásluhou dobrej kamery Jana Malířa ). Celkový dojem je vyjadrený v hodnotení, určite však zazlievam príbehu, že je obdarený množstvom motívov, ktoré sú spočiatku nečitateľné a až čas zabezpečí, že všetko do všetkého zapadne ako puzzle. Druhý komentár. ()
S(ou)loužím socialistické vlasti a to tak, že práskám jako najatý, protože jsem byl k tomu najatý. "Takové odborníky, jako ty, budeme potřebovat". S touhle větou plnou uznání se v roce 1966 začíná psát příběh mladíka Adama Horného, který byl takto pochválen, když sloužil vlasti v zeleném, a u pohraniční stráže byl radista. Když je však špion pohraničníky na příkaz chladnokrevně zastřelen (mimochodem divák se vůbec nedozví o co šlo), i když se vzdal, tak si krátce uvědomí, jak nevyzpytatelný je totalitní režim a vše s ním spojené, ale dál se náznakům psychologie jeho film nevěnuje. Začíná se odvíjet jeho cesta od podepsání spolupráce k níž byl donucen a s tím spojené i značné (materiální) výhody. Horný střídavě tajně odposlouchává disidenty a souloží a má se nad poměry. Může mít však člověk radost z odměny za to, že druhému zničil život? Není příliš filmů, které by se věnovaly praktikám StB navzdory své značné kontroverzi. Možná už tohle téma nikoho nezajímá a nejraději by za touhle stinnou kapitolou bývalého Československa jednou provždy zamkl dveře na dva západy a zahodil klíč. Ze snímku je znát, že téma už je poněkud vyčpělé, a aby se okořenilo, je třeba přehánět a přibarvovat. V úvodu je špion na útěku českou kontrarozvědkou na příkaz velitele bez váhání zastřelen. Už se neřešilo, jestli informace, které u sebe měl, měly cenu za jeho zabití, anebo, jestli by bylo rozumnější a reálnější ho zadržet a podrobit výslechu. Ve filmu postupně takových přehmatů je víc a práce na ústředí StB připomíná frašku. Filmu chybí hmatatelnost. Většina toho, co je v něm k vidění, tedy kupříkladu protistátní činnost, za kterou se zavíralo, tady vyznívá trapně vykonstruovaně a sice není nic nového pod socialistickým sluncem, že se tak dělo, ale tvůrci tyto aspekty naházeli do jednoho pytle a nafoukli do roviny, která nemá daleko do parodie. Zvláště, když na ústředí Státní bezpečnosti pracovali takoví pracovníci, jaké ztvárnil Jan Budař, u něhož nebylo jisté, jestli se má jeho postava brát jako výsměch režimu nebo se vší seriozností hltat jeho karikaturu uvědomělého "stbáka", který nemá kouska respektu u svého nadřízeného od něhož schytá pochvalu až v závěru, a kterého si s chutí a vervou střihnul (zarytý antikomunista!) Ondřej Vetchý. Zřejmě jediná zajímavá postava ze všech, a snad i nějakým způsobem uvěřitelná ve své spravedlivé zkaženosti. Jiří Mádl v hlavní roli byl castingový omyl a zoufalost sama a do role typově vůbec nepasoval. Rozjívený teenager je jeho parketa a tady ani nevěděl, jak svoji postavu pořádně hrát nebo uchopit a solidně tápal a střídavě bojoval s nepřesvědčivostí. Seriozní a složité postavy by měl ještě na nějakou dobu přenechat jiným. Co bylo zcela určitě náročné z hlediska produkce, bylo vytvoření iluze šedesátých let se specifickými modely aut, rozestavěnými sídlišti a bytovým vybavením spolu s dobovým oblékáním a typickými technickými výdobytky té doby. Neradostná šedivost té doby z filmu občas až velmi působivě a intenzívně prostupuje. A jen song od The Doors k tehdejší socialistické atmosféře působí jaksi nepatřičně. To, co by se hodilo do nějakého filmu o znevažování socialismu, zde patřilo k tomu nejlepšímu. Mám na mysli nesmrtelné repliky či "hlášky", jejichž vrcholem je závěrečný rozhovor majora StB se svým podřízeným poté, co přeloží kratičkou větu z němčiny: Major udiveně: "Vy umíte německy, soudruhu?! Vy jste němec!" Podřízený hrdě se vztyčenou hlavou a s dostatečnou pokorou: "Ano, pocházím z Německa...ovšem Východního". V tu chvíli byla fraška dokonána. Stačí se podívat, co udělal režisér Špaček před časem s obdobným tématem ve své studii jednoho stbáka jménem "Pouta", a co natočil Juraj Nvota, a máte dost. Ještě chybí v info o filmu dodat žánrové zařazení parodie a vše ostatní škrtnout. Mé hodnocení: 20% () (méně) (více)