Inside Llewyn Davis
Inside Llewyn Davis
Inside Llewyn Davis
Vnútri Llewyna Davisa
Obsahy(2)
V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby, v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů. Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. (Blue Sky Film)
(více)Recenze (325)
Coenovi mají dobré filmy, ale tohle bylo fakt až moc mimo.. Málo humoru i černého humoru jim nesvědčí. ()
Muzikant může mít talent jak hrom, ale chce-li dělat hudbu co má duši, musí si něco odžít a třebas padnout i na dno, což u kvalitních písničkářů platí dvojnásob. Stará známá pravda, zasazená do cohenovského vesmíru, ve kterém jsem navzdory mírně depresivnímu ladění a díky neuspěchanému, lenivému tempu, strávila příjemných 105 minut. A ta muzika se taky moc dobře poslouchala.:-) ()
První film od Coenů, co mě vážně dostal. A dokonce fakt hodně. Více hořký, méně sladký portrét povrchnosti hudebního průmyslu a jeho recipientů vůbec s hrdinou, který co do charakterových vad skóruje stejně úspěšně jako já nebo vy a i přes umělecký vrch končí v potupným prachu prohry. Llewyn Davis je možná filmovou postavou mně nejpodobnější a nejbližší a proto mě tahle coenovka dost fatálně zasáhla. K tomu navíc ta nejúžasnější kulisa s nejúžasnější hudbou. Mně totiž G G C G C D G ke spokojenosti stačí perfektně. ()
Film, který se táhne odnikud nikam, kterému navíc v pasáži s Goodmanem spadne řetěz takovým způsobem, že už zpátky nenaskočí ani s návratem do New Yorku. Coeni nejsou Jarmusch ani Sofia Coppola, Delbonnel není Deakins. V podstatě takový televizní film se skvělou hudbou. ()
Coenovská balada o tom, že i cesta může být cíl. Ale také nemusí. Skvěle obsazený Oscar Isaac, ještě lepší soundtrack. ()
I když mají Coeni pořád svou poetiku, i když má tenhle film naprosto skvělou hudební stránku, není to něco, co bych považoval za výjimečné. Coeni si jedou své absurdní drama o jednom zpěvákovi, sledujeme jeho osud, jeho "úspěch" během jednoho týdnem, ale aby byl dojem silnější, stejně jako on, ani my nenacházíme rozuzlení. Bohužel, tohle není film, který by mě okouzlil a může být, jak chce skvěle natočený. ()
Hořkosladká komedie - žánr který v posledních 15 letech prakticky pohřbil český film - naplňuje v rukou Coenů skoro naplno svůj potenciál, od vynikajícího civilního humoru po silnou bezvýchodnou atmosféru. ()
Bratry Coenovi mám rád, zkoukl jsem od nich skoro vše, ale tento kousek mě jaksi minul…. ()
Seznamte se s Llewynem. Chlápek s kytarou co chodí od baru k baru, hezky hraje i zpívá a pořád smutně kouká. Další kryptopoetická sonda do života lidí z okraje společnosti, přesně taková jakou umí jen Coenovic bráchové. A zfetovaný John Goodman v káře je samozřejmě top. Teď mě omluvte, jdu si jen tak hrábnout do strun. ()
Jak jsem se na film těšila tak mě zklamal. Tento film nesedne každému. Na film jsem se musela dost soustředit, aby neodváděl mou pozornost - občas je nudný a dokonce jsem si v jednu chvíli myslela, že tam hraje hlavní roli kočka! Každopádně hudba je velmi příjemná a herci super. ()
I přes značné množství humoru a vtipných situací nesmírně depresivní film, z kterého není po zhlédnutí dobře na duši. Llewyn Davis není příliš sympatický, přesto mu svým způsobem není možné nedržet palce, protože je prostě jen upřímný a rád by zůstal svůj. Coenovci tu tvoří hodně melancholickou atmosféru, která je velmi těžko uchopitelná a upomíná na takové staré časy, které se nikdy nevrátí. Nemají potřebu se někomu podbízet a mohou si dovolit bezútěšný snímek, který ve své podstatě nedává hlavnímu hrdinovi přílišnou naději na lepší časy. Co ale oceňuji nejvíc, je univerzálnost tématu a nadčasovost, která je výtečně vidět na krátké, ale nezapomenutelné scéně s hudebním producentem, v níž je na malé ploše de facto definována podstata showbusinessu. Oscar Isaac v hlavní roli prostě existuje, což v tomto případě úplně stačí. Potěší vůbec celé obsazení, protože i ty nejmenší roličky jsou skvěle zahrané (famózní Goodman, výtečná Mulligan, škoda jen malého prostoru pro Timberlaka). Uhrane i soundtrack, který zaujme i ty, kteří podobnému stylu jinak neholdují. K plnému počtu mi osobně chybí možná větší dramatičnost a dějový oblouk a trošku svěžejší tempo. Ačkoli je Inside Llewyn Davis trošku něco jiného, než by člověk od současných Coenů čekal, jde o vynikající záležitost, která zřejmě uzraje s časem. 85% ()
Llewyn je takový pohodový týpek, který nemá prachy ani ambice, snaží se prorazit, ale moc mu na tom nezáleží. Občas ztratí kočku a občas dostane přes hubu. Pořád ale hraje a prostě je. Atmosféra filmu je výborná, ale tak nějak to nikam nevede, možná to byl záměr, možná ne. Líbilo se mi symbolické jméno kocoura a trochu jsem čekala, že se Llewynovi osudy budou vyvíjet podle kocouřího jmenovce, ale bohužel ne. Na Coeny poměrně slabý (a normální) film. ()
Atmosférický film se spoustou dobré muziky kde mě vůbec, ale vůbec nevadila absence děje...Když to ale vezmu kolem a kolem dělo se tam celkem dost! Jinak musím dodat, že Oscar Isaac je nejenom výborný herec, ale i výborný zpěvák! ()
Coenovi umí. Krásná muzika a příběh Llewyna Davise jsou skutečně příjemným materiálem pro film. Bavilo mě sledovat to, jak se neúspěšný hudebník snaží dostat výš, když je to natočené takto. Ta kočka taky byla moc fajn. Palec nahoru pro Oscara Isaaca. ()
Těšil jsem se na „velkou“ (hlavní) roli Oscara Isaaca a ten mě nezklamal, stejně jako tmavá Carey Mulligan nebo hezounek Justin Timberlake. Trochu mě ale zklamali Ethan a Joel Coeni. Od nich jsem chtěl něco víc. I to je důvod, proč jsem zůstal na třech a půl hvězdách a nedal tu čtvrtou. Musel jsem se srovnat s nečekaně „chudým“ námětem hudebníka snažícího se prorazit navzdory nepříznivým okolnostem. Smůla se mu lepí na paty a jeho trable prohlubuje bohémský až docela laxní přístup k životu. Filmem se nese smutná a melancholická retro atmosféra, ale (spoiler) skončí tak jak začal a já jsem neměl pocit, že bych viděl něco mimořádného a nezapomenutelného. ()
Zatímco režie bratrů Coenů je prakticky rutinérsky bezchybná a nemohu proti ní říct ani popel, tak mě tentokrát zcela minulo téma. Nemám nijak zvlášť rád folk, takže mě tyhle strasti folkového zpěváka s kytarou nijak zvlášť nebraly. Na rozdíl od většiny ostatních coenovských filmů, tenhle mě nedokázal ani zaujmout, natož pohltit. ()
Příjemný, i když nepříliš inventivní film o tom (kromě jiného a zde již popsaného), jak se v New Yorku rodilo dylanovské podhoubí (Dylana je neomylně slyšet v téměř závěrečné písničce "Farewell"), procházka po folku začátku 60. let.... s písničkami povětšině Oscara Isaaca, jako např. skvělou úvodní "Hang Me, Oh Hang Me" nebo neméně pěknou a dnes všeobecně známou (folkovou klasiku) "Green, Green Rocky Road" v podání Oscara Isaaca i Dave Van Ronka... Jinak mi cesta podivného "chasida" z New Yorku do New Yorku přes Chicago byla poměrně cizí. ()
Líbily se mi písničky, líbil se mi Justin, kocour i kočka. Líbil se mi i bezvýchodný děj odnikud nikam a výborná byla mlčenlivá role Garetta Hedlunda. Je jasné, že uživit se v oblasti hudby, pokud má člověk sice talent, ale nemá štěstí, nemá lokty a nemá schopného manažera je nemožné. Myslela jsem, že po Daisy už není možné pro Carey Mulligan vybrat nesympatičtější roli, ale evidentně je. Naopak Llewyn mi byl ve své neschopnosti a odevzdanosti sympatický moc já bych si jeho desku ráda koupila. Všichni lidé nejsou Bob Dylan. ()
Příběh obyčejného muže, který je bohužel až moc obyčejný. ()
Související novinky
Sedmé Star Wars mají záporáka
Fanoušci Star Treku už dozajista zvládli vydýchat, že jim J. J. Abrams (Mission: Impossible III, Super 8) pláchl do předaleké galaxie. Star Wars: Epizoda VII se připravuje a sepisuje pěkných pár… (více)
Oscarové nominace 2014
Dnes odpoledne vyhlásila Akademie filmového umění a věd (AMPAS) ústy své prezidentky Cheryl Boone Isaacs a herce Chrise Hemswortha nominace na Oscary pro letošní rok. O prvenství v počtu nominací … (více)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (více)
Najpríjemnejšia filmová depka! S Coenovcami sme sa po dlhom čase neminuli. Staršiu tvorbu obdivujem (Fargo), ale ich kúsky z posledného obdobia (True Grit) si ma nikdy nedokázali plne získať, napriek ich nesporným kvalitám. Až bratia prišli s, na ich tvorbu mierne netypickým, filmom Inside Llweyn Davis. Sonda do života jedného fiktívneho hudobníka na folkovej scéne v období 60. rokov. A túto realitu zobrazujú bez zbytočného pozlátka ako príbeh o ľudskom sklamaní, ktorý v jadre tvorí veľmi smutný film, kde beznádej, premrhané životné šance a neľahký osud hrajú prím. V rámci neho sa pohybuje nejednorozmerne vykreslená, charizmatická postava Llewyna Davisa, ktorý si síce za svoj údel síce môže z veľkej časti sám (nezodpovedný spôsob života, prehnané ambície a pod.), ale napriek tomu budí sympatie. Toto vykreslenie prázdneho a nikam nesmerujúceho života (debata so sestrou o tom ako „my mimo showbiznisu“ vedieme prázdne životy je priam fantastická a neuveriteľne trefná a realistická!) však nepôsobí depresívne, skôr vytvára príjemnú melancholickú atmosféru. Za čo rozhodne môže skvelá americká folková hudba, ktorá pohladí ucho každého poslucháča kvalitnej muziky. Precízne melódie so silnými textami sprevádzajú celý film (pripomenú Bob Dylena, a kto videl experimentálny životopisný hudobný film I'm Not There. vie si živo predstaviť aj hudobný repertoár tohto filmu) a tak sa tento deilúzivný príbeh o tom, že byť v niečom dobrý jednoducho nestačí stáva príjemne sledovateľným kúskom. Kvôli neucelenému príbehu, ktorý je skôr sledom jednotlivých epizód z jednej časti života speváka ako širším pohľadom na jeho kariéru/život nadobúda pocitu, že sa v ňom veľa nestane. Avšak opak je pravdou, myšlienok, názorov, tém je vďaka precíznemu scenáru, aj skvelej hudbe (resp. jej textom) načrtnutých celé kvantum. Akurát nie sú divákovi prezentované priamou formou, ale musí si ich nájsť „pod povrchom“. Na povrchu krásny film je totiž vo svojom jadre smutným a tragickým vyobrazením nefungujúceho amerického sna. Pomalý film tak ponúka veľa príležitostí na uvažovanie. Bratia Coenovci nezaprú ani svoj charakteristický rukopis a tak je aj tento dej doprevádzaný nezameniteľným humor a svojráznymi, bizarnými vedľajšími postavami. Hlavne v druhej polovici, s príchodom Johna Goodmana, film hravo kombinuje citlivé a hlboké vykreslenie života jedného nedoceneného hudobníka s jemným, nepatrným, nijako nevyrušujúcim, inteligentným humorom. Precízna réžia s do detailov zachyteným obdobím 60. rokov je pre Coenovcov už samozrejmosť. Celý film navyše silne stojí na výkone Oscara Isaaca, ktorý dokazuje, že je aj viac ako slušný spevák, resp. všetci zúčastnený predvádzajú vynikajúce spevácke výkony a tak ani prítomnosť „pop-idola“ Justina Timberlake vo filme nijako nevyrušuje. Práve naopak, až sa čudujem prečo Timberlake neskúsi občas ozvláštniť súčasnú populárnu scénu aj takouto tvorbou a namiesto toho neustále obmieľa RnB vyprodukované obohraným Timbalandom (aj keď jeho 20/20 Experience bol slušný kúsok!). Vo výsledku je tak Inside Llewyn Davis tou príjemnou filmovou depkou, s kvalitnou hudbou, skvelými hereckými výkonmi, vedený bezchybnou réžiou, v jadre so silnými myšlienkami, ale na povrchu s príjemnou melancholickou atmosférou. A ten nejednoznačný typicky coenovský koniec je už len čerešničkou na torte! Až sa čudujem, že film ostal neprávom nepovšimnutý pri tohto ročným Oscaroch a upadol pomerne do zabudnutia. Tu mali byť minimálne nominácie za hudbu, réžiu, herecké výkony samozrejmosťou! CELKOVO: 4* (8/10) () (méně) (více)