Cisárov pekár a pekárov cisár
The Emperor's Baker - The Baker's Emperor
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHrají:
Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý st., Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl (více)Obsahy(1)
Slavnou dvoudílnou historickou veselohru Císařův pekař a Pekařův císař natočil s Janem Werichem v hlavní dvojroli režisér Martin Frič v roce 1951. Vyprávění zavede diváka do doby císaře Rudolfa II., kde žije nejen tento vladař, bezmezně milující alchymii a umění, ale i pekař Matěj a mnoho dalších postaviček císařského dvora, které se už dvacet let před natočením tohoto filmu objevily ve Werichově a Voskovcově hře "Golem", uváděné v Osvobozeném divadle. Byla to, jak pravil podtitul, romantická revue a její nezbytnou součástí, tak jako všech představení Osvobozeného divadla, byla Ježkova hudba s Werichovými a Voskovcovými písňovými texty. Z těch, bohužel, do Fričova filmu nepronikla ani jediná. Nicméně svůj evergreen Císařův pekař a Pekařův císař má. Jan Werich spolu s hudebním skladatelem Zdeňkem Petrem pro film napsali od té doby velmi populární píseň „Ten dělá to a ten zas tohle“. Pod návrhy kostýmů byl podepsán slavný Jiří Trnka a ve filmu si zahrála řada skvělých herců – Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Zdeněk Štěpánek, František Filipovský. V epizodní roli se v houfu dvorních dam mihne i mladičká rusovláska Věra Chytilová. (Česká televize)
(více)Recenze (615)
Tohle je ten oslavovaný Werichův opus? Mně to přijde jak nesmělá satira na totalitní režim, a taky to je. Golem je rudý režim a vrchnost i chudáci jsou jemu podřízeni. Monarchie není žádána. A když se rozezní Werichova budovatelská óda na to, co všichni společně dokážou, nazpívaná zřejmě z donucení, aby to celé nezakázali, nebylo co řešit. Hrozný film. Barvy, ozvučení a všechno kolem v poločasu rozpadu. Neděkuji, jsem pustil telku a náhodou to dávali. Krize. Nikdy jsem to nedodíval, až nyní, a o ničem. Snad jen herecké výkony to spasily. 20% ()
Pro mě je tenhle dvoufilm ztělesněním Jana Wericha - vtipný, lidský, moudrý. Vzpomínám si, jak jsem napoprvé byla unešená vynikajícím scénářem, kdy jsem netušila, kam se bude film dál odvíjet. Narozdíl od jiných šest dekád starých filmů je tenhle stále zajímavý a ani na chvíli nenudí. Natočit takhle nadčasový film, to je umění a já tvůrčímu týmu v duchu tleskám. Film má mimochodem nádherné lokace, kostýmy, herecké výkony a dialogy. A kromě náborářské "ten dělá to a ten zas tohle" a závěrečné pečeníčko chleba, což jsou scény, které mě neurážejí, snad ani jedna narážka na socialistický lid. Zkrátka léty prověřená klasika. ()
Všetko už bolo za tie desaťročia povedané a napísané, snáď len, že scénu so zrkadlom si Frič požičal od bratov Marxovcov. Vianočný film, pri ktorom sme onú oslavu proletariátu a práce schopní akceptovať úplne bez kompromisov. To si taká Pyšná princezná povedať nemôže. Môžu za to nesmrteľné fóry a Werich vo vďačnej komediálnej dvojúlohe. Pre úplnosť by som doporučoval si pozrieť nemecký film Golem, ktorý by mohol byť považovaný za akýsi prequel k Cisárovi. No a tí Marxovci zase tú scénu so zrkadlom odkopírovali od Chaplina, takže sa Frič nemá za čo ospravedlňovať. Ak nejaká výčitka, tak ja vážne nemusím v českých rozprávkach muzikálne vložky. ()
Nejvíce se mi na této pohádce líbí, že to vlastně ani pohádka není. Díl císařův pekař ve mne valný dojem nezanechal, spíše ho chápu jako takové delší uvedení do děje. Je to zkrátka obrovská nuda, ale jakmile se přehoupneme do dílu číslo dva a začne kralovat pekař začíná to být výborná komedie. Jan Werich je výtečný, ale jeho kolegové si zaslouží sklidit minimálně stejné, ba dokonce ještě větší ovace. Film je velmi vtipný, a to že se na něm zásadně podepsala doba, a to rovnou ve více směrech je logické vyústění. Ten Golem byl vskutu příšerný. Raději bez něj, než tohle. A doba vzniku zanechala svoji stopu určitě i v smýšlení zúčastněných. Myslím, že píseň: ,, ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc", mluví naprosto za vše. Příliš mi to však nevadilo. Ta píseň je melodická a vysoce chytlavá, a tak jsem si ji pobroukával taky. Takže když to tak shrnu v jedno celistvé hodnocení. Císařův pekař byl průser. Pekařův císař byl výtečný. A protože mezi čísly 0 a 5 se blbě hledá průměr, zaokrouhlím číslo 2,5 tak, jak by ho zaokrouhlil můj i váš procesor a dám * *, i když takové lepší. ()
Zlatý Jan Werich. Klasická pohádka s Golemem. "Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc." Nepřipomíná vám to něco? ()
Čím více těchto starých, "zlatých" pohádek zhlédnu, tím více si uvědomuji, že asi nejsem prostě pohádkový typ. A nikdy jsem snad ani neměl tendenci trávit vánoční svátky od rána do večera připoutaný ke králům, drakům a Hloupým Honzům... Pekařovu císaři (90%) se nedá snad nic vytknout, ten je kouzelný a zábavný od začátku do konce, ale první díl (60%) mne, podobně jako spousta jiných pohádek, jednoduše nudil... 70% ()
Od malička miluju - one man show Jana Wericha. ()
"... hopsa, hejsa do Brandejsa!" ()
I přes to, že pohádky dvakrát nemusím, tak Werichovský humor této dvojdílné pohádkové komedii dodal to potřebné kouzlo, které pro mě tento film dělá koukatelným, ba dokonce i vtipným a velice rád si ho pouštím z mého seznamu zábavných oddechovek. 70% ()
Jen čtyři kvůli přílišnému agitnímu konci. ()
Ikdyž trochu socialistický snímek, to hlavní, k čemu je předurčen, tedy k zábavě, odvádí na výbornou. V časech vánočních si to bez golema a Jana Wericha ani nedovedu představit :-) 80% ()
Na tomto filme sa podieľalo niekoľko velikánov, takže som koketoval s možnosťou pridať štvrtú hviezdičku. Veď Werich bol skvelý a aj nahrávači sa snažili. Ale to, že sa umelci prepožičali k propagácii utopického socializmu mi vždy zadrží ruku. Chápem tie trápne ospravedlnenia typu - vtedy sa inak nedalo - nikoho za kolaboráciu s vtedajším režimom neodsudzujem, ale štyri hviezdičky nedám ani keby ma o to požiadal ÚV KSČM. ()
Toto můžu vidět klidně každý den a vždy se smíchy za břicho popadám, Werich byl největší česká umělecká ikona, jeho díla tu budou tu budou ještě dlouho po nás. ()
Tu naozaj niet čo veľa písať...nenapodobiteľná historická komédia s Janom Werichom...také sa už dnes netočia...perfektné.. ()
Dělá to a ten zase ono, a všichni dohromady udělají moc. Pro mě je nejpřitažlivější postavou Vladimír Leraus. Je ze všech nejpřirozenější. Netají se tím, oč mu jde, jde si za tím, a dobře mu sekunduje i další přímá lidská duše, kterou hraje František Filipovský. Oživí Golema, chce aby mu sloužil, ale Golem ho neposlouchá. Poslechne ale Jana Wericha, a má sloužit všem lidem. Z Golema si udělají pekárnu a tančí kolem a zpívají si, takže socialistické hospodářství mělo z takových výtečníků radost...Ale nepochybně úhlů pohledu na tenhle film je mnohem více, než je možno natlačit do pár vět. ()
,,Ty nevěříš na elixíry?" / ,,Ne... protože je vyrábím." . . . Výpravná historická hříčka s oživením zajímavé legendy o Golemovi a alchymistech, s patřičnou dávkou humoru, krásnou ukázkou lidských charakterů v souboji o jistou moc a (bohužel také) přidanou budovatelskou hodnotou v (ne)slavně proslulé písňové vložce. Při celkovém nadšení z téměř dvou a půl hodinového filmu nakonec přivírám oči nad těmi pár minutami a závěrečním vyzněním a sahám po plném počtu. Martin Frič díky několika osobitým filmům zůstal pro mne filmovým průkopníkem i v rámci poválečného období, Císařův pekař je jedním z nich. Ve spolupráci s hvězdným obsazením a scenáristy vytvořil celou řadu nezapomenutelných hlášek, komických scének, z nichž některé milo zavánějí takovým hodně lidovým humorem prvorepublikových veseloher, v jiných jsem zase vnímal tak trochu předvoj legendárních crazy komedií nasledující dekády. Frič si dokázal zde do hlavních i vedlejších rolí prosadit celou plejádou prvorepublikových herců, velkým přínosem pro film byl zejména návrat Nataši Gollové, která ani po sedmi letech od posledního filmu z doby Protektorátu neztratila svoje kouzlo a zhostila se roli Kateřiny / Sirael s velkým šarmem sobě vlastním. Úžasně jsem se bavil i nad jedinečně sehranou čtyřkou záporáků bojující o získání šému, z nichž v překvapivě komediálním výkonu vyčnívá zejméne Zdeněk Štěpánek. Tentokrát zde patřičně doceněný ČS. film, i když osobně v něm vidím daleko víc, než pouhou konzumní vánoční pohádku, za jakou Cisařova pekaře má dnes asi většina televizních stanic. 85% ()
Čím som starší, tým viac tento film dokážem doceniť. Stále nejde o moju srdcovku, ale dialógy a zmysel pre grotesku sa filmu nedajú uprieť... ()
Nejlepší česká historická komedie s dokonalou dvojrolí mistra Wericha. ()
Áno, Werich bol pán herec a táto rola bola pre neho ako stvorená. Už len jeho hlas je tak príjemné počúvať a to kľudne nech aj kričí. Je mi jasné, že tento film bol zneužitý komunistickou agitkou a Werich sa na nej podieľal veľmi rád a ochotne. Ale veď vlastne všetky rozprávky sú tak nejak ľavicové a mne sa tá myšlienka toho, že ak všetci dáme ruku k dielu, tak spoločne bude každý spokojný, dosť páči. Utópia, ale presne taká má byť rozprávka. A navyše to bolo často aj dosť vtipné. A piesne dobré. ()
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)
Úspěšná divadelní hra Osvobozených Golem se již ve třicátých letech stala předlohou filmu, pod jehož režii se podepsal francouzský režisér Julien Duvivier a v níž původně měli Voskovec s Werichem ztvárnit hlavní role. Werich koncem čtyřicátých let inicioval nový pokus převést Golema na filmové plátno, ke spolupráci si přizval scénáristu Jiřího Brdečku a také výtvarníka Jiřího Trnku, který navrhl výslednou podobu třímetrové figuríny hliněného obra. Nový scénář se od původní hry lišil především hustší dějovostí a několika novými motivy - například aktuální hrozba zneužití jaderné energie se odráží v postavě alchymisty rozbíjejícího atom (v podání Josefa Kemra). Ač vypadá Fričova a Werichova kostýmní komedie jako ideově a politicky nekonfliktní dílo, natáčela se v době, která jeho realizaci nepřála. Nové vedení znárodněného filmu se záhy po únorovém převratu dostalo do vleku politické moci a o filmových projektech se nerozhodovalo v barrandovských uměleckých skupinách, ale uvnitř stranického aparátu. Na počátku padesátých let dostávaly přednost především dva typy filmů: politické agitky ze současnosti a historické filmy viděné zjednodušenou optikou socialistického realismu. PEKAŘ nepatřil ani do jedné z nich. Někteří z mladších členů stranického orgánu pro kontrolu kinematografie (například nechvalně proslulý Bohdan Rossa) dokonce v projektu viděli reakční dílo, které nemá v socialistické kinematografii právo na existenci. Novodobí mocní však byli vedeni i střízlivější úvahou, mnohem pragmatičtější a vůči ideologii ostře protichůdnou. Schematické agitky a ilustrativní životopisné fresky vykazovaly rapidně nízkou diváckou návštěvnost, o jejich vývozu do zahraničí nebylo možné ani uvažovat. A právě PEKAŘ od počátku vznikal jako výpravný, avšak finančně návratný projekt s exportními ambicemi, mající vedle velkorysosti československé produkce dokázat i skutečnost, že mezinárodně populární osobnosti tuzemské kultury (a tou Werich po svém válečném zahraničním angažmá bezpochyby byl) nejsou novým režimem nijak diskriminovány ani omezovány v činnosti. Snaha radikálních ideologů nakonec natáčení filmu pouze zbrzdila - přestože realizace měla podle původního plánu finišovat už v roce 1949, premiéra se uskutečnila až v lednu 1952. Během natáčení, jež probíhalo převážně v kulisách postavených v barrandovských ateliérech, došlo k dramatické výměně režiséra. Do této pozice byl jmenován mladý, ale už tehdy umělecky nekompromisní Jiří Krejčík, který se ovšem záhy dostal do konfliktu s Werichovými představami o vyznění zápletky i o charakteru titulní dvojrole. Po vyhrocení sporu vedení ateliéru Krejčíka odvolalo a na jeho místo angažovalo Martina Friče. Vinou této výměny došlo k dalšímu zdržení, neboť Frič právě dokončoval dva filmy na politickou objednávku: budovatelskou veselohru Bylo to v máji a okupační drama Past. Stranické vedení Československého státního filmu odmítalo režiséra uvolnit do doby, než budou oba "prioritní" snímky dokončeny. Když se Frič ujal režijní taktovky a zhlédl dosud natočený materiál, trval na přetočení většiny scén podle vlastní koncepce, což realizaci opět prodloužilo a také prodražilo. Za neklesající oblibu film vděčí především hereckému koncertu Jana Wericha, který v dvojroli pekaře Matěje a císaře Rudolfa předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů; zasloužené pozornosti se dostává čtveřici ministerských intrikánů v podání Záhorského, Plachého, Štěpánka a Filipovského i znovuoživení uměleckého jména odvrhnuté Nataši Gollové v roli Sirael. Na popud stranických cenzorů byla do filmu implantována řada prvků odrážejících kolektivistickou ideologii a režimní propagandu. Některé z nich - především agitační pojetí závěrečné scény s písní Ten umí to a ten zas tohle - byly tvůrci z verze určené pro export raději vypuštěny. Pro tento účel byly také oba filmy zkráceny a sestřiženy na únosnou metráž 112 minut, která se později promítala i v českých kinech v šedesátých letech, po obnovené premiéře filmu. "Vždyť to je přece kouzelník magistr Edward Kelley, doktor obou magií, alchymista a okultista. Sám jste ho ráčil pozvat. – No dobře, my víme, to je v pořádku. Ale proč dělá takový rámus?! – Protože je kouzelník. – Tak ať to nedělá! Co kdyby nás rozbolel zub!" () (méně) (více)