Saulův syn

Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~ (17.05.2016)

Nevadilo by mi vůbec, že je tenhle film natočen o bezejmenném hrdinovi, spíš mně vadil jeho styl. Ano, vlastně bez skoro žádného průběhu, což je věc, kterou nelze opomenout. Jako připomenutí hrůz války, potažmo koncentračních táborů velmi sugestivní, na druhou stranu už jsem na tohle viděl mnohem lepší filmy. Tenhle jen velmi zlehka překročil čtyřpásmovou zónu. (07.04.2016)

Chtě nechtě když už na tenhle film některé komentáře odkazovali u filmu The Zone of Interest(2023) musím tyhle filmy srovnávat. U mě vítězí The Zone of Interest. Zde jsou sice zvěrstva nacizmu vidět detailněji(v The Zone of Interest téměř vůbec) ale i přesto se dá říct, že The Zone of Interest na mě zapůsobil daleko víc. Rozhodně netvrdím, že tenhle film je pěkným pokoukáním. Zajatci(vězni) si museli zajisté procházet peklem. Film sleduje příslušníky Sonderkommanda. Zejména pak jak už napovídá název filmu se zaměřuje na Saula. A v tom je problém filmu(alespoň u mě). Protože hlavní kostra příběhu kdy Saul hledá většinu filmu rabína aby mohl řádně pochovat svýho nevlastního syna mě až tak moc nebrala. Rozhodně bych víc ocenil kdyby se snímek víc zaměřil na samotné dění ve vyhlazovacím táboře. I proto volím „jen" 3hvězdičkový hodnocení. V tomhle případě mi přišla i ta stopáž zbytečně přepálená. (23.02.2024)

Chytré spojenie kvázi POV snímania, ktoré dokumentaristicky vťahuje do deja, a hororového prostredia real-life pekla, ktoré snád nikto až tak zblízka prežiť nechce. Žiadne iné slovo než "peklo" nie je výstižnejšie pre nočné scény pri jamách. Na režijný debut z Maďarska úctyhodné. Ak ste nevideli Šedú zónu a nepoznáte výraz "Sonderkommando", tento film vás zabije. (14.10.2015)

Utírání zvratků, krve a vynášení čerstvých mrtvol z právě použité plynové komory, přesně zorganizované nakládání mrtvol do tavících pecí, neustálé vysypávání popela do řeky, lidé zredukováni na pouhé číselné jednotky, „kusy“, bezcenný odpad….Prostě…..Zabíjení jako výrobní velkoproces. Zabíjení jako perfektně promazaný a promyšlený stroj, jehož loutky a obsluhovatelé v jednom – sonderkommando – si aspoň o několik měsíců prodloužili život a kteří nosí mrtvoly se stejnou samozřejmostí, bez emocí a citových výlevů (co jim také jiného zbývá), jako by třeba zrovna obsluhovali obráběcí stroj. A v té temnotě nelidskosti a hnusu jako slabý plamínek lidství touha jednoho ze sonderkommanda pohřbít - tak jak se v civilizované společnosti má – jednoho mrtvého chlapce. Film, který by měl vidět každý. Hlavně pak vypatlané náckovské palice, u kterých si sice nedělám iluze, že by to s nimi nějak pohnulo, ale kdyby i pouhý jeden z tisíce si řekl „Bože, co jsem to za hovado!“, měl by tenhle film smysl. "Nudit se", či "usnout", jak jsem se zde párkrát dočetl, může u tohoto zdrcujícího zážitku jenom idiot. (29.02.2016)