Revival

Má to mouchy, to jistě. Ale zase si nebudu hrát na csfďáckou elitu, jakože hrozně rozumím tomu, co všechno bylo špatně a jak by se to mělo dělat. Má to spoustu pěkných hlášek a dobrou hudbu. A hlavně, já jsem byl asi po dvaceti letech v letním kině. (13.08.2013)

CITÁT - Vole................... (23.03.2014)

Překvapivě to nebylo vůbec špatné. Příběh sice naprosto nulový, ale skvěle napsané a zahrané postavy členů kapely hodně zachraňují. (01.01.2015)

Cosi svěžího v kinematografickém státě českém? Pořád to není bez chybiček, Revival dojíždí na svou předvídatelnost i na příležitostné sklouznutí humoru pod hranice vkusu k bahnu trapnosti. Přesto disponuje na naše poměry nevídaně povedenými dialogy, pronášené slušně napsanými postavami, které jsou navíc i - jako třešnička na dortu - dobře zahrané! Podobně fungujícímu Překvapení roku 2012 - Okresnímu přeboru - sice Revival nesahá ani po raménka, i tak palec nahoru. (16.11.2013)

ČT1 - Konečně! Konečně první film Alice Nellis, který se mi upřímně líbil. Asi proto, že paní Nellis nechala vyniknout především muže, což v předchozích jejich filmech tomu bylo naopak. Polívka, Krobot, Heřmánek, to vše jsou kvalitní herci. Nápad, kdy se stará kapela dá zase dohromady, mě oslovil. Dobrá práce tedy. 75% (29.08.2015)

Senilové, kteří se nemohou dohodnout, kdo vlastně pomalu natahuje bačkory a ani jim nedochází, že už je dávno natáhli všichni. Buď je to k smrti nudné nebo nechutně trapné. Snad kvůli naší česko-slovenské bratrské lásce byl do hlavní čtyřky umístěn Slovák, který je třešničkou na dortu této oplzlosti a bulvárnosti (nebo spíš jeho pták ohnivák). Není to vtipný, a hudebně je to moc špatný. Nestojí za vidění, stojí za spálení. (09.11.2013)

"To jsem nevěděl." Je jasné, že film je to hodně jednoduchý a předvídatelný, ale hlavně je neskutečně zábavný a až na výjimky si od začátku drží vysoké tempo. Humor byl ve filmu místy hodně černý a morbidní, ale když ho zase nebylo tolik, tak se mi to i líbilo. Film totiž působí vtipně jako celek. A to je evidentně důsledek povedené režie Alice Nellis. K technickým stránkám filmu nemám žádné výhrady, nic z nich mě při jeho sledování výrazně nerušilo. Jedinou věc, kterou bych vytknul, je příliš velké množství reklamy. Někdy je docela rušivá, i když samozřejmě chápu, že je dneska ve filmu potřeba. Jenom není nutné, aby jí bylo příliš. Skvělé byly ale na filmu hlavně herecké výkony. Nechtěl bych nějaké vychvalovat víc, než ostatní, protože se postavy výborně doplňovaly, ale jeden jmenovat musím. A to výkon Miroslava Krobota, který svou postavu zahrál dokonale - se vším všudy. A u mě se zařadil mezi nejoblíbenější české herce. Ale obsazení filmu se opravdu povedlo. A co pochválit jako poslední? Samozřejmě, že soundtrack. Povedly se všechny písničky - jak od Smoke, tak i od "nové" skupiny Dakrwerk. I ty koncerty měly poměrně dobrou koncertní atmosféru. Celkově můžu film jenom chválit, i když jde opravdu "jen" o letní zábavu. Ale rád si ji užiju ještě jednou... nebo i víckrát. Pět hvězdiček. (15.07.2013)

No, když tam na začátku domlouvali Genzer s Heřmánkem dost přehnaný plán na znovuvzkříšení kapely starých pardálů, lekla jsem se, co že to ta režisérka vyvádí, že taková laciná zábava, navíc s ne moc dobrými herci se jí vůbec nepodobá. Naštěstí tahle nedopečená předehra netrvala moc dlouho a jakmile ti dva začali objíždět zbylé členy kapely, na scénu nastoupila o hodně kvalitnější skupina herců a Genzer ustoupil výrazně do pozadí (stejně jako jeho figurka jednorozměrného bezcharakterního producenta), začala jsem poznávat starou dobrou Alici Nellis, tentokrát možná trochu idealističtější než obvykle, ale pořád svou. Sice mi to chvilku trvalo než jsem se pořádně vžila do děje, ale když se tak stalo, už jsem naplno prožívala roztržky v kapele, vztah otce a syna (výborný Vojta Dyk) a také samotné scény z koncertů, kterým dokázala Alice dodat potřebnou energii a drajv, takže to byla docela jízda. Korunu tomu všemu dodala Zuzana Bydžovská ve výživné roli české Yoko Ono a zvlášť její závěrečný rozhovor s Miroslavem Krobotem stál za to. Možná jsem příliš ovlivněná svou náklonností k Nellis, ale i tak si myslím, že alespoň v rámci českých komedií posledních let, jde o hezký nadprůměr. (11.11.2013)

Na pódiu po čtyřiceti letech a přesto jim to pořád šlape. Revival je překvapivě poměrně vážnou hudební komedií, která však v rámci možností funguje od začátku do konce. Tah na bránu sice trochu hapruje, nicméně zpracováním i herecky (Miroslav Krobot jako rocker prostě opět válí) se jedná takový snímek, který bychom z české produkce viděli rádi častěji. Oddychovka jak se patří. [60%] (14.12.2013)

Nuže, nebylo to špatné, ale že bych to bral jako Komedii, to zas né. Když už tak spíše Drama / Komedie. Hudební byla akorát vložka z posprodukce a na pozadí, takže z toho nic. Místy to bylo humorné, bylo to dobře zahrané, bohužel mnohdy i zbytečně přepálené (čti nehumorně na hlavu postavené), ale alespoň to nějak odsýpalo. Bohužel Krobotovi jsem ne vždy rozuměl, což nedokáži posoudit, zda je chyba herce nebo zvukaře, Polívka se hodí spíše na ony zádumčivé tiché a nepospíchající detektívy a vyšetřovatele, než na sešlého rockera. Nejlepší tak byli asi skutečně Genzer s Geišbergem. A plus za to, že nikoho nenapadlo Geišberga předabovávat do češtiny! Tedy minimálně že takovou ideu neuskutečnili. ~ 2,5*, do týdne na to zapomenu, přesto stále lepší jak většina moderní české kinematografie aneb Jednooký.... (03.01.2015)

Jelikož se cítím být rockerem, tak jsem si tohle české dílo vychutnal. Lehce naivní, ale na druhou stranu ne idiotská komedie o starších pánech, co by ještě párkrát rádi okusili přízeň publika. Na poměrně slušnou stopáž jsem se fakt bavil a ani mě nepřišlo, že se to řadí k těm nadprůměrně dlouhým snímkům. Obsazení skvělé. Nikdo neotravoval a ten slovák byl parádní živel. (omlouvám se ale jméno Marián Geišberg mi do teď nic neříkalo) Až na ty bukvice z kapely, jejichž jméno se neříká, aby je náhodou nenapadlo se zase dát do kupy vše v naprostým pořádku. 75 procent (01.07.2014)

Jen dvě poznámky. Genzera by měl nikdo vystřelit mimo naší sluneční soustavu (a nebo alespoň z normálních filmů) a "atraktivnější" název Revival byl použit proto, že by Reunion zněl divákům moc cize a nevěděli by, co znamená? Jinak se na to vcelku dá podívat, i když žádná sláva to taky neni. (02.01.2015)

Alice Nellis, dříve velmi osobitá filmařka navazující na nejlepší tradice československé tragikomedie a propojující ji s prožitými ženskými tématy, se definitivně stává královnou českého popcornového filmu. Po selhání v asi nejosobitějším filmu Mamas a Papas přehodila tvůrčí výhybku, natočila kosmopolitní komedii Perfect Days, jíž se nedá upřít svěží náboj, a nyní přichází s Revivalem - prvním jejím filmem, který se definitivně oddělil od sondování ženských údělů. I když zvolený titul pro režisérku může znít trochu hanlivě, rozhodně jím nechci znevažovat hodnoty jejího nejnovějšího počinu. Revival totiž můžu bez váhání označit za nejlépe fungující českou komedii od uvedení Vratných lahví. Film šlape jako hodinky a těžko se v něm hledá hluché místo. Nellis se vykašlala na hlubší úvahy nad tématem a vystavěla chytlavou zápletku poučenou z narativního modelu hollywoodského vyprávění. Na začátku obratně představí rozdílné a zatajené motivace všech postav, "dokonalý" plán návratu na výsluní, jenž je však vratce postaven na řadě nevinně vyhlížejících lží, i předpokládaný vrchol filmu, jímž je koncert před vyprodaným renomovaným sálem. Humorné situace jsou pak založeny na tom, jak se pečlivě připravený comeback čím dál více drolí, objevují se trhliny v obnovených vztazích, čímž hrozí opětovný rozpad a prohloubení počáteční krize ústřední čtveřice. I když je vývoj filmu předvídatelný, Nellis tento fakt nezakrývá. Navíc si ve scénáři vytvořila čtyři silné lidské osobnosti s přebohatým pletivem vzájemných interakcí, takže každou chvíli překvapuje jiskřivými dialogy, přesně padnoucími průpovídkami a spontánními situacemi. Je až zarážející, že tak vybroušený tvar je dílem jediného člověka. Nellis jako nápady překypující scenáristka funguje jako celé hollywoodské oddělení, ale i její režie nesmírně přispívá správným načasováním a nepolevujícím tempem ke kvalitnímu výsledku. Hříchem by bylo nezmínit i podíl čtyř hlavních představitelů, kteří sice setrvali v jistotě svých hereckých typů (až na Mariána Geišberga, který jako energií překypující showman vystupuje trochu více do popředí), ale jejich společná souhra je neopakovatelná. Překvapivě zdatným sekundanty jsou jim i umírněnější Richard Genzer a charismatická Jenovéfa Boková. Jediné, co bych vytknul, je špatné vyrovnání hudebního podkresu a dialogů, které mnohdy v hlasité kulise zanikají a já musel být v mnoha případech odkázán na anglické titulky. Revival je označován za hit letošního léta a podle mě dokonale naplňuje všechny rysy, který by měl tento druh filmů mít. Snad Nellis příště najde podobnou jistotu v realizaci bytostnějších látek, i když připravovaná adaptace Vieweghova románu a pohádky Sedmero tomu zatím nenasvědčují. I tak jsem velmi zvědavý, jestli se režisérce podaří udržet vysokou laťku alespoň v žánrové tvorbě, která v českém filmu dosud hledala zdatné osobnosti. (06.07.2013)

Musel jsem si dojem z filmu nechat odležet. Děj filmu totiž vstává z mrtvých jako revivalová kapela. Líbí se mi, že Alice Nellis utváří snímky pro různé lidi. Podobně jako u Perfect Days pro svobodné matky, které mě mj. zaujalo více, se nyní odráží o starší generaci, jenž ožívá druhou třetí mízou. Jako 24ník za vtipné pasáže považuji spíše střety generací, je jich pomálu. Nejvtipnější komedie to nebude, pokud zapomeneme na Rakovník, určitě nás něco pobaví. Jo a zmiňovaný product placement mi poprvé nepřijde vlezlý, ale běžné zapojení do života (to i když se v téměř každé minutě vyslovuje název klubu SaSaZu). (13.07.2013)

Kluci z Revivalu bohužel nehráli úplně na mojí strunu, i když jsem se na ně hodně těšil! Do komediálního žánru, to má na míle daleko a smích Vám vskutku nehrozí. Co se týče příběhu, tak kdovíjaký majstrštyk to také není, ale je milé vidět jak se kluci dávají dohromady a jak válí, až je to chvílemi dojemné, jinak žádná velká přidaná hodnota se nekoná. Polívka v pohodě, ale žádný humor, Krobot klasicky hraje svého morouse, už viděno mockrát, Geišberg byl v pohodě a Heřmánek fajn, ale nic víc. Průměrem hodnotím já... (08.12.2013)

Příběh o manažérsky pečlivě promyšleném, ale spíše narychlo spíchnutém oživení kapely hrající za komunismu mě již od začátku hodně bavil a v českém filmu i docela překvapil. Je to přiměřeně vtipné, pohodové, sympatické, svižné, oddychové, pěkně ovlivněné bigbyťáčkým stylem, ale nebojí se to i nevážně koketovat o vážných věcech a zaměřit se třeba i na problémy stárnutí. Hlavní postavy jsou taky vesměs fajn a celkem zazáří i jejich představitelé. Karel Heřmánek není v porevolučním kino filmu vidět tak často, takže je jeho přítomnost osvěžující. Krobot mi tady ve své typické mimoňské poloze taky dobře sednul v tandemu se skvěle dominatní Zuzanou Bydžovskou, Geišbrg se mi zdal jako zajímavý typ, který si to užil. Dokonce i na Boleslava Polívku přišla světla chvilka, kterou bych u něj už dlouho po 90.letech letech nečekal, ale tady podal příjemný, civilní výkon, který by se nebál přirovnat i k Zapomenutému světlu. A co je snad ještě větší zázrak, zábavný mi přišel i Richard Genzer, který se do role slizkého manažéra výborně hodil. Jeho role není zrovna lichotivá, ale jeho vykutálený plán, jak kapelu znovu dostat do balíku včetně fingovaného zkolabování neměl chybu.Fajná pohodová zábava a moc fajn kousek, jak na odpočinkové, tak seriózní sledování. Rád jsem viděl. (14.03.2021)

Ocenuju, ze jsem mela alespon cut to dokoukat. (30.08.2015)

Od filmu jsem nic moc neočekávala a zároveň se hodně těšila na Miroslava Krobota. Proto jsem se nemohla dočkat až se konečně objeví na scéně a zase mě dostal do kolen. Jeho hlášky byly parádní a přicházely v pravou chvíli. Nezapomenu na scénu s mobilním telefonem. Ta se fakt povedla. Muzika byla taky dobrá. Vůbec jsem si nedokázala představit, že by Bolek Polívka mohl normálně zpívat. Mile mě překvapil. Když jsem na chvilku zavřela oči, tak jsem před sebou měla Boba Dylana. Škoda, že Polívka u toho vypadal jako žehlící prkno. (24.03.2014)

Fajn česká komedie, která hodně sází na to, že čtyři herci v hlavních rolích muzikantů to utáhnou. A oni to utáhnou. Pravda, sice s pomocí mladších, ale stejně se jim daří tu nostalgii v divácích rozproudit. A mě tahle nostalgie prostě baví. Škoda, že té hudby tam nebylo ještě o něco víc, protože byla celkem dobrá. (10.10.2014)

"Já jsem ani nevěděl, že vy spolu to... takhle kamarádíte. - Ty vole jaký kamarádíte? Dyť má ruku na jejím zadku." Čekala jsem slušný průšvih, ale nakonec se mi to relativně líbilo. Kdo by to byl řekl? Jakože Bolívku a Genzera nemám ráda, za to Heřmánek a Dyk jsou sympaťáci. A Krobot s Geišbergem byly relativně příjemné překvapení. Relativně. Co se týče Jenovéfy (nevím, jestli bych se tak teda chtěla jmenovat), tak jsem ji prvně viděla až v letošní, teda už vlastně loňské vánoční pohádce Kdyby byly ryby.. no a jak tam, tak tady byla moc pohodová. Příběh plynul, příjemní herci se střídali s těmi idiotskými, sem tam nějaký ten song, nasmála jsem se, ale hlavně náhled do niter bývalých rockerů a jak snáší své stárnutí a zapomnění. Každopádně to prostě nechcete, aby po vás 60leté důchodkyně házely své bombarďáky. 3,5* (02.02.2015)