Temný případ

Asi jsem jediný, ale pro mne největší seriálové zklamání snad za 10 let. Tady se další Chernobyl, Mindhunter, Queens Gambit a Money Heist fakt nekoná. Už dlouho jsem neviděl tak přehypovaný seriál. Možná kdybych seriál zhlédl v roce 2014, tak bych hodnotil jinak, ale takový Mindhunter/Night Stalker po stránce Krimi je kvalitativně úplně někde jinde. ( Dokonce i francouzské krimi z téhož roku Případ SK1 je daleko intenzivnější). Jediné, co se zde dá pochválit je Matthew McConaughey a Woody Harrelson, kteří si odehráli své a řemeslo je také na vysoké úrovni, ale stačí to? Mně teda ne. Nejvíc šokující je snad fakt, že za celý seriál proběhne jen jedna vražda a představení vraha je 20 minut před koncem a to je u Krimi žánru neodpustitelné. (Paradoxně tam kde seriál končí, měl začínat). Člověk doufá v rituální okultní vraždy, které by přidali na temnotě, syrovosti, nepříjemnosti a místo toho se řeší klasicky rodinné vztahy, kdo s kým spí, vývoj postav a podobné záležitosti, které mě absolutně nezajímaly. Za celých 8 hodin jedinou zapamatovatelnou scénou jsou kozy od Daddario a to je bohužel ostudné. Ve výsledku i vyšetřování a sbírání důkazů zde hraje třetí housle ( většinu času se seriál odehrává na stanici, v autě či v něčí posteli) a jestli deštivé počasí příjde někomu temnější než rozříznuté mrtvoly, tak žiju v jiném světě. O pomalém a nezáživném tempu nemluvě. Jako drama bych byl ochotný jít i na 7, ale po stránce Krimi/Thriller je to u mě tak na 4. takže kompromis někde mezi 5. (05.04.2021)

Štýlové titulky to áno, aj hlavná dvojica detektívov je sympatická, rovnako ako je to kvalitne natočené, ale že by bola prvá časť niečím výnimočná, to nie. Nájdenie mŕtveho nahého dievčaťa s parohami a preloženými vetvičkami vedľa neho pre priemerného vyhľádavača drsných detektívok je zívačka. Okrem nahodenia charakteristík hlavnej dvojice detektívoch sa tu o niekom inom nedozvieme nič, čo je na hodinu dosť málo, ale tak na seriál sa predsa patrí nikam sa neponáhľať predsa, nie?! Neviem ako píše Pizzolatto, viem však ako tomu zvykne šéfovať Fukunaga a pri zisťovaní kto to vlastne je ma prekvapilo, že som videl už dva jeho filmy a oba sú za plnú šajbu (nejaká Jane Eyre a Sin Nombre - na to si spomínam). Seriál budem ďalej s napätím sledovať kým Alexandra Daddario naplno nepredvedie svoj talent, čo sa zatiaľ v prvej časti nestalo (aspoň že sa v jednom či dvoch záberoch objavila) a tak tvorcovia sa budú musieť trošku viac posnažiť a "začať klásť správne otázky". *** Druhá časť rovnaký priemer, čo sa však o Alexandrinej fasáde nedá povedať. *** V tretej ukáže didiky aj Michelle, no to ako začne Matthew dávať na zraze náboženskej sekty ma dostalo, žeriem jeho výklady. Trojka zatiaľ najlešia z prvej sérii, konečne sa to rozbehlo, záverečný song ppči, kukal som do konca titulkov. Dvíham hodnotenie. (15.01.2014)

Sezóna 1: Harry Hole v Louisianě. Tak skandinávská detektivka, jak jen je to na americkém jihu možné... Po všech osmi dílech konstatuji toto - nejlepší existenciální detektivka této dekády! A hlavně je to celý jenom jeden příběh. Ten nejstarší. Světlo proti tmě. Bravurní počin... Sezóna 2: Kalifornie. Všechno je jiné, s první sérií není takřka žádná formální a rozhodně ne žádná obsahová provázanost. Místy to vypadá jako další řada The Killing. Ale je to opět dokonalé. Atmosferické, chmurné, depresivní. Strhující herecké výkony, vynikající temný hudební podkres (a úvodní znělka!), uhrančivá urbanistická dopravní intermezza, neonoir v té nejlepší podobě... Sezóna 3: A znovu je všechno jinak, tentokrát v hlavní roli ,,smutného detektiva" černošský policista, takže série má i hlubší rasovo-historické pozadí, geniálně zvolená forma narativně rozdělující vyšetřování hned do tří časových rovin, mezi nimiž se dějová osa velmi nezvykle proplétá, roli navíc hraje senilita a stářím poznamenané fungování paměti a mozku hlavního hrdiny a vůbec rastr, skrz nějž se každý člověk zpětně dívá na události svého života a upravuje si skutečnost k obrazu svému, což mi něčím připomnělo skvělý Ishigurův román Malíř pomíjivého světa... Sezóna 4: A touhle sezonou tvůrci tenhle projekt pravděpodobně zařízli...vzniklo cosi jako Velmi křehké vztahy na Aljašce...genderový aspekt tuhle doposud skvělou kriminální sérii ve 4. řadě zabil... Série 1: 100 %, Série 2: 90 %, Série 3: 90 %, Série 4: 40 % (06.03.2014)

Relativne temna detektivka (ackoliv o level jinde nez napriklad Zmizeni) s tradicne dobrou HBO kamerou a herci, bohuzel casto placa naprazdno, malo rozviji charaktery (i samy o sobe, natoz pnuti mezi nimi) a predevsim po cele sezone zustava pachut serialove naredenosti. Mimochodem me tez prekvapilo, jak nevyuzita je hudba. 1 serie: 80. (03.04.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)