Brazil
Brazil
Režie:
Terry GilliamKamera:
Roger PrattHudba:
Michael KamenHrají:
Jonathan Pryce, Robert De Niro, Katherine Helmond, Ian Holm, Bob Hoskins, Michael Palin, Ian Richardson, Peter Vaughan, Kim Greist, Jim Broadbent (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Jak snadné je stát se nepřítelem státu! Blízká budoucnost blíže neurčené země. Už třináct let pokračují teroristické pumové útoky. Lidé si už na ně zvykli, stejně tak jako na život v paranoiou prolezlém světě, vyznačujícím se depresivní architekturou, zdevastovanou krajinou a všudypřítomnými vykonavateli státní moci. Možná že si každý člověk našel nějaký svůj osobní únik. Tak jako nesmělý úředník Sam Lowry, který se ve svých snech pohybuje v idylické zemi, létá oblohou v andělském brnění a líbá nádhernou vílu. Probuzení je ovšem vždycky víc než tvrdé, návrat do reality přetěžký. Ale i v ní, byť je to neuvěřitelné, může člověka potkat kousíček naděje. Pro Sama je jí zjištění, že jeho vysněná víla skutečně existuje. Teď už jde jen o to ji znovu najít. Jenže to v hyperbyrokratizované společnosti nebude tak snadné... Černá komedie Brazil je po Žvahlavovi (1977) a Lupičích času (1981) třetím samostatným celovečerním filmem osobitého amerického výtvarníka a režiséra Terryho Gilliama. Deprimující a rafinovaně krutá podívaná se kvůli producentské opatrnosti společnosti Universal Pictures dočkala veřejné premiéry až téměř rok po svém dokončení. Snímek, inspirovaný Orwellovým románem "1984" (pracovní titul byl „1984 a 1/2"), v sobě kloubí satiru, parodii, fantaskní motivy i dadaisticky roztodivné citace, to vše dohromady je ovšem nesmírně působivým a bohužel až děsivě aktuálním zobrazením světa, kontrolovaného monolitickou organizací, a odlidštěné společnosti, žijící v permanentním strachu na pokraji apokalypsy. Film získal řadu mezinárodních cen, nominován byl i na dva Oscary (za nejlepší původní scénář, a nejlepší výpravu a dekorace). (Česká televize)
(více)Recenze (559)
Konečně jsem si doplnil tenhle zásadní rest a obratem si ho mezi Gilliamovými filmy řadím na druhé až třetí místo za Krále rybáře a po bok Dvanácti opic – ty jsou sice přístupnější, ale Brazil je o to gilliamovštější, hravě mrazivá steampunková depka rozkročená mj. mezi Orwellem, Kafkou a Barbarellou ve slušivě velkovýpravném kabátě se spoustou hadic a hadiček, která funguje jako vizuální orgie, fantasmagorický akční biják, veselá balada o touze po svobodě i chmurné civilizační podobenství. ()
Propracovaná a neuvěřitelně fantaskní vize surreálného antiutopického světa ovládaného byrokracií. Geniální kulisy, na nichž se Gilliam vážně vyřádil, připomínají Metropolis Fritze Langa, deprese je všudypřítomná, zároveň je film prošpikován absurdním humorem. Gilliam odkazuje na německý expresionismus, nacismus, Ejzenštejna a vytváří tak dosud nepřekonanou černohumornou antiutopii. K tomu netradiční výkon De Nira a skvělý Pryce. Brazil není film, je to zážitek, který se prostě musí vidět, nejenom jednou! ()
Utopická budoucnost, neschopnost jedince cokoli se systémem udělat (Pryce), tak se alespoň pokusit to změnit (De Niro), a ukázka byrokracií zvráceného režimu, jenž je v tomto filmu hlavním padouchem. Šílené vize T. Gilliama převedené do naprosto a perfektně vykresleného světa "Velkého bratra." ()
Časem tento film získává na aktuálnosti. Geniálně a vizionářsky natočené, ani se tomu nechce věřit, že už je to přes 30 let. Mám rád tento žánr, ale v případě tohoto filmu se sci-fi stalo v kontextu současných události realitou. Teroristi, byrokracie, velký bratr, plastická chirurgie. Herecké výkony netřeba komentovat. ()
Vidieť to v tej dobe asi by som žasol, dnes som pri tom akurát zhasínal :) ()
Jízda Terryho Gilliama. Žánrově od všeho trochu a ještě něco navrch. Malou inspiraci lze hledat u Orwellova románu 1984, ale Brazil je natolik svébytně dílko, že každé srovnání je prostě mimo. ()
Nepřekonatelný Jonathan Pryce, stylizované prostředí trochu jako v Blade Runnerovi, výborná hudba a poutavý, fantaskně až absurdně laděný příběh... A co z toho všeho dohromady vychází? Perfektní film! ()
Apokalyptická fantasmagória po dramatickej stránke prevyšuje dovtedajšie GIlliamove režijné počiny a osobne ju vnímam ako generálnu skúšku pred úchvatnými 1 2 O P I C A M I. Ak som pri filme Michaela Radforda 1 9 8 4 napísal, že sa jedná o naliehavý a stále aktuálny plaidoyer ľudskosti, tak Terry GIlliam ide ešte ďalej, prekračuje konvenčnú vecnosť a je v ňom čosi z tej fantastickej démonickosti známej u KAFKU, HOFFMANA či GOGOĽA. ()
Náročné pozeranie, určité časti na svoju dobu novátorské, neobvyklé. BRAZIL, film ktorý je tak trochu iný a asi ho nikdy celkom nepochopím. ()
Neskutočný zážitok! Jeden zo zlomových filmov mojej malej bezvýznamnej existencie. ()
Někdo považuje Brazil za kultovní film. Já o něm nikdy neslyšela, nikdy jsem na něj nenarazila, ani v televizi. Jeho shlédnutí jsem plánovala asi rok, až jsem se k němu odhodlala a bohužel mi to nic extra nedalo. Líbila se mi stylizace "budoucnosti", ale příběh mi jako divákovi v roce 2011 nedal nic. Vím, že Brazil tu byl první, ale viděla jsem v něm splácaný Sucker Punch (souboj s obřím samurajem :D), Repo Men (konec), většinu povídek Philipa K. Dicka a těch filmů by se našlo víc a víc. Příběh, který by se dal odvyprávět 10 větami a nacpat do hodiny a půl filmu je roztahán na skoro 2 hodiny a 30 minut (viděn Director's Cut), takže to dost nudí, zápletka se posunuje pomalu a film staví na stylizaci budoucnosti (takže zase přirovnáním k Blade Runner nebo Minority Report). Nenadchlo mě to, nikdy se už na to nepodívám, nebyla jsem unešena z žádného vynálezu, který se ve filmu objevil a ani hlavní postava spolu s jeho osudovou láskou mi nepřišli jako sympatická dvojice. Takže totální průměr. ()
Poněkud přetechnizovaná a proti občanům zaměřená společnost Terryho Gilliama nedává jedincům téměř žádnou šanci, jak si žít svůj život svobodně. Když se člověk podřídí a bude mít štěstí, že někdo na úřadu informací neudělá chybu, tak má možná i šanci dožít se stáří, kdy se pomocí řady plastických operací bude cítit pořád mladý. To vše s humorem v nádherně temné a depresivní atmosféře. ()
Rozporuplné, ale mne sa to veľmi páčilo... Aj ja som mal z toho filmu celkom chaos, ale ako celok to bolo zaujímavé dielo s rukopisom člena Monty Pythons - Terryho Gilliama. ()
Jestli někoho Brazil inspiruje k obsáhlým komentářům, tak u mě je to naopak. Fascinován nevšedním zážitkem marně hledám ta správná slova, takže se omezím na komplexní vyzdvihnutí tohoto "Orwellovského" díla nad veškerou všední a navíc i nad většinu nevšední produkce. ()
Vizuálně působivé, ale nějak sem to nepobral....Silně intelektuální záležitost. ()
Originální a nápady se hemžící Gilliamova bláznivost... Chvílemi jsem myslel, že všemu rozumím, ale ono toho prostě bylo strašně moc na jeden film....Určitě je to film, který se musí vidět 2x. ()
Zaujímavo poňaté Sci-Fi. Úžasne pôsobiaca scéna mučenia v Betónovom vale, asi moja NAJ scéna, a tak isto pár skvelých efektov a nápadov tam určite bolo. Nemám však taký skvelý dojem z filmu že by ma uchvátil, naopak miestami mi to pripadalo dosť "ujeté", a štúdiový opar pôsobiaci na každom kroku bolo jednoducho z filmu cítiť. Lepšie 3*. ()
Vždyť je to 1984! ()
Zajímavá a po gilliamovsku nesmírně imaginativní a neotřelá záležitost. V první polovině jsem si užíval prezentovaný absurdní orwellovský svět, s dobrými triky a originální výpravou. Už zde mi ale nesedla ta přehnaná groteskovitost (když někdo někam běží, tak furt do něčeho vráží). No a v druhé půlce, po seznámení se svou snovou láskou, se hlavní hrdina začne chovat jako totální nepřemýšlející pako a snímek se změní do bizarní směsice akčních útěků a představ, celkem zbytečných a hlavně předlouhých. Takže ve výsledku jsem se dost nudil, což nespravila ani povedená pointa. ()
Související novinky
Ridley Scott se vrací ke kořenům
Tedy ke sci-fi. Vetřelec a Blade Runner Ridleyho proslavili. A teď by se k rodnému žánru rád vrátil. Prý to plánoval už dobrých 20 let, ale nedařilo se mu získat práva na předlohu, kterou už dlouho… (více)
Není úplně přesné řadit Brazil do žánru antiutopie. Jistě, kritizuje, podobně jako ostatní klasické antiutopie, například Zamjatinovo My či proslulé Orwellovo 1984, byrokratickou totalitární společnost (nebo obecně jakoukoliv společnost, která nebere ohled na jednotlivce), ovšem činí tak na rozdíl od antiutopií čistě satirickou formou, nikoli ponurým popisem společenského života, jak bývá v antiutopiích tradicí. Brazil, jednoduše řečeno, není antiutopie, ale satira (ovšem nikoli satira na antiutopii), což je dost podstatný rozdíl. O zařazení filmu do satirického žánru nesvědčí jenom přítomnost značného množství vtipných scén víceméně v duchu díla komické skupiny Monty Python, ke které Terry Gilliam patřil, ale i typické žánrové znaky, totiž absence výraznějšího děje, který je tu jen pozadím pro mozaikovité vylíčení života v satirizovaném prostředí a nejrůznější vtipné scénky, eventuálně experimenty, které se ve filmu vyskytují možná až příliš často. Děj Brazilu je zcela v tomto duchu velmi jednoduchý a prostý: úředníček Samuel Lowry v jakési krutě byrokratické („výslech pod elektrickým proudem“, oběti státní zvůle si musí zaplatit za vlastní proces a jiné) zemi se zamiluje do ženy, kterou viděl ve snu. Později zjistí, že tato snová žena pochází z rodiny zavražděné jeho odborem. Aby ji mohl najít, přijme přeložení, které mu vnutí jeho vlivná matka se zálibou v plastické chirurgii, vstoupí do jiného odboru. Za velmi absurdních okolností se s touto ženou jménem Gill postupně sbližuje, což dává režisérovi příležitost k popisu absurdity a nesmyslnosti celé ve filmu zobrazované skutečnosti. Příběh je prokládán mnoha víceméně samostatnými scénkami a gagy, a také surrealistickými snovými pasážemi, které v něm hrají velmi významnou roli. Humor Brazilu těží mimo absurdní satiru v pythonovském stylu (příkladem mohou být například scénky s topenářem či vylíčení nesmírně komplikovaného byrokratického aparátu země – tato stránka humoru filmu je mnohdy velmi odvážná, drzá až nechutná, například u scén s plastickou chirurgií nebo u „nekrofilie“ mezi Samem a Gill) především z velké části z neuvěřitelně rozlehlých narážek, aluzí a parodií různého stupně průhlednosti – k nim patří například neustálé zmiňování plastického chirurga Chapmana (Graham Chapman, jiný člen Monty Pythonů, je vystudovaný lékař). Samostatnou kapitolou je travestování nejslavnějších kamerových a dějových postupů akčních filmů osmdesátých let (viditelné jsou například narážky na sérii Star Wars, umocněné navíc citací několika hudebních motivů). Akční scény jsou parodovány nenápadně a velmi důmyslně, absurdní dojem je vzbuzován také tím, že velmi často nesou významnou symbolickou hodnotu. Celý závěr je pak vynikající parodií na happyendy u akčních filmů. Gilliamovo zdůrazňování inspirace filmy Akiry Kurosawy osobně pokládám za mystifikaci, která měla nejspíše nalákat s intelektuály, pro něž byl v době vzniku filmu tento japonský režisér a vše co s ním souviselo velmi módní. Výrazný je vliv Orwellova 1984 (mám na mysli román, nikoli film), tato kniha je ale natolik typickou antiutopií, že její vliv může být a nejspíše také je nezáměrný a zprostředkovaný jinými díly. Nejvýrazněji ale film ovlivnil u nás dost málo známý román ruského emigranta Jevgenije Zamjatina My, z něhož je v podstatě převzato celé dějové schéma. Celá řada scén je relativně vtipnou a trefnou satirou nejen na totalitární společnost, ale i na byrokracii jako celek, navíc hýřící parodiemi na soudobá kinematografická klišé, zejména akční filmy. Značnou nevýhodou filmu je přetíženost kamerovými a vizuálními experimenty, které zabírají většinu filmu a jsou také hlavní příčinou jeho zdlouhavosti (netvrdím, že film je nudný, ale dlouhý je rozhodně) a občasné nepřehlednosti jednotlivých scén. Stejně jako u většiny díla Monty Pythonů mi také v Brazilu vadí neurčitost satiry, která je směřována příliš obecně a i proto přes svou vtipnost ztrácí na účinnosti. Přes tyto drobné vady jde o velmi zajímavý film. () (méně) (více)