Star Wars: Poslední z Jediů

Konečně nová verze Hvězdných válek, na kterou jsme tolik let čekali. Zatímco Síla se probouzí a Rošťák jedna byly obstojné, ale poměrně zapomenutelné akční filmy, které se v konečném důsledku ani nemusely honosit přízviskem Star Wars, tak Poslední z Jediů jsou Hvězdné války v nejlepším... 150 nabitých minut dějem, řítícím se v neúnavném tempu s příměřenou dávkou nových postav i důstojných odkazů na staré legendy. Epizoda VIII není dokonalá, ani převratná, ale osobně se nemohu zbavit pocitu, že pokud si některé Star Wars budu chtít pustit znova, bude to buď Epizoda III nebo VIII. 8/10 (16.12.2017)

Buď se celej svět nezadržitelně stává rájem pro pesimisty, a tudíž se už i v Hollywoodu musí všude začít roubovat kopec srandovních scén a gagů, i když se to v kontextu narace zrovna nehodí (poprvé mi komediální vsuvky hodně vadily už v Dr. Strangeovi), anebo je to prostě celý sprostej kalkul za účelem dostat na filmy pro chlapy (čti nerdy) i jejich přítelkyně, manželky a děti. Takže holt z jindy vážnějších Star Wars uděláme komédii. Protože můžem. Ale co naplat, stejně jsem furt veskrze nadšenej spíš než zklamanej... světelný meče, drahý vesmírný fajty a TIE fightery holt nikde jinde nenajdeš. (16.12.2017)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

On je trochu problém v tom, že v předaleké galaxii se nachází mnoho bilionů lidí/příšerek. To, že v prvních šesti dílech veškeré galaktické dění ovlivňuje několik málo výjimečných jedinců, se dá pochopit, jelikož sledujeme v podstatě polobohy ve formě rytířů Jedi a Sithů, kteří mají nadlidské schopnosti. Jenomže tady se z těch bilionů lidí vybere nějaká random Číňanka, co myje na vesmírných lodích hajzlíky a my máme najednou věřit, že zčistajasna je ona ta, kolem které se začne dít všechno důležité? Vždyť je to k smíchu. Je tu několik zajímavých a několik nezajímavých věcí. Přežití Leiy mě naprosto odrovnalo (negativně), dění okolo lamače zámků úplně zbytečné (na druhou stranu bylo překvapivé (ne)vyústění), debaty Kyla s Rey byly fajn, ale postrádal jsem tam překvapivější rozuzlení. Opět je to pouze variace na úplně to samé z Návratu Jedi. Dění na irském ostrově bylo hezké, ale obávám se, že to bylo to jediné, co si budu nějak pamatovat. A ta náhražka za R2D2, co neustále plní roli deus ex machina, je taky na pěst. Nakonec dám přeci jen o hvězdičku víc za Johna Williamse, protože ten mě překvapil. Tak nějak jsem předpokládal, že už tentokrát nic zajímavého nebude a on vyplodil nejen jeden, ale dokonce tři nové zásadní nápady. Klobouček. (01.10.2020)