Ghost in the Shell

Na úvod bych rád uvedl, že rozhodně nepatřím do žádného anime fanklubu. Je celkem zřejmé, kde Matrix čerpal inspiraci. Moc se mi líbila myšlenka snímku a všechny možné nápady spojené s umělou inteligencí. Nechce se ani moc věřit, že snímek pochází z roku 1995. Scénář byl opravdu velmi vizionářský. Velmi mě překvapil poměrně hezký vizuál a obrovské množství detailů. Bohužel cítím jakýsi nenaplněný potenciál ohledně děje. Jednotlivé scény nebyly nijaj zvlášť zajímavé a mnohdy vyznívaly trošku do ztracena. Děj je hodně překombinovaný a těžký na vstřebání. Celkové dojmy jsou tedy hodně rozpolcené. [50 %] (10.12.2023)

Skvostný cyberpunk, který jako by vypadl ze světa Blade Runner, dokonce i Vangelise jsem chvílemi zaslechl. Výborná animace podpořená atmosferickou hudbou a příběh o smyslu života, smrti, bytí a nebytí. Vize společnosti v nedaleké budoucnosti není nijak lákavá... Konečně jsem si jistý, že mangu, chystanou zakrátko v češtině, chci. (02.04.2017)

Ghost in the Shell realizoval režisér Mamoru Ošii dle komiksu Masamuneho Širóa a komiksové předlohy se pokusil držet velmi věrně. Vznikl dost možná jeden z nejznámějších cyberpunkových filmů a legendární animovaný film, kdy byla při tvorbě využita kombinace celuloidové a CGI animace. Ghost in the Shell ovšem není jen velmi hezky vypadající animovaný film, má totiž spousty silných vrstev.   Klíčové je v zápletce Ghost in the Shell hledání vlastní identity. V rámci cyberpunkového žánru by šlo vlastně Ghost in the Shell přirovnat k takovému Blade Runnerovi, i zde se totiž nachází spousty filozofických myšlenek a jedná se v podstatě o depresivní podívanou, kde se řeší, zda může mít stroj duši, což ovšem rozhodně neznamená, že by film neměl (skvělé) akční scény. Ghost in the Shell je už samotným vizuálem vtahující záležitostí, víceméně jedinečná animace je poté klíčem ke spoustě skvělých nápadů.   Prostředí Japonska budoucnosti je skutečně půvabné, celé to působí neskutečně živelně. Za 80 minut se toho v Ghost in the Shell stane opravdu hodně a člověk nikdy nemá pocit, že by bylo potřeba nutně zvolnit. Postavy navíc mají duši, krom ústřední Motoko se dají pořádně popsat i ostatní stěžejní postavy.   Ghost in the Shell diváka vyloženě nezdržuje nějakou expozicí, i proto diváka na ten budoucí svět vlastně nic pořádně nepřipraví a o to více může slintat očima. Úplně jednoduché to není s příběhem, kde je potřeba nad vším pořádně přemýšlet a snaha o jistou formu vysvětlení na konci tak úplně nefunguje. Po skvělém startu může vlastně v závěru Ghost in the Shell tak trochu zklamat, protože vším naznačuje, že směřuje velmi vysoko. Závěr je ovšem jen velmi uspokojující.   Za zmínku též rozhodně stojí fenomenální hudba Kendžiho Kawaie, která využívá vokály a k tomu filmu jednoduše skvěle sedí. Tohle komplexní anime možná vizuálem zaujme každého, pro každého ovšem vyloženě nebude. Právě i proto, že bez neustálého přemýšlení do sebe nejspíš narativ filmu skutečně zapadnout nemůže. Druhá půlka skutečně odhalí o čem vlastně celé to Ghost in the Shell je (nejspíš) a ve všech těch dialozích se musí divák jednoduše orientovat. To ovšem pochopitelně vysoké kvality Ghost in the Shell neshazuje.   Ghost in the Shell inspiroval (tehdy) bratry Wachowské u Matrixu nebo Jamese Camerona u Avatara. Jde o důležitý film, který přepsal (nejen) žánr anime filmů a cyberpunku v podstatě vlil novou krev do žil. Tahle komplexní záležitost má spousty pozitivních aspektů, ta ryzí pecka ovšem dorazila až v roce 2004..... Ghost in the Shell 2: Innocence! (01.09.2021)

rozpočet : ? tžby americke : $515,905 /// ked som to videl prvý krát dal som 4 pričom to bolo tak na 3,5 ,ale potom čo som videl seriáli a ďalšie dva filmy tak ma celý GHOST IN THE SHELL fenomén začal natoľko fascinovať že už ani neberiem jednotlivé seriáli a filmy zvlášť ale ako jeden velký celok ktorému dávam jednoznačne 5 (18.12.2006)

Těžko říci, jak v souvislosti s dalšími díly a seriálem, po prvním filmu však na mě Ghost in the Shell působí dojmem, že se snaží vypadat chytřejší a komplikovanější, než ve skutečnosti je. Nejpůsobivější na celém filmu byla nejklidnější část ke konci první půlky, kdy se dal prostor skvělé hudbě Kenjiho Kawaie s tradičními japonskými sbory a bubny. Ta část se mě dotkla daleko více, než nekonečné monology a hovory, které předcházely a následovaly a řešily sci-fi tématiku, která mi nepřijde nijak objevná a více mě bavila třeba v Andrew - člen naší rodiny. Dusná atmosféra a depresivní styl animace Kōkaku kidōtai však tvoří společně s hudbou páteř zážitku. Tyto kvality pak dávají téměř zapomenout na to, že jsem první půlku tápal, kdo je kdo, o co vlastně jde a zda mi to stojí vůbec za to. Snad budu po dalších filmech série chytřejší. (22.12.2011)