Klub vyvolených

Velice příjemný film ze školního prostředí. Kromě již tradičně skvělého Kevina Klina mě velice příjemně překvapila dětská, nebo raději pubertální role Emile Hirsche, za zmínku stojí také exteriéry co do atmosféry a barev. A že konec filmu trochu sklouzává do moralizování? Nevadí (alespoň mně), jestliže je zabaleno do takovéhoto hávu. (14.03.2005)

Film zo školských lavíc, ktorý opäť sa sústredil na konflikt študenta a profesora, ale tentoraz nové spracovanie, a s tým aj nový pohľad na danú vec vo vierohodnom obale- mu veľmi napomohol. Kevin Kline bol príkladným profesorom a Emile Hirsch taktiež nesklamal, mohli sme v ňom zhliadnuť nového DiCapria. Celkovo sme mohli zhliadnuť jeden veľmi príjemný film na zamyslenie o skorumpovanej morálke, ktorý potvrdil jednu životnú pravdu, že ĽUDIA SA NEMENIA. (13.08.2011)

Kdykoliv se snažím The Emperor’s Club nějak shrnout, chce se mi napsat, že ten film je skvělou ukázkou aristotelovské etiky, načež mi dojde, že Etiku Nikomachovu četl málokdo a že jsem asi jediný šílenec, který má chuť rozebírat ve filmovém komentáři eudaimonii a morální teorie. Jenže paralel mezi Aristotelovými myšlenkami a filmem o učiteli, který věří, že může změnit jednoho ze svých studentů k lepšímu, je tolik, že se nabízí alespoň několik zmínit. Stejně jako Aristoteles i učitel antických dějin William Hundert z The Emperor’s Club zastává názor, že morální hodnoty musí být v lidech rozvíjeny, a považuje proto formování žáků za svou povinnost. Stejně jako Aristoteles, podle něhož neexistují žádné univerzální morální zákony a jen osoba jednající v souladu s rozumem a ctnostmi může pochopit, co je správné udělat, se i William Hundert dostane do situace, kdy je jeho jedinou nadějí vsadit na svůj úsudek a doufat, že jeho rozhodnutí bylo za dané situace správné. Stejně jako Aristoteles, který považoval vedení racionálního, ctnostého života za jediný způsob k dosažení eudaimonie (= spokojeného života), i William Hundert věří, že pro plnohodnotný život je potřeba být morální osobou. A konečně stejně jako Aristoteles i William Hundert nakonec dospěje k přesvědčení, že eudaimonii, podstatu svého bytí, nemůže hodnotit na základě izolovaných momentů štěstí nebo bolesti, ale jako shrnutí všeho, k čemu jeho život vedl. The Emperor’s Club jsem viděla poprvé před několika lety a tehdy mě zaujal primárně kvůli nedokonalosti hlavního hrdiny, nečernobílému vidění světa a skvělému obsazení v čele s Kevinem Klinem; dnes mu jakožto člověk, který má morální filosofii poměrně rád, musím přihodit i tu poslední, pátou hvězdičku. (27.02.2010)

Vždy se velmi rád podívám na dobře natočený film odehrávající se ve školním prostředí. A do téhle skupiny můžu s klidným svědomím zařadit i "Klub vyvolených". Vůdčí postavou filmu je pochopitelně Kevin Kline jako zásadový učitel. Velmi dobrý je i Emile Hirsch, který dokázal přesvědčivě ztvárnit roli nepoučitelného studenta a stal se tak přirozeným protikladem postavě Klinově profesora. Záporem filmu je postupné sklouzávání k jednostranému pojetí postav, což se projeví především v závěru, kdy je nám představen budoucí politik, který si z profesorova učení nedokázal odnést vůbec nic a ostatní bývalí žáci, kteří se naopak naučili úplně všechno. Hodnotil bych spíš za 3 a 1/2 *. (20.07.2004)

Naprosto uzasnej film. Sice namet vypada jak nuda, protoze jde vetsinu casu o vyucovani, jenze film ma skvelej scenar a je natocenej svizne a misty i vtipne. A i kdyz se tu toho zas tak moc nedeje, tak ma film i zajimavej vyvoj a gradaci napeti a to "po 25 letech" bylo udelany taky paradne. A i kdyz tu jde hlavne o reci, jak je dulezita moralka, cest atd. tak to nepusobi nejak nucene. Co se tyce hercu, tak Kline hraje naprosto paradne, akorat na jeho make-upu po letech by se dalo jeste trochu zapracovat. No a Emile Hirch si toho hajzlika, vecne provokujiciho a machrujiciho, viditelne uzival a je naprosto dokonalej. Po celou dobu naprosto paradni drama bez hluchejch mist. (29.03.2008)