Petrolejové lampy

Duch přelomu 19. a 20. století navozen fantasticky, zdánlivá idyla a fešní důstojníci. Za tím vším tvrdý konformismus, nedostatek rozletu a láska překlopená v nakažení syfilitidou. Velmi nosně tvůrci zvolili básně F. Gellnera jako hudební doplňky zaznívající nejen z úst bohémského J. Laufra (má představovat samotného F. Gellnera, nebo ne?), ale i rezignující Štěpiny matky - předtím velmi nekompromisně pragmatické a tvrdé - představované Marií Rosůlkovou. Myslím, že nezdůrazňovanou postavou filmu je druhý z dvojice maloměstských bohémů, představovaný K. Černochem (a dabovaný J. Satoranským), jehož životní osud je ve výsledku velmi podobný Štěpinu (pragmatismus místo ideálů). A pak i nápadník Štěpy, S. Remunda coby maloměšťácký rádobynonkonformista plně odpovídá dobovým mužským představám o zajištěném a vzdělaném muži, plně si podřizujícím ženu. (06.12.2010)

Havlíčkovy těžce depresivní příběhy se těžce sledují a ještě obtížněji komentují. Podobně jako kolega Karlas i já přiznávám, že z nich mám skoro strach. Bezútěšnost krajiny lidské duše by jednoho donutila rozřezat si žíly, zbaštit cyankáli a ještě skočit do Macochy, aby to bylo jisté. Tyhle příběhy dokazují, že člověk nepotřebuje vnější zlé démony, bohatě mu vystačí jeho vlastní. Čepek a Janžurová rozehrávají své složité postavy s umem, na který jsou slova úcty krátká, Herz vytvořil tíživou dusnou atmosféru doby plné skrývaných citů a témat, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví. A jen nepatrná možnost úlevy v podobě závěru. Vynikající film, ale nemyslím, že bych měl potřebu jej ještě někdy vidět. (09.06.2016)

Československá klasika a jedno z nejkvalitnějších dramat natočených na našem území. One man show Petra Čepka a názorná ukázka, jaký uměl předvést koncert jeden z nejlepších českých herců. Přestože vidím ohromné kvality filmu, ať už je to dobová atmosféra, psychologický rozbor postav, herecké výkony či podmanivá hudba, tak 50 let se pro mne na filmu prostě podepsalo. Karel Černoch ve své teprve druhé filmové roli je přesně tím ohromným sympaťákem, kterým byl už celý svůj život a já, ač třiadvacetiletý heterák, pro toho chlapa mám celoživotní slabost. (25.05.2022)

Petr Čepek v jedné z dalších rolí, ve kterých dokazoval, že patřil k největším talentům českého filmu. // po druhém shlédnutí dávám místo 4 plných 5. Úžasné. // Tak možná se přece jen rozepíšu víc. Je jen málo filmů, které vyvolávají takovou úzkost, obavu. Přitom je to docela jednoduché. Neatraktivní (v kontextu místa a doby) stará panna kývne že zoufalství k sňatku s příživnickým a vypočítavým bývalým dustojnikem. A i když dostane jen to nejhorší, stejně se nevzdá. Žádný happy end, žádné těžko uvěřitelné zápletky. Reálný těžký život na malém městě a na vsi koncem 19. století. (16.07.2007)

Takže stručně a jasně. Film stojí hlavně na originálním příběhu (co vím, tak zase tak moc filmů se problémem jménem Syfilis nezaobíralo, vlastně mě nenapadá jeden jediný :-)) a na hereckých výkonech Ivy Janžurové a hlavně Petra Čepka (podobně charakteristický smích jako ten Hulcův v Amadeovi). Solidní drama, které hodnotím 4*. (27.12.2008)