Harry Potter a Ohnivý pohár

Harry Potrat a jeho Beďary... pardon, jeho Bradavice jsou zpět! Tentokrát se pubescentní pidlovoký mág musí vypořádat nejen s obvyklými úklady Pána zla a jeho pohůnků, navíc je nucen absolvovat kouzelnický trojboj o Mattoni Ondrášovka Fire Cup proti ru(mun?)skému kulturistovi, žabožroutí upjaté pipi a upíru Patyzónovi. Ale šlak vzal rivaly, nebezpečné soutěže i Temného pána: vůbec nejhorší je sehnat holčičí doprovod na školní ples, když se Harry rozhádal se svým homokámošem Ronem! Čtvrtý (nebo který) díl Harryho Posera nabízí víceméně to, co předchozí kousky - pokračuje v nastoleném trendu houstnoucí temnoty, obsahuje několik scén povedených a část otravné vaty (hlavně ples), závěrečné veledlouhé titulky s úděsným přeslazeným songem by dobrovolně absolvoval pouze odhodlaný sebevrah. Nejsem tak docela cílová skupina, ale neměla jsem nutkavou potřebu rozmlátit bednu, ba dokonce ani ji vypnout. 66,6%. (26.04.2011)

Nevhodně zvolený režisér se nakonec s předloženou látkou popral obstojně a ze souboje vyšel rozhodně se ctí. Škoda,že skvělá atmosféra posledního turnajového úkolu a následného setkání s Voldemortem není ve filmu přítomna již dříve. Newell se (nikoliv nečekaně) zaměřuje hlavně na bradavický bál a vše co se kolem něj točí a pohříchu odbývá "to ostatní". (15.08.2007)

Při čtení Ohnivého poháru u mě vrcholila potterovská mánie, a proto nenesu zrovna dobře fakt, že film má tolik odpůrců. Důvodů je hned několik. Newellovi se bohužel příliš nepodařilo přenést velkolepost Turnaje tří kouzelnických škol na diváky/nečtenáře. Dále se v knize slušně rozjíždí vztahová linie ságy, v níž zdaleka nefiguruje pouze hlavní trio, a která tady místy působí dost zmateně, protože toho na malém prostoru chce sdělit hrozně moc. Pro mnoho diváků/čtenářů je jistě velkým problémem samotné finále s Voldemortem, které má byt poprvé skutečně drtivé a plné emocí, což také moc nevyšlo. Stejně jako předchozí díl si i Ohnivý Pohár zasloužil dva filmy. Když jsem teď viděl, kolik toho Newell narval do úvodních dvaceti minut, byl jsem docela v šoku. MS ve famfrpálu je tady nepochopitelně za jednohubku a příliš prostoru nedostaly ani další knižní trademarky jako smrtijedi, znamení zla nebo myslánka. V rámci knih řadím na vrchol společně s Vězněm z Azkabanu. V rámci filmů hodně ztrácí, ale aura dalšího geniálního příběhu to lehce vyvažuje. (28.08.2009)

Je čas Vánoc, tedy pokračovat v potterovské sérii na opáčko po X letech s tím, že se přenesu přes původní hejt Radcliffa a dám jí druhou šanci, když už ho i jakž takž můžu. A Newellova čtyřka není vůbec zlá - má v sobě tu správnou, režijně zmáklou směsku srandiček spojených s turnajem, temnot, napětí i nových postav: Pošuka (super volba Gleeson), delegací cizinců a KuKluxJedů. Vzal jsem knižní adaptace na milost a hle, najednou se dá. (10.12.2020)

Když milujete knižní sérii a filmové adaptace můžete sjíždět pořád dokola, jste schopni mnohé odpustit. Například nataženost honičky s drakem, nedostatečné vysvětlení druhého úkolu i to, že se film musí opírat o hlášky (byť jakkoli kouzelné). Klovesův scénář poprvé musel z originálu vynechat opravdu hodně a to s sebou nese i občasné šlápnutí vedle, které z Harryho dělá nerozhodného troubu, z Brumbála hyperaktivního podivína a z filmu tak rozhodně nejhorší adaptaci. Jediné štěstí je, že Newell v neakčních pasážích dělá, co jen může a svými dobrými nápady a geniální vícevrstvou pasáží s namlouváním, tančením a samotným plesem přetváří Pohár v dobrodružnou romantickou komedii. Jenže to je nakonec právě onen zásadní problém. Já chci totiž vidět to, co mi dala kniha, přesněji ducha knihy. Zatímco knižní Vězeň je z větší části stále ještě spíše pohádkovým příběhem, předloha Fénixova řádu už je temnou, dramatickou až thrillerovou fantasy z kouzelnického prostředí. Pohár má pak představovat od každého polovinu. Onen přerod tu ale chybí. A je obrovská úleva, že pod Yatesem už od příštího dílu dál bylo vždycky mnohem, mnohem lépe. (20.01.2006)