The Joke
Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Recenze (285)
Celkem zajímavej film podle předlohy stejnojmenné knihy Milana Kundery. Knihu jsem nečetla, takže nemůžu porovnávat s předlohou. Josef Somr se mi v hlavní roli dost líbil, nedokážu si na jeho místě představit někoho jiného. Film byl i místy docela vtipný a zajímavý. Přesto mu nedám 4 hvězdičky, jelikož nemůžu říct, že bych se vůbec nenudila. Vadil mi tam dost Munzar, ale to proto, že ho vůbec nemám ráda, ale aspoň se hodil na tu negativní roli. Myslím, že se režisérovi podařilo vystihnout tehdejší dobu a její paradoxnost. Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij ()
Kvalitka, ktora vystizne a presne zobrazuje pomery v drsnych a brutalnych 50. rokoch. Vtip isteho studenta ho pripravi o studia, a uvrhne do brutalnej reality pracovneho taboru/utvaru. Zaver bol trochu od veci, ale stale len priemer. Znesitelny - tojo, ale len priemer . 60 % ()
Uznávám, že v době svého vzniku to bylo nadmíru odvážné drama, ale v porovnání s Jasného "Rodáky", které jsem viděl konečně o den dříve, se jedná o mnohem mírnější a také hůře ztvárněným podobenstvím oné doby, včetně téměř pohodových PTP, kdy zrovna Jaromír Hanzlík nebyl pro svou roli typově vůbec správně vybraný. Potěšila mě celkem pěkná a dost vtipná pointa, jinak vyprávění bylo vláčné a přes svou nespornou hloubku výpovědi z dnešního pohledu už nepříliš šokující. ()
"Ty vole, tebe jsem bít nechtěl." ()
Nejlepší filmový zážitek odnesený z LFŠ 2007! Až noirovský, cynický anti-hrdina, trousící hlášky a vedoucí vnitřní monology, zasazený do krutého totalitního světa, kde hledá žertovnou pomstu. No neříkejte mi, že kdyby tento film promítali ve své době v Americe, že by to nebyl hit (samozřejmě považován za fikfci zasazenou do fiktivního československa, haha) ! ()
Nevinný pohled a pár vět i tak málo stačilo k tomu , aby člověk šel do vězení k PTP a do dolů. I taková byla doba v 50.letech. Poměrně netradiční film na život v téhle nehostiné době. Hlavní hrdina v podání J.Somra si po odpykání trestu vrací do rodného města, kde se zrovna chstá a koná jízda králů. Děj se různě časově prolíná se vzpomínkami před onou událostí a po ní a současnost, kdy se chce hrdina pomstít. Někdy je to humorné ,ale spíš to má hlubší podtext. ()
České filmy z šedesátých let mi dělají mimořádné problémy. Protože třeba u Žertu se mi chce napsat: "mnoho povyku pro nic." Nedělá mi problém to pochopit, ocenit jednotlivé části Ludvíkova vyprávění, ani herecké obsazení. Dohromady mi to prostě nesedí, nebere mě to a nezanechá pražádný dojem. ()
,,Ty vole, tebe jsem bít nechtěl." Síla tohoto snímku spočívá v každém jeho okamžiku. ()
Celkem slušný přepis Jedenácté směšné lásky, který vás ve své jednoduchosti dostane v závěru do kolen... Bavil jsem se celou dobu a film má mnoho vrcholů... tak proč jen čtyři? Jsem totiž velikým Kunderovým fanouškem a tak jsem nemohl s klidem přehlédnout absenci Ludvíkovi "tragické" vojenské lásky, kterou si nedokázal udržet. Příběh tak dostává další rozměr a hloubku... Neznat ovšem knihu a nemilovat v ní právě tuto, zde chybějící, pasáž, bylo by to jasně za pět... I přes jasnou proklamaci folkóru, která ovšem naproti knize dostává (zaplaťpánbůh) podstatně menší prostor. ()
Verdikt: Tak tohle nám pustili v 1. kole prijimaciho rizeni na obor Filmova veda na na Karlove univerzite v roce 2005. Nijak extremne me to ovsem nezaujalo. ()
Kinematograficky dost povedená adaptace Kundery pracující s celou plejádou filmových prostředků, aniž by působily samoúčelně, a jinak "nudný" příběh tím ozvlášťňují. Nová vlna hadr. ()
Ač se knize nevyrovná, adaptace to není špatná. Ovšem obsazení mi vůbec nesedělo - zejména Josef Somr a Jaromír Hanzlík. Oba herce mám rád, ale jejich postavy tím úplně změnily tvář... ()
Co mi zde opravdu chybělo byla část s Lucií, která je v knize klíčová. Jinak se mi moc líbilo, že se příběh drží své předlohy (bohužel ale i s jemně pokulhávajícím zakončením, ale s tím se nedá nic dělat). Dokonce i s výběrem herců jsem byla spokojená, nejlépe vystižený mi připadal velitel-chlapeček v podání Jaromíra Hanzlíka, po delším uvážení i Josef Somr, který se na nesympatickou postavu Ludvíka skvěle hodil. Velmi mě zaujalo, jak jsou v několika scénách dávány do kontrastu protiklady - stejně jako je tomu v Kunderových knihách, avšak snímek stejně nebyl schopen pojmout všechny myšlenky, které by mohly zaujmout. ()
1869. hodnocený film: ()
Těžko uvěřit, že někdo vůbec našel odvahu pokusit se natočit tak mnohovrstevnatý román, jako je žert. Každopádně před Jaromilem Jirešem klobouk z hlavy dolů, stejně jako před Josefem Somrem. Tohle je opravdu unikát... ()
Vyborna adaptace romanu Milana Kundery. Strohost pribehu jen dodava celemu filmu silu sdeleni a vetsi vyznam. Josef Somr, ostatne jako vzdy ve vrcholne forme, Ludvika vsak povazuji za jeho nejlepsi roli. Zcela jiste jeden z nejlepsich filmu sedesatych let, ktery se u nas natocil. Tato doba, kterou bohuzel nepamatuji musela byt hodne uvolnena, protoze mi hlava nebere, jake namety se zpracovavaly... ()
Nemyslím si, že by se tento snímek zrovna vydařil. Bohužel některé ztvárnění postav působí dost naivně (zejména postavy J. Obermeirové a E. Schorma) a taktéž ztvárnění vysokoškolských studentů čtyřicátníky nepůsobí moc věrohodně. Z těchto, ale i dalších jiných důvodů není pro mne filmový Žert nijak výjimečným filmem... Pokud jde o srovnání filmu s knihou, zaostává film nejen ve výše zmíněných prvcích, ale i v tom, že je Ludvík Jahn představen spíše jako ryzí cynik a jeho charakter postrádá složitost jeho knižního předobrazu (čímž nechci říct, že by v knize byl jednoznačně kladným hrdinou). V čem však film zůstává knize nejvíce dlužen, je výpověď, kterou s sebou nese (,což je z velké míry dáno velkým osekáním příběhu, kdy některé postavy a s nimi související dějové linky nejsou ve filmu vůbec a jiné jsou nevyužity - postava J. Hanzlíka a dalších vojáků). Film se snaží, a snad se mu to i do jisté míry daří, podat výpověď o absurditě doby, ve které se odehrává, jeho předloha je však mnohem více výpovědí o lidských bytostech a rysech jejich povahy, což je mně osobně mnohem bližší. ()
Když jsem koukal na Žert, měl jsem z toho docela zmatek. Spousta věcí totiž nebylo úplně jasně vysvětleno. Vím, že za to nejspíš do velké míry může Kuderův umělecký styl, který je plný filosofování a příběh je až na druhé koleji. Měl jsem z toho pocit, že vůbec nebylo jasné, oč usiluje, proč dělá to a to atd. Film mě bavil tak do první půlky, do situace, kdy se Ludvík Jahn dostal PTP. Tahle krátká scéna z celého filmu byla zároveň možná nejvtipnější z celého filmu, když s člověk vezme ty absurdity co po nich chtěli. Postupně jsem na film rezignoval, přestával ho soustředěně sledovat. Naštěstí to mělo jen 80 minut, tak se člověk neukousal nudou. Jinak pro mě čistý průměr, slabší kousek z Československé nové vlny 5/10 ()
Josef Somr mě bohužel vůbec nezaujal, velmi slabé zpracování role. Vtip chyběl, napětí také. V podstatě bez zápletky. ()
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Karlovarský festival ocení Bolka Polívku
Dnes dopoledne proběhla tisková konference k 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V pražském hotelu Four Seasons se sešli prezident festivalu Jiří Bartoška, umělecký ředitel… (více)
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)
Žert je jedinečným spisovatelským počinem Milana Kundery. Barvitě rozvíjí filozofické hloubání nad cynismem osudu života, nechává nahlédnout do nejzazších hlubin duše člověka a přemýšlivě ukazuje příčiny i dopady osobních ambicí jednotlivců v kontextu společenského uspořádání. Připraveným nabízí možnosti, nepoddajným bere iluze i rovnost příležitostí. Kundera svým stylem dokázal rozprostřít atmosféru rozpolcenosti doby a bez předsudků ze všech možných stran popisoval konkrétní situace a tím je začleňoval do celku a výstižné charakteristiky všeobecné společenské nálady. Ze závěrů mrazí, byť jsou podávány se sarkastickým nadhledem. Vítězů není, jsou jen masky, úspěchy a osobní vnímání naděje i vrozeného pesimismu životních zkušeností. Jaromil Jireš, s vydatnou pomocí Milana Kundery, přenesl specifickou atmosféru literárního díla na obrazový děj. Svou důraznou expresí a psychologickým neklidem je film jedním z vrcholů tehdejší československé kinematografie. Hlavní postavou vícevrstevného příběhu je Ludvík Jahn (vynikající Josef Somr), poživačný životní cynik. Zlomová privátní nespravedlnost se natrvalo zapsala do jeho přijímaní a oslovování světa. Bohorovná nepoddajnost, překvapený oboustranný údiv a nekompromisní obrana nového řádu, který demonstrativně trestá k posilování své nadvlády moci. Pocit křivdy nemizí ani po letech a připravovaná pomsta doléhá s jízlivým posměchem zpět na strůjce a odnímá poslední jistotu přesvědčení. Naděje zůstává, i když se záhy může zvráceně rozjančit pod rukou každému troufalci. Hlavní ženskou postavou je rozhlasová reportérka Helena Zemánková (velmi dobrá Jana Dítětová), oběť souhry náhodných událostí a ctižádosti odvety nejintimnějšího řádu. Chvilka na vrcholu očekávání a pád do rozčarování skutečného stavu věcí. Životním Ludvíkovým protipólem je jeho bývalý vysokoškolský spolužák Pavel Zemánek (dobrý Luděk Munzar), na všech frontách oblíbený člověk v proměnlivé době. Krok za krokem buduje svoji pevnou pozici na výsluní. Bez strachu a bez zábran. Důležitou postavou je Markéta Pospíšilová (velmi zajímavá Jaroslava Obermaierová), Ludvíkova spolužačka se spasitelským syndromem jediné správné alternativy budoucnosti. Víra se brání všemi dostupnými prostředky a její škádlivé znevažování se nikdy nepromíjí. Zajímavou postavou je laborant Kostka (příjemný Evald Schorm), hlas svědomí a smířlivosti s osudem, na který se nemá ohlížet se zatrpklou záští, ale prožívat jeho okamžiky lidských vzmachů a prožitků smysluplnosti i smyslnosti. Z dalších rolí: Ludvíkův známý z mládí a náruživý tradiční houslista Jaroslav se smutkem v duši z přítomnosti a odcizování nastupující generace bez hodnot (příjemný Milan Svrčina s hlasem Bohuslava Čápa), lidské důstojnosti zbavený skalní komunista, nevybíravá oběť krutovlády a Ludvíkův snaživý druh na vojně Alexej (pozoruhodný Miloš Rejchrt), Zemánkova mladá bezprostřední přítelkyně Věra Brožová (příjemná Věra Křesadlová s hlasem Ivy Janžurové), pevně velící poručík oddílu PTP (dobrý Jaromír Hanzlík), věrně zamilovaný rozhlasový technik Jindra Tkadlečka (zajímavý Michal Pavlata), nadaný svérázný malíř a Ludvíkův vojenský druh Čeněk (Jiří Sýkora), či svatá trojice nekompromisních studentských funkcionářů (Václav Svěrák, Dušan Trančík a Dušan Trančík). Žert není dílo s tíživým černobílým pohledem, ale celou situaci zvažuje ze všech možných stran. Obraz je důležitý pro vytvoření vnitřního neklidu, existencionálních otázek i vyniknutí škádlivé jízlivosti života. Kniha i film jsou klenotem doby i životně dychtivých postojů lidské existence. () (méně) (více)