Wonder Woman 1984

Wonderku mám rád. Má dobré príbehy, obstojí vedľa Supermana a jej filmová tvár a aj akcie vyzerajú štýlovo. Zack Snyder ju predstavil svetu a v sólovke už to ťahala sama. Jej origin mám rád a bavila ma aj v BvS či Justice League. Tu ma síce tiež baví, ale nie toľko, pretože tu moc ani nemá čo hrať. Prvú polku sa len premáva s vysnením Števom Trevorom, čo by nebolo zlé, ak by to netrvalo pol filmu. V druhej polke už vytiahne aj laso a sandáli čo je fajn, že ju konečne vidíme v nejakej lepšej akcii späť, ale je to málo, pretože už nasleduje len finále. Akcie nie sú zle, ale nestrhnú tak ako keď vybehla Diana v prvom filme zo zákopov. Stručne povedaná, rozdá sa tu (za 2,5hodiny) par klasických pästí a kopov, ale bez nejakej lepšej choreografie a to je všetko. Aby som neklamal, tak ešte úvod na ostrove amazoniek bol zaujímavý. Inak dosť slabé oproti tomu, čo predviedla pod Snyderovým dohľadom vo WW, BvS, alebo JS. WW 84 ma tak debilne postavený príbeh, že sa tam skoro celý film nič nedeje. Záporaci tu takmer ani nie su. Miesta tu síce majú dosť, ale Pedro Pascal furt o niečom sníva a Kristen Wiig sa polku filmu učí chodiť na opätkoch a zároveň byť sexi milfka. S týmto prístupom moc Wonderke pod kotol nezavaria. Menšie plus je Zimmerova burácajúca hudba, ktorá aspoň navodí pocit, že sa tam niečo deje. Inak veľké sklamanie, ktoré príbehom ani postavami nemá vôbec čo ponúknuť. Ďalšia vec, ktorej nerozumiem je rozpočet. Kam sa vlastne vytratil ? Na tie obyčajne tri akčne scény ? Dúfam, že k tretiemu dielu si už Patty Jenkins nečuchne. P.S.: počkajte si za titulky. 55% - 3* (30.12.2020)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)

Čekal jsem to horší dle tragických recenzí, ale není to až tak špatné. Nejlepší je hned úvod, kde je olympijský turnaj Amazonek a ten byl úchvatný, potom se děj výrazně zpomalí a na komiksovku je zde překvapivě málo akce a ikdyž na ní dojde, tak příliš za moc nestojí. Bavil mě však nápad s plněním přání, díky kterému jsem se nenudil a Pedro Pascal snad poprvé hereckým projevem nezaujme. Vidět film v kině, tak zklamaný odcházím, ale doma mi to na průměr v pohodě vyšlo. Příběh***, Akce***, Humor**, Násilí>Ne, Zábavnost***, Hudba*****, Vizuál****, Atmosféra***, Napětí***. 5.5/10. (30.12.2020)

Oni to scenáristi s motivem dvousečnosti “splnění jakéhokoliv přání” mysleli dobře. Šlo na něm vystavět myšlenkově hutný příběh. Nevadilo mi ani čekat 80 minut na první akční scénu po té úvodní. Když je se na co koukat a je to hezky hollywoodsky zpracované (čehož jsme v roce 2020 mělo poskromnu), rád si počkám. Jenomže jako poměrně dlouhý celek je WW84 dramaturgicky roztěkaná, někdy zbytečně pomalá a jindy příliš rychlá, a hlavně ve zpracování onoho námětu až sebeparodicky naivní. Třetí - hodně guilty pleasure hvězdu - dávám jenom pro moji slabost ke Gal Gadot, kterou mám jako Wonder Woman ještě raději než nejoblíbenějšího Avengera. A za Zimmera, který je zde na (dalším) vrcholu. Úžas a nádhera, jedu ho teď každý den a některé tracky 2-3 krát za sebou. (06.01.2021)

Kdo čeká 150 minut těžkotonážních superhrdinských orgií, bude nevyhnutelně zklamaný. Během celého filmu jsou prakticky jen čtyři akční scény, přitom za zmínku stojí jen ta s konvojem (protože akční scény s přepadením ozbrojeného konvoje stojí ve velkých filmech za zmínku snad vždy). Zápletku je snadné obvinit z pohádkové naivity (na nějakou dospělou temnotu v duchu Temného rytíře či komiksů Alana Moorea tady opravdu nenarazíte), záměr Patty Jenkins upřednostnit před atrakcemi a blyštivým pozlátkem ušlechtilé ideje a hodnoty ale v žádném případě neodsuzuju. Ostatně zkoušet si hrát na (v současnosti velmi módní) dospělost a temnotu skrze postavu Wonder Woman, která patří mezi ty nejanachroničtější, nejplošší a nejsměšnější slavné komiksové superhrdiny (viz srandovní a laciný kostým a to její "laso pravdy", bože!), by dopadlo tragicky možná už z principu. Oceňuju, že se příběh soustředí jen na pár postav, jichž všech se ústřední téma bezprostředně dotýká, a film tak otravně neuhýbá k zbytečnostem a slepým uličkám. A stejně jako v jedničce i zde je tím nejlepším duo Gal Gadot/Chris Pine (ostatně daná zápletka dostala zelenou možná právě kvůli umožnění jeho návratu) - těm dvěma to spolu prostě sluší, takže na jejich společné (romantické) scény se kouká opravdu příjemně. A finále se mi líbilo, protože jeho epičnost a osudovost tentokrát naprosto nijak nesouvisí s množstvím a kvalitou triků, padajícími mrakodrapy a dalšími obdobnými neduhy současných komiksových blockbusterů. Druhou WW si tak lze (do jisté míry) užít, jen to zkrátka není další monumentální akční běsnění, ale staromilská romantická fantasy. P. S. Z hudby z celého filmu mi utkvěla jen geniální skladba The Surface of the Sun od Johna Murphyho ze Sunshine. A to si velký Hans Zimmer za rámeček tedy rozhodně nedá...! 65 % (31.12.2020)