Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

Epizoda, pro kterou jsem svého času měl extrémní slabost, začíná trochu stárnout. Obi-Wanovy letohrátky skrz půl vesmíru pořád fungují a ve chvíli, kdy se zapnou světelné meče, mi běží mráz po zádech, ale romantická linka je snad až příliš jednoduchá. Éteričnost Natalie Portman ovšem nechává zapomenout na fakt, že Hayden i přes usilovnou snahu chvílemi nestačí na tak komplexní postavu, jakou Anakin Skywalker je. (20.05.2006)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy (22.09.2012)

Ani druhá epizoda nejslavnější vesmírné ságy nedosahuje - stejně jako Epizoda I - kvalit původní trilogie, ale přesto je skutečně na co koukat. Skvělá akce a poměrně dost vtipů (i když ne všechny asi jako vtipy byly zamýšleny) a samozřejmě romantika. Tou největší hvězdou filmu je jednoznačně Yoda!!! (13.05.2002)

„Tomu hovoríš diplomatické riešenie?“ – „Tomu hovorím agresívne vyjednávanie.“ Epizóda II sa na nič neobzerá, na nič nečaká a prípadné námietky neberie do úvahy. Čoraz vyladenejšie herecké obsadenie (k McGregorovi, Jacksonovi, Portman a McDiarmidovi pribudol diabolský Christopher Lee), monumentálne akčné scény, láska a humor, trademarky (vtipný párik popletených robotov) a jedinečná príležitosť, vidieť bojovať skupinu vznešených rytierov Jedi bok po boku (áno, je to niečo ako keby naklonovali tridsiatich "bruceov leeov" a dali ich do jednej akčnej scény). George Lucas nás po piaty raz berie do inej dimenzie. Atmosféra stemnieva, vzťahy medzi postavami sa komplikujú, konflikty vyhrocujú, naberajú na beznádeji a mnohé veci končia (vesmírny mier... a teda aj Jediovia). Podstatne lepšie, ako Epizóda I, ale mne sa páčila už tá :-) (01.01.2005)

Klony útočí začínají poměrně nenápadně a daly by se označit jako nejromantičtější díl z celé série. Vše se změní až v závěrečné hodince, která nedá divákovi oddechnout a neustále se něco děje. Větší prostor dostávají temné síly a tleskám účasti Christophera Lee. Bohužel je tenhle díl o něco delší a působí jako zpočátku jako takový odrazový můstek věcí příštích. 80% (02.06.2011)