Verdikt

Ja sa nečudujem, že súčasnému divákovi môže pripadať Rozsudok trochu nudný a stopážou mierne prestrelený. Môžu za to seriály typu Bostonské prípady, ktoré podobné súdne prestrelky zvládnu za polovičný čas. Lenže pre mňa znamenajú viac dlhé pohľady na Paula Newmana a Charlotte Rampling, ktoré povedia o téme viac, ako husto konverzačné seriály. Film pokladá okrem iného otázku, či má človek dať prednosť spravodlivosti a pravde, alebo právnickému, formálne správnemu hľadisku. Túto dilemu riešila v závere porota a myslím, že rozsudok každého diváka bol na konci jednoznačný a nenašila by sa, okrem nejakého suchého právnika, žiadna výnimka. Mimochodom Charlotte Rampling tu má krásne vlasy ako Jacqueline Bisset a dosť ju pripomína. Na Lumetovi sa mi páči, že týmto filmom akoby priamo obžaloval právny systém USA za prehnitý a skorumpovaný. Vzhľadom k faktu, že sa nejedná o prvoplánovo komerčný zábavný produkt, ktorý by mal na polarizácii oboch strán stáť. (14.09.2013)

"Přišel jsem pro Vaše peníze. Tady mám fotky, abych ty peníze mohl vzít. Ale nemůžu je vzít. Kdybych je vzal, byl bych ztracenej. Byl bych jen ... bohatej stíhač sanitek." Zásadoví právníci to nemají v džungli paragrafů lehký a já jim fandím. Fandil jsem tedy i panu Galvinovi, ale až u soudu. Do tý doby byl totiž tragickej a já jsem chtěl v depresi roztrhat všechny svoje právnický diplomy. Pak mi ale došlo, že žádný nemám. Jenže ono fakt není moc zábavný sledovat příležitostně abstinujícího advokáta, kterýmu klienti nevěří, obhájci odklízejí svědky a ani milenka mu nepofouká bebíčko. Naštěstí je tu soud, kterej sice není spravedlivej, ale dává naději na spravedlnost. Galvine, rozbal to! Panák na tebe čeká a já si asi dám taky jednoho na oslavu toho, že jsem to v půlce nevypnul. (11.07.2022)

Hrdinstvo sa u hrdinov režiséra Sidneyho Lumeta nerodí z presvedčenia, ako skôr z tvrdohlavosti. Ani Frank Galvin (podobne ako napríklad Serpico) veru nespĺňa klasickú predstavu o bojovníkovi proti bezpráviu a zlovôli mocných. Jeho rozhodnutie viesť súdny spor smerom, akým ho vedie, je vlastne omylom, ktorý nastal niekde medzi alkoholovými oparmi a pocitmi sebaľútosti. Samozvaný stroskotanec, ktorému záleží skôr na vlastnom profile, než na tých, ktorých obhajuje. Čo je veľmi pôsobivé, pretože tým pádom ani inak jednoznačne "zlá" strana celého sporu nie je nositeľom neľudských obludností, ale len zástupcom tých, ktorí pochybili a teraz za to odmietajú prevziať plnú zodpovednosť, pretože narozdiel od Franka Galvina a jeho svedkov sú so svojim statusom navýsosť spokojní... Až mrazí, koľko je v takto rozohratom súboji neodškriepiteľných PRÁVD! ...až do plaču je potom človeku z toho, ako sa to všetko v priebehu záverečných 5 minút zamietlo pod stôl. Snáď sa toho niekto chytí ešte raz a dotiahne to do konca. (26.06.2006)

Nevím proč, možná jsem ovlivněný faktem, že právo bylo kdysi moje profese, nicméně můj dojem z tohoto filmu je velmi mdlý. Je to hrozně naivní. --- Kdosi tady napsal, že to vypadá, že soudit se je největší americký koníček. Rád bych k tomu něco dodal. Anglosaské (a skandinávské) právo v zásadě připouští žalovat kohokoli za cokoli. Cítíte-li že vám někdo způsobil újmu, můžete to zkusit. Jako účastník procesu máte velkou míru svobody, jak soud/porotu přesvědčit o své pravdě. Logickým důsledkem je, že je to drahé a všichni lidé od práva se na tom dobře živí. --- Náš systém práva je jiný. Můžete žalovat jen takové újmy, které jsou popsány v zákoně, a jen vůči těm, u nichž to zákon připouští. Důsledkem toho je, že mnoho lidí se cítí něčím poškozeno, leč advokát jim musí říct: "Je mi líto, na to neexistuje žaloba." Nejlépe je proti takovým žalobám pochopitelně chráněn stát, protože - a to by měli lidé chápat - stát nedělá právo pro nás, ale pro sebe. Velmi často je to k vzteku, protože největším násilníkem a porušovatelem zákonů u nás je právě stát. --- Tolik na vysvětlenou, proč se u nás méně soudíme. Nemůžeme. Soudy smějí soudit jen to a tak, jak jim stát předepíše. (27.07.2016)

Dialógy sú ďalšou hlavnou časťou najzaujímavejších aspektov filmu a plynú spolu tak dobre, že je takmer nemožné stratiť pozornosť nad tým, čo sa deje. Film nie je v jadre iba dráma zo súdnej siene, je to o ľuďoch, ktorí sa zaoberajú svojimi osobnými podmienkami a problémami, a je to film, ktorý vie, ako si vytvoriť väzbu s divákmi a udržať ich v spojení s postavami. 8/10 (22.03.2021)