Báječná léta pod psa

Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) (22.02.2011)

Nebejt tady Ondry Vetchýho, tak bychom tu v devadesátých letech měli o jednu legendární komedii míň. To co předvádí v Okresním přeboru bez problémů totiž zvládal už v tomto filmu. A už tenkrát to působilo neuvěřitelně herecky, že jste mu to věřili od začátku do konce. Báječná léta pod psa třeba nejsou nejvhodnější knižní příběh pro zfilmování v českém rybníčku současné kinematografie, ale skrývají se v něm tak výrazné scény, že se k němu budete mít důvod zas a znovu vracet. A to jak ze strany humoru, tak i ze strany filmové atmosféry tehdejší vypjaté doby šedesátých let. (31.08.2017)

Ať koukám, jak koukám, Viewegh nebude nic pro mne. Jeho styl vyprávění mi prostě nesedí. Moje setkání s "Účastníky zájezdu" dopadlo tragicky. "Báječná léta pod psa" jsou o poznání lepší, jedná se o dobrý, ale pouze průměrný film o životě za socialismu. Na tohle téma už bylo natočeno hodně filmů (filmy 90. let se vlastně skoro všechny odehrávají za války či za komunistů), i lepších. Film má značně rozvleklé tempo, že i po necelých 100 minut působí zdlouhavě. Herci jsou ovšem všichni skvělí, Ondřejem Vetchým a Libuší Šafránkovou počínaje a Vladimírem Javorským konče. A nakonec vynikající písnička Ivana Hlase. 55%. (21.11.2007)

Knihu jsem sice nečetl, ale vzhledem k velmi vydařenému filmu lze předpokládat, že byla minimálně stejně dobrá, což je u sračky píšícího autora velmi příjemná změna. Filmu je velmi těžké něco vytknout. Děj je poutavý a táhne se ve velmi příjemném duchu, kde je třeba humor, tam humor je. Ale vlastně nač hledat mouchy na něčem tak vydařeném. Jsem nucen sáhnout pro 4*, i kdyby to bylo jen proto, že u nás takhle dobré filmy téměř nevznikají. Spisovatelé nemají o čem psát. Asi je třeba znovu volit komunismus. (01.03.2013)

Tragikomedie ve které jsou vážné scény vcelku ve vyrovnaném poměru s těmi humornými (což není u podobných snímků vždy samozřejmostí), přesto se divák hlavně usmívá, a to po téměř celou jeho délku (a sem tam se zasměje nějaké trefné hlášce, kterých je tu také pěkná řádka). Film má v arzenálu slušný ansábl herců, kteří se více než dobře propůjčili svérázným postavám a postavičkám, z nichž těžko vyzdvihovat jen jedno či 2 jména ( i když mým největším favoritem byl asi malý rozumbrada Kvido v podání Jana Zahálky a jeho perly). "Co to tam děláte? Ještě se mi rozmnožíte, a co pak budu dělat já?!" (03.07.2012)