Svatby pana Voka

Přiznávám, že v tomto případě naprosto nechápu zdejší hodnocení tohoto filmu. Podle mě se jedná o další z vynikajících komedií "made in Česká republika". Je přece velkou frajeřinou umět si udělat legaci i z vlastních dějin. Film plný skvělých hlášek, kde je nutno ocenit i brilantní herecký výkon Miloše Kopeckého, kterému byla role šitá přímo na míru. Nezaostávají ani ostatní, jako např. Pavel Landovský a Václav Sloup. Pro mě se jedná o komedii jak se sluší a patří - vtipnou, rozvernou a lehce prostopášnou. Takové filmy se již netočí, a to je veliká škoda. (18.11.2010)

Historická veselohra sice nemusí být historicky přesná, ale pokud je, šlechtí jí to. Z tohoto hlediska je ovšem tento film naprostým nýmandem a plebejcem, protože na něm je historické pravdy jen tak málo, že o ní ani nestojí za to mluvit... Scénář působí dojmem, že jej Steklý napsal s partou podroušených kumpánů za jeden večer někde ve vinném sklípku. Vzdělanec a intelektuál, majitel knihovny čítající 11 000 svazků (nepochybně jedna z největších soukromých knihoven té doby v celoevropském kontextu) se ve filmu promění v primitivního proutníka, který čte knihy pouze pokud je nemocen... Budiž, komedie nemusí být historicky věrná... Jenže tenhle film nefunguje ani jako komedie. Je to unylé a trapné... O poznání slabší než předchozí Slasti otce vlasti, které ovšem taky nejsou žádný komediální skvost, pouze lepší průměr... Přitom skutečný životní příběh Petra Voka by za zfilmování rozhodně stál. Určitě by to ale nebyla žádná povedená taškařice, za to dám krk... Celkový dojem: 45% (08.10.2006)

Skvělá situační a konverzační komedie, které vládne hláškující a intrikující Miloš Kopecký, který do role vnesl vše, co od něho očekáváme. A protože na kostýmech a výpravě se také rozhodně nešetřilo, navíc se zde intrikuje s neobyčejnou kadencí, nabízí se srovnání se slavnou francouzskou komedií Pošetilost mocných. A nutno říci, že Svatby pana Voka ji svou vícevrstevnatostí překonávají, zvlášť když začne hláškovat i mladá Kateřina. A tak zatímco kroniky a učebnice historie nad tímto pohledem na pana Voka pláčou, divák se královsky baví. (15.11.2021)

O Petrovi Vokovi som pri návštevách Južných Čiech počúval iné historky a jeho príbeh by bol hodný sfilmovania. Bolo by to určite znateľne lepšie ako táto historická zlátanina pod taktovkou Steklého. Film ozaj stojí na Kopeckého umení, ktorému som všetko veril. Veľmi dobre sa vžil do roly Petra Voka. Historické nesúvislosti napr. so zámkami na Červené Lhotě či Telči, zosmiešňovanie Rudolfa II. nebudem rozpitvávať. Na záver len vyzdvihnem fajn výber pani Chlebovej do roly Kateřiny z Ludanic. Krásna žena. (30.12.2015)

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)