Vítězové a poražení

Aranžováním scén zápasů evokuje Stone energii, vůli, živelnost, testosteron a primitivní sílu tlačící míč tím i oním směrem - primární chaos i z něj povstávající řád. Rychle stříhá, a to i mezi dosti vzdálenými místy, zvuk přichází z obrazu i mimo něj, hudba chvílemi přehlušuje dění a chvílemi zase ne, mísí se poznámky komentátorů, diváků, řev trenérů, hráčů - sled promluv není dialog. Vytváří proud, který má zpočátku moc diváka strhnout +++++ Má tu moc strhávat ale jen chvíli, než si divák zvykne. Ne však nad těmi, kteří neradi ztrácí kontrolu (fauxthum měl pravdu - jsem control freak). Poskakování na parketu při dunivé hudbě či afrických tamtamech, nekontrolovatelného nadšení mas (jež jsou opravdu hloupé), kolektivní extatické zážitky - kdo při tomto trpí, budou trpět i teď. Já jsem jen divák/člověk, jehož výše zmíněné plní nedůvěrou - nechci se takto nechat strhnout a příliš mi ta snaha zahltit mě vjemy neimponovala. +++++ V druhém plánu nás film zavádí do zákulisí a vytváří širší obraz - primitvní sílu probouzí zázraky moderní medicíny fungující za hranicemi etiky, úspěch korumpuje hráče, majitelé se lísají ke sponzorům, diváci nemají paměť a žijí jen přítomným okamžikem, diváku dochází, že prvotní a primitivní jedno jsou. Dojde i na drogy, kurvičky a kazící peníze - však znáte Stonea. +++++ Smíšením s upřímně znějícími motivačními řečičkami, takovými, jak je známe z filmů, jež sport bez pochybování oslavují, vzniká docela ironický film - ironii pak dodává korunu ke klasickému win závěru přilepený dovětek. Odpouštím tedy Stoneovi z mého pohledu zbytečně dlouhou stopáž i fakt, že ony problematické aspekty vrcholového sportu stejně všichni znají, jen je dosud neviděli v jednom filmu. Ozdoby filmu, jenž by bez nich byl jen lépe řemeslně zvládnutou poctou fotbálistům. Což je nakonec stejně. Kurňa, vždyť ti chudáci riskují zdraví! (16.10.2014)

Provokatér Oliver Stone tentokrát nahlíží do zákulisí amerického fotbalu (který mi nic neříká, ostatně jako většině Evropanům). Bohužel tady mu to vyšlo napůl. Film má výtečné herecké výkony (Pacino s Foxxem vedou) a skvěle nasnímanou akci z fotbalového hřiště, problém je v tom, že to ve výsledku není tak provokativní jako třeba u Takových normálních zabijáků. Nehledě na to, že stopáž je zbytečně dlouhá a Pacinových proslovů k hráčům více než je zdrávo (jinak nic proti nim). 7/10 (29.03.2010)

O americkém fotbalu sice nevím vůbec nic, ale tenhle film mě fakt dostal. Nechápu, jak se Stoneovi podařilo nacpat do jednoho filmu tak kvalitní herce. Scénář je také skvělý, i když se nejedná o americký fotbal jako takový, ale spíš o prohnilostv pozadí. A scény hry samotné patří mezi jedny z nejlepších akčních scén, co sem kdy viděl. (21.09.2002)

Oliver Stone a Al Pacino, to je kombinace, ze které nemůže vzniknout nic průměrného, prostě nemůže. Film je tak velmi nadupaný, "rychle" nastřihaný, nabitý akcí i slovy a člověk nemusí být nijak zvlášť zasvěcen do alchymie kolem tohoto sportu, aby ho film o něm bavil. Takže jen maličkost mi chyběla k pětihvězdičkovému hodnocení, vlastně přebývala - ta závěrečná Al Pacinova řeč, slyšela jsem frázi za frází a říkala jsem si v duchu, ať už s tím, proboha, skončí. (02.08.2005)

Po většinu času sledování tohoto snímku jsem (pod)vědomě přemítala nad tím, jaký a co by tento film byl bez Al Pacina. K jeho herectví není co dodat. Zbytek skvěle doplňují Jamie Foxx, Cameron Diaz a také Aaron Eckhart. Precizně a špičkově vykreslený svět amerického fotbalu a všeho okolo něj. Skvělá kamera, dialogy a zpracování mi nedovolily, abych se, byť jen na chvíli, nudila. Taktéž oceňuji perfektní výběr hudby, za zmínku stojí kupříkladu Right Here Right Now od Fatboye Slima či Paranoid od Black Sabbath. Zcela jsem byla zachycena do toho fotbalového světa plného peněz, slávy, žen, pití a boje. Boje o vítězství, o slávu, o touhu a sny. (29.03.2010)