Vítězové a poražení

Skvěle natočeno i zahráno, ale od Olivera Stonea bych čekal lepší uchopení tématu. Jeho snaha vyšla hodně naprázdno. Kvalitní obsazení mnohdy nestačí, protože někteří herci zde nedostali potřebný prostor, a třeba taková Cameron Diaz zde byla akorát na okrasu. Jako celek nic moc a Stone mě zvolna unavuje. Film spíše pro americké publikum. U nás dělá problémy vyjmenovat jen jediného hráče NFL. 60% (22.02.2009)

Oliver Stone a Al Pacino, to je kombinace, ze které nemůže vzniknout nic průměrného, prostě nemůže. Film je tak velmi nadupaný, "rychle" nastřihaný, nabitý akcí i slovy a člověk nemusí být nijak zvlášť zasvěcen do alchymie kolem tohoto sportu, aby ho film o něm bavil. Takže jen maličkost mi chyběla k pětihvězdičkovému hodnocení, vlastně přebývala - ta závěrečná Al Pacinova řeč, slyšela jsem frázi za frází a říkala jsem si v duchu, ať už s tím, proboha, skončí. (02.08.2005)

O. Stoneovi se podařil vskutku husarský kousek. Natočit strhující snímek z prostředí sportu, který na obrazovkách nevyhledávám a (po)nechává mě zcela chladným. To samo o sobě není zase tak málo. Nastupující mládí versus pomalu končící? stáří. Tenhle snímek dovolil nám obyčejným divákům nakouknout do zákulisí sportu number one v USA a ukázal jednu velkou pravdu. V současné době špičkový trenér (ať už jde o jakýkoliv sport) musí být v prvé řadě dobrý psycholog. Každý tým je složen z různých druhů (typů) hráčů (lidí), ať už jde o věkové rozdíly, rozdílné národnosti, mentality, sociální původy...) a ukočírovat tuhle bandu, aby tahala za jeden provaz, dýchala za tým a žila pro vítězství je kumšt a pouze Ti největší (nejodolnější) toto dokážou. A pouze Ti největší z nich (přestože sport je čím dál tím větší byznys, což Stone ZCELA jasně ukazuje) pamatují na skutečnost, že je to pořád „pouze“ sport, každý začínal na nějakém tom plácku před domem a ten klukovský zápal, nadšení pro věc a fair play, by tam stále mělo zůstat. Vítězové a poražení to je především Al Pacino ve vrcholné formě, jako trenér žraloků z Miami Tony DAmato, pro kterého je tento sport vším (jeho ženou, dítětem...) pozor neplést si s hračkou!, je to celý jeho život (kterému i dost obětoval), J. Foxx v roli nastupujícího (nedočkavého, dravého mládí) quaterbacka W. Beamena, D. Quaid coby J. Rooney (pomalu se s kariérou loučící kapitán), pěkná a (překvapivě) dobře hrající mrška C. Diaz (coby nová majitelka klubu Ch. Pagniacci), to vše umně kočírující, v úžasném tempu (téměř po celou dobu nepolevující, nenudící) režie O. Stonea, k čemuž mu zdatně dopomáhá i notně povedený hudební doprovod. A musím konstatovat jedno. Byť dávám ve většině případů přednost komornímu vyznění a tahle megalomanská testosteronová podívaná má ke komornosti asi tak blízko, jako pořádně prorostlej bůček ke zdravé výživě, musím (si) přiznat jedno. Tohle Stoneovo podání, včetně Al Pacinova závěrečného proslovu v kabině (kdy v 99% ostatních případů bych ho nemilosrdně rozcupoval přívlastky jako patetické, kýčovité..) na mě platilo. Je tam totiž cítit to nejdůležitější: zápal pro věc, nadhled a ano, i ironie a sarkasmus. Je to prostě „nad věcí“. I love this film a troufám si tvrdit i každý, kdo někdy dělal pořádně jakýkoliv sport (dost mu obětoval a rád) a nemuselo to být nutně na té nejvyšší (vrcholové) úrovni. P.s. když jsem viděl odcházet Al Pacina z tiskovky se zapáleným doutníkem a úsměvem od ucha k uchu, vzpomněl jsem si na motto z jiného snímku, kde dotyčný hrál podstatnou roli. ANO, „The world is yours“.... p.p.s. o kvalitách tohoto snímku dostatečně svědčí fakt, že při závěrečných titulcích (při pohledu na vaše hodinky) nechcete věřit, že čas ukrojil 150 (resp.156min), to vše bez jediného zívnutí! (To uživ. Phobia) ok, ten patetismus tam trochu (v pár momentech) cítit je, ale pouze maličko :-) 90,9% (05.12.2011)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)

Skvělé záběry ze zápasů, hudba, která dodává tu pravou atmosféru, rychlé prostřihy do života hráčů, skvělý Al Pacino jako trenér, který by pro mužstvo dýchal, to jsou Vítězové a poražení (mimochodem divný překlad názvu). Možná mi trochu vadili ti dva napravení (manažerka a quaterback). Na to, že mi americký fotbal vůbec nic neříká, je to velmi slušný film. Scéna s okem na trávníku je hodně drsná. (03.07.2005)