Vzpomínka na Titány

Černá proti bílé rase aneb konec segregace nejen ve školním týmu amerického fotbalu. Černý trenér se pokouší stmelit tým a vyhrát všechny zápasy, protože jediná prohra ho může stát místo. Výborný sportovní film. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=nPhu9XsRl4M (21.11.2009)

Příchod černého trenéra ke školnímu fotbalovému mužstvu na jihžanském maloměstě nemůže zpočátku přinést nic dobrého. Je jenom na něm, aby stmelil hráče různé barvy pleti k maximálnímu výkonu a neuvěřitelné sérii zápasů bez porážky. Film je natočen podle skutečné události a staví nejen na výkonu Denzela Washingtona, ale i výkonů mladých herců v rolích hráčů školního mužstva. Pokud máte rádi filmy ze sportovního prostředí, pak vás tenhle určitě nezklame. (05.03.2003)

Poctivý sportovní film, skvělé herní momenty, Washington a Patton jsou osobnosti, jenž utáhnou i nákladní vlak, tudíž tenhle filmík je pro ně rutina a rasový přesah je povolený doping. K posrání je studio Disney! Pitomoučké momenty plné klišé, musely bolet už na papíře, o stříbrném pásu nemluvě. Mohl to být Oscary, slávou a kultem ověnčený sportovní velkofilm, žel "myšákovo" studio se rozhodlo scénář nejprve znásilnit a pak vykastrovat; herci i režisér to zachránili tak, tak ...70% (31.05.2009)

Není to špatný film, ale aby byl něčím víc, než snadno odhadnutelným dramatem ze sportovního prostředí, tak k tomu mu schází lepší dramatická linie a zajímavější režie. V hercích není problém. Denzel Washington si odehraje svůj standard a ostatní herci nepřevyšují své party ničím, co by utkvělo v paměti. Se sportovními filmy je vždycky tak trochu problém v tom, že autentičnost tak nějak bere ve filmové podobě za své, a tady to není výjimkou. Film si tak nejvíc užijí příznivci amerického fotbalu, ale těch u nás není moc. Zkrátka typický průměr, který osloví tak napůl a stejně je i polovičatě natočen. (22.11.2009)

Smíšený sportovní tým kontra burani z bigotního Jihu? Hádejte třikrát, kdo nakonec oslaví bratrstvím scelený triumf a kdo utře nařvanou hubu. Sportovní dramata jsou mou neutajovanou slabostí a chápu, že vyčítat jim předvídatelnost a nadbytek klišé je asi jako vytýkat cukrárně, že nenabízí odtučňovací dietu (nebo jistým americkým vysokým, že přijmou každého, kdo rozezná fotbalový míč od ústředního topení nebo umí rychle zdrhat, viď Forreste), takže to přejdu taktním mlčením. Taktním mlčením už nejde přejít patetické žvásty, protivnou přemoudřelou prepubescentku a rádobytvrďáckost uječeného Denzela, po kterém bych tu cihlu chvílemi s chutí mrskla sama, nicméně se vzpomínkou na prosluněné dny pobíhání po školním hřišti a tak mladého a už tak titánského Ryana Goslinga ty smířlivé tři utrousím. Ale pokud jde o film o americkém fotbalu, mám jasno v tom, kdo je můj Vítěz a kdo Poražený. (09.08.2012)