Nixon

Vôbec mi nevadila dĺžka filmu, keďže sa jedná životopisný film a radšej si pozriem spracovanie života Nixona od Stonea, ako by som mal čítať nejakú jeho autobiografiu, lebo Stone sa snažil poňať všetko z jeho života nech už by to vyznelo akokoľvek kontroverzne. Iste od Stonea je tam badať jeho názor, isté podfarbenie, čo film zráža, no dal si na tom viac záležať ako na filme W., to si myslím. Sú to všetko síce politické reči, no v istom zmysle som za tento film rád. (18.07.2013)

Další kvalitní politické drama od Olivera Stona. Po JFK menší propad a větší nuda. Takový životopisný snímek o prezidentu Richardovi Nixonovi, který se do své funkce dostal jen díky zastřelní Kennedyho. Anthony Hopkins si roli Nixona vzal za svou a vložil do něj duši. A díky tomuhle filmu pochopí každý, že Nixon byl tak tajemný, tvrdý, zlý a neústupný- jen proto aby si držel důstojnost a odstup. Protože v soukromí byl velmi slabý, tedy spíše obyčejný člověk s dobrým srdcem. (14.04.2010)

Biografický agresívno-manipulatívny snímok o najneobľúbenejšom,najnenávidenejšom americkom prezidentovi Richardovi Nixonovi na začiatku známej aféry Watergate s pomocou Flashbackov sa vraciam do Dickovej minulosti,so štýlom predchádzajúceho brilantného J.F.K.,t.j večne politicko angažovaný Oliver Stone.Z časti pravda,z časti fikcia. Tony Hopkins sa síce snaží kopírovať Nixona vcelku nadmieru verne pomocou reči teľa,mimík,gest,ale kameň úrazu je minimálna fyzická podobnosť.Maximálne sa jedná o pôsobivý film s výborným obsadením,kamerou,réžiou a jedným lokálnym patriotom,ktorého politické zverstvá trápia,a ja sa pozerám na neutrálny postoj Olivera Stonea,ktorého znalosť politiky je na vysokej úrovni.Určite,kto videl J.F.K ,by sa mal podujať na Nixona... (02.11.2014)

Stone točit umí, tentokrát se podílel i na scénáři a opět přizval spoustu známých tváří. Ovšem jestliže jsem tento tříhodinový opus ve zdraví přežil, pak je to jen díky nejlepšímu herci všech dob Anthony Hopkinsovi. Devadesátá léta zkrátka patřila jemu - další Oscarová nominace. Nominována byla i Joan Allen (což chápu) a scénář a hudba (což v obou případech nechápu - i John Williams občas vytvoří něco nezáživného, ale už je to taková tradice nominovat ho skoro každý rok) (27.07.2003)

Power corrupts, absolute power corrupts absolutely... Život Richarda Nixona by se lehce mohl změnit v karikaturu nejen v rukou liberála Olivera Stonea. Pod vlivem všeobecné tendence omlouvat kdeco kdečím by se stejně snadno mohl zvrhnout v ódu na nešťastnou oběť okolností, která to vlastně všechno myslela dobře. Nesnadný úkol z toho nějak vybruslit na sebe vzal Oliver Stone v dobách své vynikající formy a předtím, než si nasadil brusle a vyrazil na kluzkou plochu nonfiction, do svého týmu povolal špičkové hráče. Do kapitánského dresu oblékl Anthonyho Hopkinse, asistovat mu nechal Boba Hoskinse, Paula Sorvina a Eda Harrise pod krycími jmény J. Edgar Hoover, E. Howard Hunt a Henry Kissinger a manželsko-mateřský dohled svěřil Joan Allenové a Mary Steenburgenové, načež odpískal začátek tříhodinového zápasu bez přestávky, bez oddychu a bez hluchých míst. bez ohledu na minimum fyzické podoby od těch časů vidím v Nixonovi Hopkinse, jeho ztotožnění s rolí hraničí s převtělením, jeho herectví je neuvěřitelné a uvěřitelné současně. Bez nejmenší námahy se mu daří vzbuzovat nejistotu z toho, co se děje, záblesk lítosti, když se pod náporem nemoci doslova hroutí k zemi, odpor k tomu, k čemu všemu se lidé pod vidinou moci odhodlají, i strach z vědomí, že i nejmocnější z tohoto světa nejsou nic víc než lidé jako každý jiný. Ne že by to všechno bylo něco kdovíjak objevného. Objevný je způsob, jak zlehka a nenápadně se to děje a jak samozřejmě se stáváme součástí prostředí, kde strach (ze ztráty moci a tím sebe sama) vládne, paranoia mu přisluhuje, nevědomost hříchu činí a lidé jim všem klečí u nohou. Nixon netáhne na branku zdaleka tak přímo jako JFK, ale na mé straně hřiště se mu podařilo vsítit všechny góly už při prvním zhlédnutí v mých pubertálních letech. Moji rodiče to tehdy brali jako neférový vlastní gól dokazující, že mě vychovávají nějak divně, a povzdechli si, že jakékoli tendence naznačující, že ze mě někdy bude politik, ze mě vytlučou. (19.12.2007)