Strýček Cyril
The Damned House of Hajn
Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Emil Horváth ml., Petra Kolevská, Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová, Petr Čepek, Valerie Kaplanová, František Husák, František Řehák, Emma Černá (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1924 se inženýr Petr Švejcar (Emil Horváth ml.) ožení s půvabnou Soňou (Petra Vančíková), dcerou bohatého továrníka Hajna (Radoslav Brzobohatý). Život všech lidí ve městě ovládá rodina Hajnů; rodinu Hajnů pak pevnou rukou řídí autoritativní tetinka Karolina (Valerie Kaplanová). Starou vilou, ve které žijí všichni včetně služebnictva a vyzývavé Soniny sestřenice Katy (Evelyna Steimarová), však jako duch obchází pološílený továrníkův bratr Cyril (Petr Čepek). Býval to kdysi nadějný student, avšak psychická choroba jej připravila o rozum. Členové rodiny si Cyrila nevšímají, jen Soňa z něj má strach. Cyril totiž na jejího manžela žárlí a v nečekaných situacích děsí Soňu k smrti. Jelikož teta Karolina na Cyrila nedá dopustit, bude nesmírně těžké strýčkovým excesům zabránit nebo dokonce umístit Cyrila do ústavu. Ještě těžší však bude vypořádat se s dědičným prokletím: strýček Cyril totiž není jediný, kdo se stal obětí šílenství… (Česká televize)
(více)Recenze (73)
Zdařilá adaptace románu Neviditelný. Vyniká hlavně atmosféra a silná osobitá poetika. 80 % ()
Majstrovský kúsok, ak bol Zánik samoty Berhof režiséra Svobodu vynikajúci film, tak tento je viac než vynikajúci. Dokonalé detaily sú doplnené neuveriteľnou kamerou. Herecké výkony sú doslova koncertom, Petr Čepek je desivo presvedčivý, ostatní však nestoja bokom... Pre umocnenie atmosféry doporučujem zhliadnuť v niektorý dlhý zimný večer. ()
Takový snímek musí každý divák českého filmu ocenit. Atmosféra neskutečně dramatická, prostředí skličující, postavy s dokonale vykreslenými charaktery. Nevím proč jsou tyhle filmy dnes pro běžného diváka prakticky neznámé, ale je to škoda. Jaroslav Havlíček by byl jistě spokojen, v tomto filmu se skutečně odrazilo živé šílenství strýce Cyrila a posléze i Soni. Rodinné sídlo je dějištěm událostí u kterých se vám tají dech a jen krůček po krůčku chápete spletitost starých křivd i nového děsu. Některé scény jsou opravdu jak z hororu. Neskutečný příběh. ()
podle mě nejlepší psychologický film z české produkce, hned následován Petrolejovými lampami ()
Nebýt filmu Neviditelný (TV) z roku 1965, také podle knihy Neviditelný od Jaroslava Havlíčka, dal bych 5 *. Je to výborné zpracování, ale ta čenobílá tomu přeci jenom sedla lépe. ()
Před více než deseti lety mě Havlíčkův román úplně odrovnal a zařadil se do mé knižní topky. A film? Příjemně překvapil. Hutná hororová atmosféra, výborná kamera, tradičně excelentní Čepek. Skoro jsem chtěl dát pět, ale neviděl jsem ještě původního Neviditelného, takže si tu jednu * budu ještě šetřit.:-) ()
No byl teda magorhaus... ufff. Další film, o kterém vůbec netuším, proč jsem ho stáhnul. Víckrát tu rozječenou hysterku poslouchat nehodlám, jednou bohatě stačilo. ()
Perfektní psychologický snímek. Petr Čepek opět ukazuje svou výjímečnost a to ani nemusí mluvit. Další roli dobře zahrála Petra Vančíková, kdy její psycho stavy mě při první shlédnutí vyváděly tak, že jsem vyskakoval z křesla. ()
Marně přemýšlím, proč vlastně takovýto film vzniká. Čtenáře románu jen sotva může uspokojit, protože na obrazovku přenáší hlavně fabuli, a to ještě neúplnou a posunutou, a vynechává většinu aspektů, která dělají Havlíčkovo dílo tak úžasným, tedy především vnitřní myšlenkové pochody, hloubku postav a postupný vývoj jejich vztahů. Nečtenář na druhé straně by dle mého soudu měl právě proto sáhnout spíše po knize, než aby se dopředu seznamoval s příběhem touto cestou. Zpracování je sugestivní, to je pravda, nicméně kamerové triky pro mě byly občas spíš rušivé. Taky jsem měl trochu problém s obsazením některých postav: v knize smyslná sedmnáctiletá Katy překypující mládím je zde ztvárněna v době natáčení třiačtyřicetiletou herečkou, břichatého plešatého Cyrila hraje P. Čepek, věkem sešlého Huga Hajna zde ještě statný a o pouhých 13 let než Horváth (Švajcar) starší R. Brzobohatý. Nejde mi o nějaké puntičkářství, ale myslím, že Havlíček věděl, proč postavám přiřknul určitou podobu, jelikož ta tvoří jednotu s jejich osobnostmi a vysvětluje určité motivy. Naopak povedla se tetinka, Soňa, Švajcar i Milde. Souhrnně řečeno: není to zcela špatná adaptace, ale knize se ani za mák nepřibižuje a navíc se od ní na nevhodných místech i odchyluje, takže já bych se asi obeše i bez ní. ()
Tetka Kaplanová skutečně válí. Na tu by nestačil ani metrák jedu na krysy. Ještěže má teta byla méně odolná! ()
Za komoušů u nás moc hororů nevznikalo, o to víc jsem rád, že Jiří Svoboda natočil takovouhle pecku. Viděl jsem adaptaci i z šedesátých let, a musím říct, že Prokletí domu Hajnů by se s ní skoro dalo rovnat. Do dokonalosti tomu ještě něco chybí, ale v podstatě tu s ničím nemám problém. Když jsem slyšel hudbu, hned jsem si vzpomněl na filmy Lucia Fulciho nebo Lamberta Bavy. Kameraman Smutný je zodpovědnej za navození strašidelný atmosféry, neboť kamera je furt na blízku, někdy až úplně u obličeje samotných herců, tím pádem to vypadá, jako by zlo bylo furt přítomno. Zajímavý je, že jak v této, tak v adaptaci od Jiřího Bělky hráli Cyrila oba mí oblíbený herci (Rudolf Hrušínský v první, a Petr Čepek v této). Těžko říct, kdo je lepší, každopádně je tam rozdíl v tom, že Hrušínský působí opravdu jako nemocný a zahrál to fenomenálně, kdežto Čepek, který to také zahrál skvěle, působí opravdu strašidelně až perverzně. Skvělý výběr pro roli. Spoiler: Kolevská, jakmile zešílela, mě strašně srala, byla opravdu otravná, ale to znamená, že to zahrála skvěle. Slovenský herec Emil Horváth si to taky dal na jedničku. Nejvíc mě srala ale ta stará Bába, doufal jsem, že chcípne! Někdy si musím přečíst Neviditelného. Jiřímu Svobodovi se musí nechat, že je to filmový mistr. ()
Naprosto vynikající psychologický horor, nemám, co bych vytknul. Dnes už celkem neznámá Petra Kolevská předvádí znamenitý obraz dívky, která se pomalu propadá do spárů šílenství. Naprosto dokonalá kamera, tohle je přesně ten typ filmu, který mě nadchne. Utajený klenot československé kinematografie, která pomalu spěla ke svému konci. ()
To bylo drsné!! ()
Jsem toho náhledu, že když chci něco sdělit, sděluji to tak, aby porozuměli i ostatní. V tomto případě ne jen nachmelený režisér a ostatní spolutvůrci, ale i divák. Také je možné, že jsem magor já, protože část filmu mi hlava nepobrala. Má to však dobrou atmosféru. Dějově je to kapek těžkopádné, ale dá se rozkousnout. Pan Čepek měl dostat více prostoru. Celé je to trochu roztahané, nudné, a když do toho vpadává hysterická baba, je to na nervy. Říkal jsem si, že dám tomuto snímku třetí možnost, že ho třeba napotřetí pochopím, ale nakonec to vzdávám, protože čumět potřetí na jakousi hysterickou krávu je pro mne ztráta času. Takže nakonec hodnotím právě jen tu atmosféru, zbytek filmu je pro mne zbytečností. 2013120810636/10751 ()
Jiří Svoboda je výjimečný český režisér a tento film mě u toho jen utvrdil. (Výjimečný v tom, že do českého filmu po nové vlně 60.let vrátil problém nihilismu, sebevraždy, relativismu, smysluplnosti života, nejisté budoucnosti a místa člověka ve světě viz jeho filmy- Schůzka se stíny, Skalpel, prosím, Svět nic neví.)Film bych zařadil k psychologickému horroru. Všudypřítomná obsese, oko, psychotický pocit sledování, pronásledování. K charakteristice filmu mě napadá parafráze k Sartrovi- peklo nemusí být nutně ti druzí, horší je to, že člověk může být sám sobě peklem- svými falešnými představami, libidem a běsy. Ale jestliže je jako dům Hajnů proklet hrůzou z bytí celý svět, odkud se vzalo v Soni trauma a psychotická zběsilost ? Figuruje zde danost a nezměnitelnost stavu věcí. Zvláště mě dostaly- pohled na psychózy a autoerotické scény Soni. Čepek- ve filmu stále je, i když tam není. Hlavní nit příběhu je myšlenka- neviditelného ale všudypřítomného a sledujícího boha, jakési zvrácené transcendence, která místo pomyslného "dobra" je nositelem, strůjcem, hybatelem teleologie zla a děsu. Tento bůh trestá neposlušnost i poslušnost, neexistuje zde žádná etika, dobro, spravedlnost ani vysvobození, je to cesta totálního nihilismu. ()
Havlíčkův psychologický román Neviditelný přetvořil režisér Svoboda do (možná až příliš) chladného obrazu meziválečné buržoazie s efektním vizuálním nábojem. (Ondřej Novák, Ci 10/2008) ()
Přemýšlím o hodnocení, pro mě by to bylo za 3 body,ale protože jsem se u konce už dost nudil a docela pokukoval po časomíře, tak dám čistej průměr. Česky psychothriller, který na svou dobu možná uchvátil a byl zajímavý (mohli dát víc prostoru P. Čepkovi), to jeho huhlání, pobýhání po domě a pár odrazů šíleného výrazu ve skle nebo zrcadle na mě bylo dosti málo. Také nevím jestli mi seděla hlavní postava manželky, Soňa (Petra Vančíková) mám jí spojenou se seriálem Chlapci a chlapi a vim, že tam mi to její neuvěřitelný hysterčení, který mimochodome pompézně předváděla i zde dost vadilo, takže nevím jestli je to benefit pro film nebo naopak. Jak jsem uvedl na začátku, na český poměry průměr. ()
Líbila se mi jen ta hlavní myšlenka. Hlavní hrdina se zbavil blázna Cyrila, ale zešílela mu manželka a když se zbavil i jí, zešílel mu i jeho vlastní syn. Jinak je tento film opravdu nepovedený, od hereckých výkonů, přes režii, experimentální kameru a nepovedenou hudbu (která se snažila být hororová, ale vůbec nepasovala k tomu co se dělo na obrazovce), až po dlouhou stopáž a nelogičnost chování postav. Snaha o žánrový art, který vyzněl hodně přepáleně. 25% ()
Geniální psycho. Poprvý sem na tom byl v kině a musím říct, že to se mnou v těch 14ti letech pěkně hejblo. Čepek byl génius. ()
Mám rád Petra Čepka a zde zahrál výborně. ()