Smoke
Režie:
Tomáš Vorel st.Scénář:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Martin DubaHudba:
Michal VíchHrají:
Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra, Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Šimon Caban, Aleš Najbrt, Radomil Uhlíř, Jiří Fero Burda (více)Obsahy(1)
Prazvláštní muzikál o prazvláštních létech... Kultovní snímek s podtitulem „Rytmikál totalitního věku“ vypráví příběh mladého inženýra Mirka, který přichází na své nové působiště se zcela bizarním a nepochopitelným výstřelkem – že chce pilně a poctivě pracovat, což vzbudí nemalé pozdvižení. Tímto naprosto bezelstným přístupem ale následně mimoděk uvádí do chodu místní dějiny, a ocitá se uprostřed otevřené vzpoury… Po svém celovečerním debutu Pražská pětka z roku 1988 si režisér Tomáš Vorel opět zvolil satirickou látku a dle svého studentského snímku ING. z roku 1985 natočil s Lumírem Tučkem, spoluscenáristou a autorem písňových textů, z Recitační skupiny Vpřed dnes již kultovní film s tolik typickou poetikou divadla Sklep, kde se vážné mísí s nevážným, ironie s obdivem, realita s bizarností a skutečnost s absurditou. Realizační práce začaly ještě na sklonku komunistického režimu v roce 1988 a natáčet se začalo v lednu roku 1990. O rok později si v únoru 1991 film odbyl premiéru, ale v kinech bez výraznější divácké odezvy zapadl. Se znovuobjevováním Kouře se z něj však pozvolně stal nadčasový fanouškovský fenomén, vyznačující se ojedinělým humorem, svérázným pojetím muzikálu a také skeptickým pohledem na revoluci, jejíž výdobytky nakonec připomínají pořádky staré. (Česká televize)
(více)Recenze (693)
Nedokážu zapomenout na něco, co jsme použili jako půlnoční překvapení na maturitním plese. Naše verze diskotéky mohla filmu na férovku konkurovat...Fakt mě mrzí, že jsme si to nenatočili nějak kvalitně...Rozhodně mě ale nemrzí, že mám stále scénku s oné diskotéky na mp3 ()
,,Hele kotě vo co ti de? Jestli vo to, tak dem na to! ''. Kouř je opravdu úlet, ale geniální. Vorel do filmu obsadil většinu herců divadla Sklep i některé neherce, mezi něž počítám Lucii Zeďníčkovou. Tady mi ale kupodivu až tak nevadila. Vorel do filmu šikovně zapojil i svoji studentskou práci, kterou režíroval v roce 1985 pod názvem Ing. s Tomášem Hanákem v hlavní roli. Kouř byl natáčen v prostředí skutečně brutální fabriky, která děsí nejen svým zevnějškem, ale i vnitřní spletí chodeb, kamrdlíků, kanceláří, schodišť, skladů a vůbec všelikých prostor, kde by návštěvník ihned zabloudil. Na chodbách lze najít nástěnky, vařiče, popelníky a v květináčích živořící květiny, jejichž listy nikdy neviděly slunce. Jestli jsem z někoho ve filmu opravdu nemohl tak to byl Arnošt (Šimon Caban). Bohužel to to byla jeho životní role, protože lepší roli už nehrál, ale téhle se chopil s šarmem socialistického dýdžeje. Málokdo ovšem ví, že hlas mu zapůjčil a tudíž i onen nesmrtelný hit nazpíval Martin Zbrožek, který je také slušné zvíře .-)! Mimochodem zadání znělo tak, aby ona disco píseň byla napsána co nejodpudivější jak do hudby tak do textu. A ačkoliv ta snaha tam byla, málokterý skutečný ryze socialistický hit se může pochlubit takovou nesmrtelností jako tahle skladba :-)! Tady se pan Vorel dost seknul v záměru!.-). Mimochodem ač o film zatím nejeví zájem, píseň zná i mé potomstvo, které má o k filmům z devadesátek zatím bohužel předsudky, že je to něco prastarého, pixelovatého, naštěstí už barevného se zvukovous stopou... Snad je stáří osvítí, kdybych já selhal v osvětě! -- A nebyl by to Vorel, kdyby se nám filmem nepokoušel něco sdělit. Tak trochu ironizuje, tak trochu si hraje, reálně předvádí bizarní obludnost socialistického inženýrství, kterou je však zároveň fascinován. To že film vznikl ihned v roce 1990, kdy se leckdo teprve rozkoukával také vysoce hodnotím. Za mne je to rozhodně za pět vostrejch. * * * * * ()
Dlouho jsem odolával, ale přece podlehl. Už chápu, proč je Kouř mnohými považován za nejlepší český polistopadový film. Vorel totiž točí experimentálně, je sám sebou, nemá zábrany. Těch prvních pár let po revoluci muselo být velmi zvláštních, vznikaly zajímavý věci, nejen ve filmu, ta doba má něco do sebe, takovou ironii a lehkost. A na Kouři se to plně podepisuje. Ansámbl divadla Sklep (nebo, jak poukázal Radek99, Pražské pětky) je jednoduše jedním z vrcholných těles naší komediální scény, a že se u Kouře nasmějete! Především té absurditě a až Monty Pythonovským prvkům (šedé hnusné město/továrna, kde jsou dětská hřiště a v pozadí hlavního záběru pořád někdo všelijak šílí) HUDBA: Michal Vích - kultovní. ()
pochmurný kopytem-sem-kopytem-tamoidní snímek, tu a tam úsměvně praštěný (diskotéka, aerobik, béda), ale občas taky dost otravný... nevím, jak to pořádně popsat, pocity jsou zmatené, asi tomu dám ještě někdy šanci, ale napoprvé mě to rozhodně neoslnilo. 40% ()
60% - Kouř je hrozně zvláštní film. Něco mě v něm otravovalo, něco bavilo. Hlavně postava Arnoštka a hlody Petra Čtvrtníčka se povedly... ()
"Arnoštek je prostě (z)boží........" Vidět Arnoštka někde naživo, tak ho radši zastřelím za tu těžce oldschoolovou čtyřprocentní dízu. I když je to všechno myšleno s nadsázkou, film mě nebavil a spíš beru Arnoštka jako kuriozitu českého filmu. Lucie Zedníčková byla kočka:) Humor divadla Sklep byl vždycky svůj - někomu sedí, někomu ne. I když film uznávám, přece mu nemůžu přijít na chuť. ()
Afektované dialogy a sarkasmus na hraně únosnosti. Bizarní leporelo Vorlova uměleckého know-how. Jeho síla je v realističnosti vzdor absurditě provedení. Dokonalé panoptikum komunistického průmyslového velkopodniku a života v něm. Stará dobrá garda sklepáků v nejlepší síle. Dnes už taky legendární film. ()
A je to fajn fajn fajn fajnovýýýý ! ()
Divný film z divné doby... A je to prostě boží. 10/10 ()
Nejlepší muzikál všech dob a kontinentů. Jasně čitelné motivy z Radfordova 1984: Celkový vizuální dojem (mikrosvět, umělý uzavřený oprýskaný špinavý prostor). Venkovní „prolétské“ prostory. Prolétská hospoda. Ubytovna. Ústření milenecká dvojice nahá či polonahá za oknem, v němž se odráží podobně laděný modrý výhled. On se dostává k zásadnímu démonizovanému podvratnému spisu, ona dělá nástěnku. V tělesné charakteristice obou lze spatřovat výrazné znaky podobnosti. Cigarety. Chleba a gin. Zdravíme. Komise (doslovně a v témže kontextu). Závodní jídelna, oni dva v jídelně. Lze rozlišit vnější a vnitřní Stranu (v titulkách výslovně „zaměstnanci“, „šéfové“), venku se pohybují proléti. Jedním z oficiálních produktů pro proléty je pornografie – Arnoštkova diskotéka. Naopak výrazně rozdílně se předvádí požadavek totální konformity: Mám něco dělat? - Neprudit. ()
Tomáš Vorel si tímto nastavuje laťku hodně vysoko a Lucka Zedníčková (po Saturninovi) s Janem Slovákem si zahráli životní roličky. Nebýt nedokonalého dabingu dál bych plný počet. ()
Nejlepší český filmový muzikál.Se spoustou chytlavejch písniček a nadupaný spoustou hlášek a skvěle zahraných postav.(Arnoštek,Béda a pro mě hlavně inža)A hlavně v tomhle filmu má pořád někdo v tlamě žváro.No a pak si nezapal. ()
Když jsem si ten film pustil po letech znovu, měl jsem z něj divný pocit. Jednak mi to už nepřišlo jako taková sranda jako kdysi, a jednak mi ten film - nejen tou výraznou stylizací - nově přišel v první řadě strašně zvláštní (spíš v negativním smyslu) a uvažoval jsem, zda má vůbec šanci oslovit diváka, který je poetikou Divadla Sklep zcela nepolíbený (můj případ), nebo mladší ročníky, kteří už nemohou podle mě pobrat, do čeho se ten film trefuje (byť scénu s Arnoštkem podle všeho znají a milují snad všichni včetně těch, kteří jinak z toho filmu nikdy víc neviděli). Možná jenom už ten film znám tak nazpaměť, až mě přestal bavit, a možná mi též vadí stále poslouchat, jaký kult se z Kouře stal, protože jsem na tyhle kecy odjakživa alergickej u jakéhokoli filmu, ale prostě nemůžu si pomoct - ve své době to podle mě musel být zásadní filmový počin, zatímco dnes už mi to přijde spíš jen jako taková kuriozita, s diskutabilním diváckým potenciálem a humorem, který nemusí sednout každému. ()
Hlavně diskžokej Arnoštek stál za to. Jinak celkem průměr. Film tak trošičku o ničem. ()
Pro mě bohužel zklamání... čekala jsem něco víc, vtipnější, hudebnější, prostě cokoli. Dočkala jsem se trapného humoru, pár hlášek, které jsou použitelné, zbytek rozhovorů jsou unylé dialogy. Celé mě to fakt nudilo... ač mi Vorel zase tak nevadí, tak tohle mi prostě nesedlo. Jednotlivé postavy byly sice zajímavé, ale jako celek to bylo neskutečně protivné a tragikomické, což byl asi záměr, ale mě se to vyloženě příčilo. Arnoštek byl sice boží, ale první písničku a ne každých pět minut, hlavní hrdina mi byl proti srsti a celkově to na mě nezapůsobilo nijak zvlášť extra. Pár vtipných momentů tam je, kvůli Zedníčkové, tanečnímu číslu, Evě Holubové za její výkon a pár pěveckých momentů dávám ještě tři hvězdy. ()
Takové malé mučeníčko! Kouř nelze v klidu přijmout, brnká lidem na nervy. Vrcholem všeho je Arnošt, u kterého mně vždy došly síly, tak jsem se prostě chlámal jako zvíře. Na můj vkus možná až příliš divadelní, ale dobu Kouř vystihl na jedničku. 3,5 * ()
Informace pro mě, kdybych se na to snad někdy chtěl kvůli slušnému hodnocení podívat: Viděl jsem asi 2 minuty a je to nehorázná blbost. ()
Dým z komína a kouř z cigaret, zkarikované normalizační typy a bezuzdně přehrávající sklepáčtí herci, kultovní postavy (Arnoštek, Béďa) a jejich kultovní sentence ("Jsem vypitej jak brus."), osobnosti na nápadných i nenápadných postech (druhý režisér: Vladimír Michálek, výtvarník: Jiří David, kamera: Martin Duba). Kouř je svébytnou výpovědí o životě v normalizačním bahně a v působivé tragikomické zkratce vystihuje to podstatné z celého, dnes již historického, časového období. ()
jeden z klenotov českej kinematografie, ktorý tak trochu zapadol prachom, no je to škoda a rozhodne ho treba oprášiť, pretože patrí k TOP 10 českým filmom po osemdesiatomdeviatom a jeho lesk - originálny humor, výborný soundtrack, skvelá výprava i casting, zdravá satira i dravý sarkazmus - prevyšuje kdejaké hřebejkoviny či slámoviny. každá postavička je boží (nie iba arnoštek), hlavný hrdina je ako vystrihnutý z jarmuscha - trochu okorenený eraserheadom a rezaný českým bigbítom, prehnaná "teatrálnosť" a expresionizmus pri dialógoch i gestách je dokonale funkčná a organická na pozadí grotesknej normalizačnej mašinérie v kulisách expresionistickej továrne no a hudobno tanečné prvky sú geniálnou montypythonovskou paródiou nielen muzikálov ako takých, ale predovšetkých oslavných normalizačných filmov z 50. rokov, kedy šťastná komunistická mládež spievala pri bagroch a kombajnoch a pariacich komínoch o tom, akí sú šťastní, že budujú lepší svet - tuto Béda a Mirek Čáp spievajú do jazzrockovej melódie veci ako "Já jsem divnej" alebo "šéfa šéf". a tie figúrky! - najlepší bol Václav Křížek, to Vorlovi vyšlo, a záverečná scéna "zúčtovania" so Šmídom je úžasná. film je kompletný a na nezabudnutie a hádam aj najvyváženejší a najlepší kúsok pána Vorela - a to mám jeho groteskno-expresionistickú štylizáciu a poetiku nesmierne rád či už v Ceste z mesta alebo dokonca ja Gympli, ale už nikdy nefungovala tak, ako tu (hádam ešte v epizódach Skřítek a Na brigádě v Pražskej pětke). ()
Ne každého tyhle vtipy, satira a úžasné myšlenky nadchnou, pro spoustu ostatních, včetně mě, představuje tato Vorlova komedie jeden z nejvtipnějších českých filmů. Můžete ho prostě nenávidět, nebo milovat. Snímek balancuje někde na hranici vtipu a naprosté trapnosti, jedná se ovšem o velmi dobře promyšlenou hru režiséra i postav samotných. Většina z diváků v těch jednoduchých textech, podivných hrdinech a zapadlém prostředí jednoduše najde osobité kouzlo a bude se celou dobu perfektně bavit. O tom svědčí i velká oblíbenost mezi studenty, kteří jsme tu dobu viděli pouze z kočárku či tříkolky. ()
Související novinky
MFF KV nabízí velkou nabídku filmů
Letošní ročník MFF Karlovy Vary se koná od 28. června do 7.července a opět přináší atraktivní nabídku filmových titulů. Zahajovacím filmem bude snímek Po svatbě, který doprovodí tvůrčí delegace –… (více)