Bouřlivé víno

Jožin Hrdlička zamlada zapaloval stohy, pak emigroval, aby se v osmašedesátém vrátil do vlasti jako zkrachovalý emigrant-podvodník.Takového antisocialistického živla, může podporovat snad jen kulak Kuna. To Michal Janák je z úplně jiného těsta - je to komunista správný chlap, poctivý slušný člověk, sbalí švarnou uvědomělou děvu, i víno má lepší než přisluhovač nových pořádků Kvasnička a zachrání družstvo. :-)))) :-)))) To vše profesionálně natočené a osazené hereckou elitou, solidním soundtrackem Karla Svobody a ideově rudě zabarveno 70%. Produkce: FSB (12.08.2018)

Léto 1968 a vesničané hltají politiku plnými doušky, snad víc než Pražáci. Schůzuje se po hospodách, v kulturáku, po domech, na poli i jinde. Kam se hrabou budovatelská 50. léta. Menšík kupodivu nepředvádí žádný extra výkon. Nejlepší je, jak se pokaždé při rozjíždění autem nedívá vůbec dopředu. Politická propaganda se sice točí na plné obrátky, ale marně čekám, kdy se z rozhlasu ozve ono slavné: "dnes překročila sovětská vojska bla bla bla..." Tento kabaretní kousek se přejde lakonickým prohlášením esembáka: "při tom dnešním provozu na hranicích..". Takže je jasné, že zatímco vesničané sledují striptýz, tak spřátelená vojska už jsou tady. Novodobí podnikatelé to berou překvapivě v klidu. Menšík a spol. rovněž neběhá po návsi se sovětskou vlajkou. Pěkná je hudba. Zápaďáci kupodivu nejsou trapně podané karikatury jako v jiných filmech oné doby. Největší šaškárna je Masaryk na zdi úlisného recepčního - diverzanta. Místo komančů si rychle našel jiného papaláše, kterému se může klanět. 50 % (15.08.2020)

Hezky politický a tendenčně dogmatický pohled na moravskou vísku v pražském jaru. Komunista Janák to vždy vyhraje. Paní Hudečková je pěkná kurva a komunista Vala krade rádia ve Vídni. A pak ten lumpík podvede nejen Pálavické jezedáky ale i Řandu a již zmíněnou kurvu Trejtnarovou tedy Hudečkovou. VB to ale odhalí. Najdou značky! Krásná a profesionálně natočená píčovina z rudých dob..Škoda, že se Janžurka vážně nevysvlíkla...tenkrát vypadala šik! (20.11.2010)

Slibný vývoj politických událostí, které vyvrcholily v tzv. "krizovém období" Pražského jara, vzal velmi rychle za své po tragickém srpnu 1968, kdy zhasla poslední naděje na změnu k lepšímu. Z obžalovaných se stali soudci, z idealistů pesimisté. V následné restrukturalizaci československé společnosti během sedmdesátých let působila tato epizoda národních dějin stále jako kostlivec ve skříni a nezbývalo, než ji náležitě a s okázalou manýrou odsoudit, zpranýřovat a varovat před ní. Kozákův tendenční román, oceněný Státní cenou Klementa Gottwalda, se stal více než vhodnou záminkou k vydírání vystrašených barrandovských filmařů, v tomto případě Václava Vorlíčka a Miloše Macourka, živořících tehdy v dosud apolitickém přítmí znormalizované kinematografie. Nemá tedy smysl jakkoli spekulovat o podtextu tohoto prorežimního filmu – zápletka je zcela průhledná, bezbarvá, skryta pod rouškou bodrého jihomoravského venkova. Silným zklamáním jsou i herecké výkony většiny zúčastněných; řada renomovaných umělců vytváří zoufale neživotné karikatury hluboko pod hranicí svých talentů (Menšík, Vala, Turzonovová, Janžurová, Budínová, Řanda, Filipovský, Jelínek, Hrzán a další). Ve výsledku se Bouřlivé víno svým zpracováním de facto neliší od podobně cíleného "hrochového" pamfletu Karla Steklého, s jehož nesmyslnou zlověstností si v ničem nezadá. Na druhou stranu je nutné mít stále na paměti, jakých ponížení jsme byli v minulosti nuceni se dopouštět a jak mocnou silou tehdy vládl strach. Tato konstatace není – a také nechce být – v žádném případě omluvou režiséra Vorlíčka, ani omluvou doby, v níž film vznikal. Hnůj zůstane hnojem. (14.08.2010)

Plejáda skvělých českých herců sloužících jako figurky politickému režimu. Moc k smíchu to nebylo na to, jak to bylo vydáváno za komedii. Dneska to všechno odvál čas, a jaká byla družstva JZD a tehdejší hodnoty jsou k pousmání, nikoliv k hlubokomyslným úvahám. Vorlíček asi tuhle blbost musel natočit, protože kdyby se protivil režimu, určitě by si nenatočil nic. Jenže ta dvouhodinová stopáž je šílená, vzhledem k nezáživnosti tématu, které už dnešnímu, zvláště mladému divákovi, nic neřekne a v ničem ho neosloví. Ani na tehdejší dobu to však nebyl žádný extra film. Lákal na tehdy populární herce a dneska ho vidím jako omšelý až nenápadný film, který má plus v tom, že se příliš nereprízuje. Jestli je to výhra, těžko říct. 30% (28.12.2011)