Vanessa Redgrave se narodila 30. ledna 1937 v Londýně. Je dcerou herců Michaela Redgravea a Rachel Kempsonové. Její bratr Corin a sestra Lynn se také uplatnili v herecké branži. Do svých čtrnácti let se pilně věnovala baletu a jen díky svému vysokému vzrůstu se musela kariéry baletky vzdát. Po úspěšném složení maturitní zkoušky se roku 1954 rozhodla pro studium herectví na „Central School of Speech and Drama“ v Londýně. Také tuto školu roku 1957 bez větších potíží ukončila.
Ve stejném roce v létě zahájila svou profesionální dráhu herečky na jevišti „Frinton Summer Theatre“ v Essexu. O rok později debutovala v Londýně po boku svého otce ve hře N.C. Huntera Dotek slunce. Od roku 1959 byla členkou souboru „Royal Shakespeare Theatre“ ve Stradfordu nad Avonou, pod jehož záštitou vytvořila hlavní ženské role v shakespearových inscenacích. I v Londýně se představila v mnoha Shakespearových hrách, dále pak v komedii J.P. Allenové Nejkrásnější čas slečny Brodiové, v Brechtově Třígrošové opeře, v Čechovově Rackovi a Ibsenových Strašidlech. Na Brodwayi sklidila úspěch v dramatu T. Williamse Sestup Orfeův. K divadlu se vrací ráda dodnes.
Na filmovém plátně se objevila poprvé roku 1958 v nemocničním melodramatu BEHIND THE MASK, ve kterém svému otci hrála dceru Pamelu. Před kameru se vrátila až v roce 1966 s černou komedií MORGAN – PŘÍPAD ZRALÝ K LÉČENÍ. Hlavní role bývalé manželky výstředního mladíka, který se ji snaží všemožnými způsoby získat zpět, jí zajistila cenu na MFF v Cannes a první nominaci na Oscara. Po tomto úspěchu ji v tom samém roce svěřil roli dnes již legendární režisér Michelangelo Antonioni ve své psychologické studii ZVĚTŠENINA. Americký režisér J. Logan využil jejího pěveckého talentu pro roli lady Guinevery, nevěsty anglického krále Artuše a milenky francouzského krále Lancelota, ve filmové verzi muzikálu KRÁL ARTUŠ A JEHO DRUŽINA (1967). Další cenu z MFF v Cannes a nominaci na Oscara si vysloužila za mistrné ztvárnění legendární americké tanečnice Isadory Duncanové v životopisném dramatu ISADORA (1968). Donatellova Davida a další nominaci na Oscara jí vynesla hlavní role v historickém filmu MARIE, KRÁLOVNA SKOTSKÁ (1971). Zápornou roli hrbaté jeptišky matky Johanny, která falešně obviní z čarodějnictví nevinného vikáře, vytvořila v dramatu podle skutečné události ĎÁBLOVÉ (1971), odehrávající se v 17. století ve Francii.
Mimořádnou houževnatostí a pevnou se vyznačuje její protifašistická bojovnice Julie, která v zájmu věci podstupuje i největší riziko, ve filmovém zpracování vzpomínkové povídky L. Hellmanové JULIE (1977). Za svůj vynikají výkon dostala Oscara a Zlatý Glóbus za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Mezi nominované se znovu dostala v roce 1984 díky úloze zanícené feministky s lesbickými sklony Olivie Chancellorové ve filmové adaptaci románu Henryho Jamese BOSTOŇANKY.
Přesvědčivě dokázala vykreslit také portréty frustrovaných žen, které hledají únik z osamělosti, nudy a z područí mužů. Věrohodně zvládla úlohu slavné spisovatelky detektivních románů Agathy Christie, o jejímž záhadném zmizení v roce 1926 vypráví snímek AGATHA (1979). Další podobné role: Bohatá Nancy, kterou opustil manžel s dětmi, bojuje se svými přítelkyněmi za záchranu lázní ve filmové adaptaci hry N. Dunnové PARNÍ LÁZNĚ (1985). Maloměstská učitelka Jean Traversová, kterou přiměje sebevražda neznámého mladíka, který ji bezprostředně před činem požádal bezvýsledně o ruku, ke zpytování svědomí, v psychologickém dramatu MĚSTEČKO WETHERBY (1985).
Poslední dobou se objevuje převážně ve vedlejších rolí matek: mj. v romantickém dramatu DŮM DUCHŮ (1993) a dramatu RODINNÉ SÍDLO (1992), za které byla nominována na Oscara. Za roli umírající matky profesionálního zabijáka ruského původu ve snímku MALÁ ODĚSA (1994) obdržela Volpiho pohár na MFF v Benátkách. Cenu Emmy získala za ztvárnění židovské vězenkyně Fanii Fenelonové, jež byla členkou ženského orchestru v koncentračním táboře Osvětim, v dramatu HRA O ČAS (1980). Další cenu Emmy a Zlatý Glóbus si odnesla v roce 2000 za vedlejší roli v televizním dramatu KDYBY ZDI MOHLY MLUVIT 2. Během své dlouhé herecké kariéry byla Vanessa Regrave pětkrát nominována na Oscara a jednou se stala jeho laureátkou; třikrát byla nominována na cenu Bafta; třikrát nominována na cenu Emmy a dvakrát je její držitelkou, jedenáctkrát nominována na Zlatý Glóbus a dvakrát ho obdržela; a další ocenění na různých festivalech.
Vanessa Redgrave proslula nejen jako filmová herečka, ale od konce 60. let vyvolává pozornost svými politickými aktivitami a radikálními postoji. Účastnila se jako řečník mnoha demonstrací proti válce ve Vietnamu a jadernému zbrojení (byla proto krátce uvězněna, podobně jako Jane Fonda), Netají se sympatiemi k teroristické organizaci IRA, podporuje Organizaci pro osvobození Palestiny Jásira Arafata (financovala film Palestinec). Angažuje se v Revoluční straně pracujících, za kterou roku 1974 neúspěšně kandidovala do parlamentu.
Herečka byla v letech 1962-1967 provdaná za režiséra Tonyho Richardsona. Narodily se jim dcery Natasha (nar. 1963) a Joely (nar. 1965), které se rovněž věnují herecké dráze. Z druhého manželství s italským hercem Francem Nerem, se narodil syn Carl Gabriel (nar. 1969), který se stal filmovým režisérem.
