From Here to Eternity
Odtiaľto až na večnosť
Režie:
Fred ZinnemannScénář:
Daniel TaradashHudba:
George DuningHrají:
Burt Lancaster, Montgomery Clift, Deborah Kerr, Donna Reed, Frank Sinatra, Philip Ober, Mickey Shaughnessy, Harry Bellaver, Ernest Borgnine, Jack Warden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Zásadní snímek filmových dějin, příběh vášně a tragédie, se odehrává na havajské vojenské základně v předvečer osudného prosincového dne roku 1941. Vojín Prewitt (Montgomery Clift) je sice bývalý boxer, šikaně ze strany velitelů a ostatních vojáků se však nevyhne. Jeho kamarád Maggio (Frank Sinatra) se mu snaží pomoci, sám má ale dost svých problémů. Seržant Warden (Burt Lancaster) a Karen Holmes (Deborah Kerr) se kvůli zakázané lásce ocitají na velmi nebezpečné půdě. Životy všech se navždy promění ve chvíli, kdy na Pearl Harbor zaútočí japonská vojska. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (116)
Myslím, že jsem od Odtud až na věčnost čekala zážitek poněkud velkolepějších rozměrů. Když jsem příběh sledovala, uvažovala jsem nad tím, proč je tento snímek vlastně nazýván kultovním. Obsazení je výborné, herecky to u mně nejvíc vyhrál Burt Lancaster a Frank Sinatra. Ladies, Deborah Kerr a Donna Reed jsou nádherné. Jenže v samotném ději se toho vlastně moc neodehraje. Chlapi hrají kulečník, chlastají, nebo chodí za ženskýma. Nejlepší je scéna, kdy se Burt a Montgomery v podnapilém stavu potkají a vedou dlouhý hovor na prašné cestě. Bromance:) Každopádně jsem od snímku čekala, že bude mnohem zásadnější. Čekala jsem, že dojde i na nějakou akci a že zobrazení pobytu na základně se bude pohybovat na větším prostoru, než jen přechod od kulečníku k pivu:) Své kvality film bezpochyby má, ale že by mě nějak ohromil, se říct nedá. ()
„Takže už víme, jak na tom jsme, chlapče?“ - „Já vím, jak na tom jsem. Člověk, co nejde vlastní cestou, není nic!“ - „Člověk mohl jít vlastní cestou možná v dobách osadníků. Dnes musí spolupracovat!“ Jenže Robert E. Lee Prewitt je paličák, kterému se spolupracovat nechce…Starý (dobrý) Hollywood. Těm oscarovým žním se až tolik nedivím, už jen z hereckého hlediska je to poměrně luxusní záležitost (Clift, Sinatra, Lancaster, Reed). I z řemeslného hlediska z toho jde cítit kvalita (pominu-li nutné zlo v podobě úsměvných zadních projekcí) a z hudební složky jsem zas nedokázal dostat z hlavy Re-enlistment Blues. Ale bavily mě i obě dějové linky. Možná jsem se trochu divil, že se „onomu“ útoku věnovala pouze tak krátká část stopáže, avšak o to víc měl divák možnost poznat hlavní hrdiny. A svým pochmurným vyzněním mě překvapil také závěr, takže za mě spokojenost a solidní 4* navrch. „Mám armádu rád.“ - „Ale ona tebe určitě ne.“ - „Když má člověk něco rád, neznamená to, že se mu ta láska vrátí.“ - „Jo, ale to platí i o lidech.“ ()
Tento film je skvelou ukážkou, do akých krajností sa dá pracovať s klasicizmom aj mimo vyhranených, bežných pravidiel čiernobieleho Hollywoodu. Občiansky chaos mužov v službe na okraji vojnových fanfár odzrkadľuje malinkú súčasť ich civilných životov, ktoré sa formujú iba v istých, vytýčených zvyklostiach. Zaujímavé sú nepochybne ich slepé a nepredvídateľné uličky súkromia, čo v kontraste s naratívnou osnovou následných udalostí vrhá tieň disharmonickej antitézy tých najnepredvídateľnejších rozmerov. Samotná choreografia náletovej katastrofy je v kontexte hybridnosti dopadu na konštruktívnu kostru dejovej osnovy lepšia, než v The Hurricane (1937). I keď jej paradoxne chýba hlbšie kinematografické splynutie, je zbytočné to prílišne vyčítať. Aj scenár spĺňa prísnejšie kritéria. Nebyť vedomia obsahu tohoto filmu vo všeobecnosti, ani len v náznaku by ma nenapadli spomínané zvraty, ktoré mali ten správne, osožný náboj prostriedkov filmového umenia. ()
Výtečný Zinnemannův film z válečné doby. Odehrává se přitom ve výcvikovém středisku, kde se nacházejí nejrůznější typy vojáků. Zinnemann se nebojí kritiky a ukazuje, jak zde probíhala šikana a osobní ambice byly výše než ambice vojenského útvaru. Největším sympaťákem zde je Montgomery Clift, tvrdohlavý jako pozdější Frajer Luke a jehož kamaráda zde ztvárňuje mladý Frank Sinatra. Na pozadí toho všeho se odehrávají milostné románky, které vojáci potřebují tak jako ostatní lidé, ba možná ještě víc. Vyvrcholením snímku je japonský útok na Pearl Harbour 7. prosince 1941. ()
Galerie (65)
Zajímavosti (51)
- Film velmi zpopularizoval "Aloha" košile. (Kulmon)
- I šedesát let od svého vzniku se jednalo o poslední film oceněný Oscarem, který měl nominace ve všech čtyřech hereckých kategoriích. (SeanBean)
- Role Karen, kterou nakonec ztvárnila Deborah Kerr, byla postupně odmítnuta herečkami Ritou Hayworth, Joan Fontaine a Joan Crawford. Rita Hayworth neměla o roli zájem, Joan Fontaine se omluvila rodinnými důvody, Joan Crawford pak nesouhlasila s filmovým kameramanem. (lucascus)
Vrátil som sa k uznávanému dielu americkej kinematografie, ktoré som zhliadol naposledy pred šiestimi rokmi, keď moje hodnotenie bolo „iba” dobré, a tak som tentokrát očakával, či sa to nejakým zázračným spôsobom zmení k pozitívnejšiemu, lepšiemu a vyššiemu konečnému výsledku ? Hviezdička nahor napovedá, že áno, a skúsim aj vysvetliť, prečo ? _ Tento majstrovsky, čierno-biely protivojnový film Freda Zinnemanna má časovú os danú na obdobie druhej svetovej vojny, keď Amerika síce ešte aktívne nevstúpila do priamych bojov, ale už nechýbalo veľa k povestnému dátumu= 7. DECEMBER 1941, kedy japonské cisárske námorníctvo napadne námornú základňu Pearl Harbor na Havaji, pričom postavy z Odtiaľto až na večnosť sa nachádzajú „čoby som len kameňom dohodil” od bodu epicentra. Nie je to úplne tesné, stále majú totiž dostatok času, aby vojaci na večer pravidelne navštevovali bary a muckali sa s ľahkými dievčatami, či sa spíjali do nemoty, skrátka, sú beztarostní, splnia si svoju každodennú šichtu, keď trénujú, že nemusia riešiť, ako, a či vôbec prežijú celý deň, ak by boli na fronte, a namiesto toho, sa stretávajú najmä sami medzi sebou v psychologickom zovretí. Ich najbližšia starosť, je napríklad- šikana, veľký vzdor, zakázaná a milenecká láska a cetera. Vymenujem päticu najhlavnejších i vedľajších postáv, začnem s atraktívnou spoločníčkou Lorene, pokračujem ešte s oveľa atraktívnejšou „kapitánovov ženou” Karen, keď okolo týchto krásavíc sa pohybujú- seržant Warden, dobrácky Talian Angelo Maggio, ale predovšetkým vynikajúci bývalý boxer, teraz rádový vojak Prewitt, okolo ktorého sa to všetko miesi. Títo piati sú zlomovými, kľúčovými charaktermi, kde mimochodom sa Karen s Prewittom nikdy nestretne, len jej seržant o ňom rozpráva... Chcú, aby zase boxoval, ale on o tom nechce ani počuť, a to je hlavná línia udalostí_ Dosýta som si taktiež užil fantastický explicitný bozk na pláži dvojice zamilovaných až po uši, ktorý sa už zapísal zlatými písmenami do kroník kinematografie, ale nielen preto som zvýšil známku filmu. Za obsadenie Sinatru výrazne lobovala MAFIA, keď sa aspoň snaží podať svedomitý herecký výkon, pričom parádná sekvencia z baru, ako hodí stoličku do chrbta odporného Ernesta Borgnineho, vážne stojí za to, a apropo, Oscara si podľa mňa nakoniec zaslúžil všetkými desiatimi ! Lancaster je absolútny ALFA SAMEC. Clift je zo všetkých Najlepší ! Kerr a Reed, takéto herečky už dávno nežijú, vymreli, a tak mám potrebu sa k nim stále vracať, lebo mi chýbajú. _ Kamera Burnetta Guffeyho je o niečo precíznejšia, ako strih Billa Lyona. Film Michaela Baya- Pearl Harbor z roku 2001 sa v 45 minútovej pasáži venoval spomínanému ataku, keď Fred Zinnemann na to vyčlenil len pár minút, skôr sa zameral na vývoj postáv, ktoré vyšperkoval perfektnými výkonmi, obohatil prostredie taktiež nepríjemnou atmosférou, kedy sa na rad dostávajú nevídané zvraty, ktoré snímok posúvajú do iného rozmeru. _ Zaradil sa vedľa monumentálneho Gone with the Wind- s 8. academy awards, ale ja osobne o trochu viac preferujem, až On the Waterfront, ktorý príde o rok, že už navždy zakotvil v mojej prestížnej TOP 10 najlepších filmov všetkých čias, istý okamih som si myslel, že by tam mohol byť aj tento Zinnemann, len to by musel mať už pred 6. rokmi- minimálne 80% ! () (méně) (více)