Krotitelé duchů II

Dějově, humorem i efekty nabitější jak jednička, což se dá říci o málokterém pokračování. Zajímavý záporák, parádní Peter MacNicol a pohybující se Socha svobody.A místy to umí být i docela děsivé, za mladých let se mi o svíticích očích Petera MacNicola zdávaly i noční můry. Přesto mi však dvojka přišla zpracovaná o něco více jako rodinný film. Pětihvězdičkové hodnocení je stejně jako v případě prvního dílu možná moc, ale pro mě jsou Ghostbusters klasikou, kterou si rád zopakuji kdykoli. (12.04.2015)

Ne, tohle už prostě není ono. Není to tak parádně svižné, nemá to tak skvělý náboj, něco se zde dokonce opakuje a je strašně moc vidět, jak se snažili, ale ono to nešlo. Není to povedené a skoro bych řekl, že je to až moc rychle spíchnuté. Je to škoda, protože tahle čtveřice by si rozhodně něco lepšího zasloužila. No, bohužel už na to nedojde. Určitě ne v tomhle složení. (26.12.2015)

O hodně slabší, než jednička. Opět jsem si pouštěl film po x letech a popravdě jsem si z něh nic nepamatoval. O to více jsem k němu mohl přistupovat jako k nepopsanému listu. Stále přemýšlím, kde se stala chyba, jelikož film postrádá lehkost a kouzlo jedničky. Můžou za to herci a jejich ega, změna tónu filmu, nebo špatný scénář. Případně něco jiného. Tak jako tak, kdyby tam nebyly dobré triky a finále se sochou, tak by to byla velká nuda. (11.01.2022)

V mém životě figuruje několik filmů, u kterých jsem přesvědčen, že měly zásadní vliv na můj vkus a patří jim tak speciální pozornost. Krom Vetřelců, u kterých jsem byl přítomen v prenatálním věku, Věci, od které mapuju bílé vlasy v mé bujné kštici, Studny z edice 30 případu majora Zemana (kterou jsem viděl s babičkou, když mi bylo tak 6 let a dodnes tu hrůzu mám před očima :D), to jsou to zaručeně Krotitelé duchů, u kterých jsem si uvědomil mou fatální náklonnost ke strachu, hrůze, mrtvolám a dalších bubákům. Tehdy si to pouštěl strejček ještě na stanici ORF v němčině a já ho přemluvil, abych se taky mohl dívat (no víc jak 8 mi tehdy asi nebylo). Prdel mi cvakala až do rána, ale od té doby jsem vyrážel pravidelně sledovat horory právě sem, protože doma jsem měl oficální zákaz (většinu filmů jsem tak musel sledovat vestoje zpoza rohu na tajnačku a jaké bylo mé utrpení, když si ti to táta v půlce přepnul na nějakej eroťák :D :D :D. I když jsou Krotitelé spíše komedií a dnes samozřejmě chápu atmosféru i sdělení filmu, tehdá jsem byl opravdu velice v píči a úžival si strach v úplně jiných rozměrech, v jakých se mi to už asi nikdy nepovede. Krotitelé jsou specifický a kultovní film, který vyváženým způsobem kombinuje komedii a strašitelnou atmosféru s parádním hereckým obsazením, především životní role Billa Murraye a standardně neodolatelné Sigourney. Pro mě tedy vyjímečná záležitost, na kterou budu už navždy koukat ve zcela specifických měřítkách :). (05.04.2014)

„Myslela jsem, že ty košile jsou špinavé.“ - „Mám víc než 2 druhy prádla. Já nemám jen čisté a špinavé. Mezi tím je řada odstínů.“ Dvojka Krotitelů duchů patří určitě k těm zdařilejším z filmových pokračování. Nikoho asi nepřekvapí, že se v ní maximálně využívá konceptu divácky úspěšné jedničky. A pořád to funguje. Sice menší úbytek humoru divák pocítí, ale zase mu to tvůrci vrací zlepšením triků, efektů a vůbec vizuálu (takže v tomhle ohledu jsem už tolik netrpěl jako u jedničky). Film těží i z toho, že se stará známá parta sešla v kompletním složení, přičemž znovu perlí (Bill Murray je se svým starým mládencem stejně kouzelný jako v jedničce, ne-li dokonce víc) a přijde mi, že o něco málo větší prostor dostává Sigourney Weaver, s níž přichází i trocha té romantiky. Morální apel spolu se symbolem v podobě nejmenované sochy neruší a já celkově končím znovu na slušných 4*. „Teď testujeme pozitivní reakce.“ - „Jakým způsobem?“ - „Zpíváme tomu, povídáme si s tím a snažíme se to povzbuzovat.“ - „Ale zatím s tím nespíš, že ne?“ (28.07.2019)