Rok na dedine
Kamera:
Tibor BiathHudba:
Tibor AndrašovanHrají:
Karol L. Zachar, Adam Matejka, Emília Vášáryová, Jozef Adamovič, Hana Meličková, Viliam Záborský, Alojz Kramár, Oľga Sýkorová, Oľga Borodáčová, Ivan Rajniak (více)Obsahy(1)
Krasohled slovenské kultury plný zpěvů, tanců a hudby v průřezu čtyř ročních období... Jak již název napovídá, Rok na dedine představuje v rámci čtyř ročních období od jara do zimy slovenské zvyky a tradice v celé jejich kráse. Do ucelené mozaiky spadá např. vynášení Moreny, oslava Svatojánské noci či Slavnost Narození Páně. Neomezuje se však na pouhý popis průběhů těchto zvyků, ale i na to, jak lidé tyto okamžiky prožívali – ať už s radostí či se smutkem. Celý snímek je poté rámován láskou mezi mladou dvojicí Hankou (E. Vášáryová) a Martinem (J. Adamovič), kteří prochází všemi těmito svátky, stejně jako postava Tutury (K. L. Zachar), co vystupuje jako vypravěč. Film má za sebou bohatou historii a před jeho vznikem stála stejnojmenná divadelní hra pod vedením Ivana Terena a Karola L. Zachara, uváděná v letech 1947–1953 ve Slovenském národním divadle. Předcházelo mu také vydání alba v roce 1964. Na samotném snímku se o tři roky později podílel režisérsky spolu s Karolem L. Zacharem – výtvarníkem, divadelníkem a režisérem, i Martin Ťapák, jehož tvorba se v období 60. let skládala výhradně z filmů s tematikou slovenského folkloru. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Nevím proč mě to tak chytlo, ale v některých okamžicích se mi chtělo i plakat. Nečekaný (ale opravdu nečekaný) filmový zážitek (který potvrzuje, že v šedesátých letech se dělalo dobře snad všude a všechno). Dekorace, choreografie, kostýmy, hudba, kamera, jemný decentní a přitom velmi hluboký příběh, a především skvělá a nápaditá režie - dokonalé... (a k tomu naprosto nádherné mladé sestry Vášáryovy - jedna hezčí než druhá) ()
Dokonalosť! Ťapákovú tvorbu milujem (Kubo (1965), Rysavá jalovica (1970), Sváko Ragan (1976), Pacho, hybský zbojník (1975)), ale toto umelecké dielo mi doteraz unikalo. Je nesmierne dojímavé, hlavne kvôli tej kráse skrytej v živote jednoduchých ľudí, plnom radosti a lásky. Choreografia, muzika, spev, kroje, kamera, to všetko bolo krásne. Film je sprevádzaný hlasom Karola Zachara, z ktorého priam sála múdrosť a láskavosť, dokonale okorenený ľudovým humorom, stále som sa prepínal medzi smiechom a plačom, niekedy to bol smiech cez slzy. Nadchli ma aj herecké výkony všetkých zúčastnených a ako také dva klenoty má film na okrasu mladučké sestry Vašáryové. Ešte jedna technická poznámka: Je úžasné sledovať, ako sa podarilo toto 50 rokov staré dielo zreštaurovať, obraz ako zrkadlo a zvuk tiež veľmi čistý. ()
Přehlídka slovenského folklóru včetně zpěvů a tanců, rozděleného do čtyř ročních období. Účinkuje tehdejší herecká elita v čele s krásnou Emílií Vašáryovou. Bez nějaké výraznější dějové linky bohužel snímek ztrácí tempo a po nějakém čase začíná nudit. Myslím si, že je velká škoda, že všechny zvyky a tradice se odehrávají pouze ve studiových interiérech, zatímco exteriéry slovenské přírody zůstávají nevyužity. ()
Mal som veľmi dobrý pocit pri sledovaní tohto filmu napriek tomu, že celý život žijem v meste, folklór nevyhľadávam a zaradenie filmu medzi dokumenty, či muzikály ma prekvapilo. Na prvý pohľad by sa zdalo, že existuje istá príbuznosť s Rodnou zemou. Ani náhodou. Delí ich nielen významne dlhých 14 rokov, ale najmä rozdiel medzi nepredstieranou láskou Karola L. Zachara a Martina Ťapáka k ľudovým zvykom, piesňam a tancom, prihlásením sa väčšiny hercov ku svojim koreňom a medzi ideologickou agitkou zneužívajúcou folklór v Rodnej zemi. ()
Je tam veľa pekných, mladých a chudých slovenských dievčat v krojoch (čo je super), potom ešte viac slovenských švárnych šuhajov (čo je menej zaujímavé), zopár postarších ožranov (to už nie je vôbec zaujímavé) a štúdiové kulisy (čo je sranda). Ťapák so Zacharom predstavujú divákom slovenský folklór a nie "rok každodenného života na dedine", ten bol určite menej zábavný a dominovala mu práca. Toto bolo a je Ťapákovi často vyčítané, ale zase sú filmy, ukazujúce aj bežný život, takže ja by som to neriešil. Keďže tu po dejovej stránke ide iba o vzťah Adamoviča a Vášáryovej, tak tie takmer dve hodiny sú predsa len trochu moc. Ale rozdelenie do štyroch častí film umne rytmizuje. 70% ()
Galerie (7)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (5)
- Už v roku 1964 vznikla nahrávka, ktorá tvorí základ televíznej adaptácie. (Raccoon.city)
- Film sa natáčal v Bratislave a účinkujú v ňom aj najznámejšie svetoznáme slovenské súbory SĽUK a Lúčnica. (Raccoon.city)
- V dekoráciách filmu boli použité exponáty zbierok Slovenského národného múzea v Martine. (Raccoon.city)
Reklama