Přehrada (E04)

Baví mě na tom, jak se podařilo docela notoricky známý kauzy natočit tak, že jsou znovu pro diváka zajímavý. Vím, že sud najdou a přesto ani nedutám, když ho hledají. Finger jako Plíšek je výbornej. Stará škola, ohař, co chytne a nepustí. Sokolův Tůma a jeho v dobrý víře myšlená nebezpečná hra s podsvětím, o který už ví, že zavání obrovským průserem, je taky zajímavej. A trio doplňuje mladej schopnej vyšetřovatel, kterej ve svý mladický naivitě nevidí, že i on si hraje s ohněm, i když trochu jiným, než jeho zkušenější kolega. Paráda. Málokdy se těším na pokračování nějakýho českýho seriálu a tohle je zrovna ten příklad. (01.02.2022)

Byl jsem manželkou nepřímo donucen  sledovat tento díl vychvalovaného seriálu, ale pro mne osobně to bylo emočně nezajímavé a nemohl jsem se dočkat až konečně vytáhnou ten sud a budu moci jít spát. Sledovat Krejčíkovou se Siniakovou v Melbourne, Roryho v Dubaji nebo Slavii proti Ostravě v Edenu bylo mnohem zábavnější. No a co se týče kriminálních seriálů, tak se těším na druhou řadu Ozark a Devadesátky klidně oželím. Holt den má jen 24 hodin a je třeba s volným časem nakládat podle svých představ (31.01.2022)

Jasně, takže jestli to chápu správně, tak z celého seriálu o devadesátkách se to nakonec smrsklo jen na kauzu orlických vrahů, která se tu řeší už čtvrtým dílem. Mrázek a Běla se tu jen mihli jako bezvýznamná stafáž v prvním dílu. Jonáka vyřešili během druhého dílu. A teď už jen Orlík a tak to bude až do konce. Kdybych se chtěl podívat na film o Kopáčovu gangu, pustím si Sametové vrahy. Navíc mi je čím dál tím více nesympatický hlavní potenciální klaďas Plíšek. Pokud tohle má být předobraz starého Plíška, čili moudrého a laskaveho nestora s intuicí Kolomba v podání Bolka Polívky, tak tvrdím, že jde o dvě naprosto a zcela diametrálně odlišné osoby. (05.02.2022)

Nepamatuji si, že bych si kdy z nějakého českého seriálu odnesl takový zážitek jako po čtvrté epizodě Devadesátek. To, co tato epizoda divákovi dala, by se dalo bez nadsázky přiřadit k highlightům nejen tuzemské seriálové tvorby, za kterou by se nemusely stydět ani lepší zahraniční produkce. Nevybavuji si, že bych po dosledování nějakého CZ/SK seriálu zíral na závěrečné titulky s otevřenou pusou a právě zpracovával zážitek, který daleko převyšuje návštěvu kina. Atmosféra, napětí a tíživá hudba Juraje Dobrakova vrhne diváka do středu dění a to způsobem, že si ani neuvědomíte, že sledujete televizní seriál. Už v tuto chvíli lze Devadesátky považovat za klenot české seriálové tvorby, který už teď sedí na trůnu a na míle převyšuje laciné, brakové, hloupé a scénáristicky/dramaturgicky primitivnější konkurenty, které cílí na nenáročné a po pracovním dni unavené publikum (zdravím Voyo a kreativní producenty tuzemských komerčních televizí). Pokud by se tvůrcům i nadále podařilo přidat pod kotel a zobrazit následující bezprostřední dění ve své surovosti a ohyzdnosti tak , jak se celá kauza udála, tak tu můžeme mít český Černobyl a to bez nadsázky. Klobouk dolů všem zúčastněným a Marešovi zvlášť. PS: Juraj Dobrakov coby skladatel se mi začíná čím dál tím víc líbit. (01.02.2022)

Tento díl má pro mě osobně až příliš dokumentární charakter. I když jsou některé momenty dramatické, vtípky v prolukách, jakkoli povedené, to nezachraňují… Uvědomuji si, že jde o specifický záměr, na kterém kvality seriálu naopak stojí. Ale tady to vnímám osobně už jako přestřelené a na úkor filmového napětí… Těším se nicméně na další díl! (30.01.2022)