Chladnokrevně

Spoilery! S hodnocením tohoto snímku mám značný problém. Se strávením úvodních 90 minut jsem měl opravdu značný problém a absolutně jsem nechápal, kde se u tohoto snímku vzalo průměrné hodnocení 85 %. Problém byl zřejmě ve výstavbě děje. 90 minut se řeší neskutečná brutálnost činu, který nebyl divákům představen. Dva kamarádi se toulají světem a není na nich ani náznak toho, že by je provedená 4násobná chladnokrevná vražda nějak výrazně poznamenala. Děj v tomto momentu nebyl vyloženě zlý, jen byl brutálně stereotypní. Stále dokola se omílal motiv. Přišel mi zcela zřejmý. Dva psanci viděli možnost snadného přivýdělku a s ním spojenou naději na vysněnou budoucnost, která by prozářila jejich, do té doby, zcela ubohé životy. Samotný čin mi nepřišel závratně brutální. Chlapci znehybnili obyvatele domu a z frustrace, že z lupu nebude nic jiného než zaznamenaný trestný čin, se rozhodli odstranit svědky, a to rychlým a bezbolestným způsobem. Ukázka provedení tohoto činu odstartovala vynikajících závěrečných 40 minut, kdy jsem prakticky ani nedýchal a které byly zcela bez debat 5hvězdičkové. Opravdu úžasná práce. Od velmi husté atmosféry až po psychologický rozbor dvou charakterově rozdílných, na smrt jdoucích, pachatelů. O tomto snímku budu opravdu velmi dlouho a velmi intenzivně přemýšlet. Obávám se, že k plnému docenění je třeba snímek absolvovat alespoň dvakrát, či být s danou událostí alespoň předem obeznámen. Vzhledem k faktu, že mě snímek 2/3 nijak závratně neokouzloval, se neodvážím dát více než 3 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (07.05.2017)

Dokonalá adaptace dokonalé knižní předlohy. Capoteho knihu jsem zhltl prakticky na jeden záběr, tvůrcům filmového ztvárnění se naštěstí podařilo přenést na plátno všechno podstatné a přidat pár třešniček navíc. Nejsilnějšími okamžiky jsou zákonitě scény samotné vraždy a následné popravy obou kriminálníků, mezitím se však divák může kochat velmi nápaditými a svěžími střihy a úhly záběrů. Je to krásné rozloučení s klasickou, velmi narrativní kriminálkou 50tých a 60tých let a zároveň předvoj sedmdesátkové chladné, vizuálně vyšperkované filmařiny. Tento přechod lze vysledovat takřka na minutu přesně, kdy utichá hudba Quincyho Jonese a my sledujeme jen mlčenlivé pohyby postav a ruchy prostředí. A konečně - stejně jako v případě knihy v divákovi nakonec zůstane paradoxní, trochu provinilý pocit lítosti vůči vrahům. Doporučuji nejen knihu, ale jako poslední tečku také pohled do zákulisí - film Capote (2005) s vynikajícím P.S.Hoffmanem. (23.04.2011)

Drsne a realisticky natočená dráma dvoch recidivistov, ktorým morálka a cit nič nehovoria. Sú ochotní prekračovať všetky medze normálneho chovania a konajú to bezcitne a chladnokrvne. Lenže nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá... Brooksova dráma však neodsudzuje len oboch páchateľov, ale aj spoločnosť, v ktorej žijú. Film kladie mnohé spoločenské otázky, a nemusí na ne dávať odpovede. Všetko je na divákovi. Prínosom je aj reportážny spôsob natočenia, kvalitná čierno-biela kamera a výborná hudba odrážajúca všetky emócie. Snímok bežal v našich kinách v roku 1969. (17.11.2012)

Dva roky po vydání jednoho z vůbec nejzásadnějších děl americké literatury přišla jeho filmová adaptace. A Richard Brooks to vzal za správný konec. Herce snad již lépe ani vybrat nemohl (zvlášť s Robertem Blakem se trefil přímo do černého) a formálně je Chladnokrevně bez přehánění odosobněně dokonalé. Obvzláště kamera a nápadité střihové přechody mezi scénami jsou lahůdkové záležitosti. Problém je v délce stopáže. Zatímco úplný začátek (až po scénu před samotným činem) a druhá polovina filmu (od sbírání "pokladu" na poušti) jsou bez výhrad, tak těch několik desítek minut mezi už s výhradami přeci jen je. Znelidňující to však je i po letech. Ovšem je to spíše zásluhou nadčasovosti Capoteho předlohy než filmem samotným. Což neznamená, že bych vám ho hned tady na místě všema deseti nedoporučil. (10.04.2008)

Mrazivý náklad ku ktorému sa do týždňa musím znova vrátiť. Len strihová skladba samotná by stála za dlhšiu diskusiu, za ktorú by samozrejme stáli aj ostatné dielčie aspekty zadaptovaného Capoteho. Quincyho hudbu však nahradiť napríklad takým Bernardom, prípadne zameniť s pasážami absolútneho ticha, podprahovo vytvárajúcom atmosféru pochmúrnejšiu než post-produkčne dosadená hudba. Tu už otázka neznie: Prečo sa podobným štýlom už dnes filmy nenatáčajú?, ale skôr: Myslíte si, že takto geniálne by to dnes ešte niekto natočil? Veľmi malá pravdepodobnosť, ale predsa, mrzí to niekoho? O to radšej a častejšie sa človek potom vracia ku klenotom ako Chladnokrvne a jemu podobným. To, čo v 60. rokoch predstavovalo film viac-menej komerčný a naviac s presahom, dnes sa rovná filmu hlboko umeleckému, určenému úzkemu okruhu fanúšikov, sprostredkovanému jedine skrz filmový klub. Inak ďalšie utvrdenie sa v tom, prečo sa vždy tak veľmi rád vraciam do obdobia Nového Hollywoodu. 90% (06.06.2012)