Chladnokrevně

Někdo tu napsal, že film skrze důkladnou psychologickou rovinu nadržuje vrahům a dělá z nich bezmála národní hrdiny - s tím nesouhlasím. Hlavní poselství snímku tkví dle mého spíše ve velmi naturalistickém způsobu, jakým je nám postupně sdělováno, že vraždící chladnokrevní maniaci jsou v mnoha případech vlastně docela obyčejní lidé a slušný občan by se při styku s nimi klidně mohl stavět na hlavu, ale tu tmavou skvrnu na jejich duši by stejně vůbec nepostřehl. Cennou výpovědní hodnotu pak ještě zvýrazňují věrohodní herci a minimalistické snímání každé scény, které vede k velmi napínavému, generačně laděnému a na svou dobu nevídaně stylizovanému vyprávění. Kritik bude spokojen, nestranný fanda filmových šedesátek nadšen a americký pamětník nasrán, protože tohle všechno se za jeho mládí pravidelně a mnohdy bez trestu skutečně dělo.. 85% (15.03.2014)

Skutečný příběh dvou mladých lidí, kteří zmasakrují čtyřčlennou rodinu pro pár peněz. I díky černobílé kameře dokumenteristicky laděný příběh. Vzpomínání jednoho z vrahů na to, jak se zločin udál, je nesmírně působivé. Režisér se tu vyhýbá přímému zobrazení násilí, vystačí si jen s náznaky, ale ty samy o sobě jsou děsivé. Vše korunuje závěrečná scéna popravy. No, nebylo mi dobře na duši. (24.08.2003)

Mrazivý náklad ku ktorému sa do týždňa musím znova vrátiť. Len strihová skladba samotná by stála za dlhšiu diskusiu, za ktorú by samozrejme stáli aj ostatné dielčie aspekty zadaptovaného Capoteho. Quincyho hudbu však nahradiť napríklad takým Bernardom, prípadne zameniť s pasážami absolútneho ticha, podprahovo vytvárajúcom atmosféru pochmúrnejšiu než post-produkčne dosadená hudba. Tu už otázka neznie: Prečo sa podobným štýlom už dnes filmy nenatáčajú?, ale skôr: Myslíte si, že takto geniálne by to dnes ešte niekto natočil? Veľmi malá pravdepodobnosť, ale predsa, mrzí to niekoho? O to radšej a častejšie sa človek potom vracia ku klenotom ako Chladnokrvne a jemu podobným. To, čo v 60. rokoch predstavovalo film viac-menej komerčný a naviac s presahom, dnes sa rovná filmu hlboko umeleckému, určenému úzkemu okruhu fanúšikov, sprostredkovanému jedine skrz filmový klub. Inak ďalšie utvrdenie sa v tom, prečo sa vždy tak veľmi rád vraciam do obdobia Nového Hollywoodu. 90% (06.06.2012)

Mohlo to vyznít jako laciná kritika společnosti, která k takovému činu ty dva dohnala, mohla se z toho stát nic neřešící polemika o nutnosti nejvyššího trestu a nebo taky pouze tuctový thriller o bezcitném zločinu. Jenže to by nesměl Richard Brooks režírovat natolik protřele, aby jeho snímek nebyl, podobně jako geniální Capoteho kniha, „pouhou“ nezúčastněnou rekonstrukcí s dokumentární autenticitou, která navíc boduje i ve formální sféře (kamera, střih). Avšak i přes svou zdánlivou odtažitost nakonec film působí i jako docela solidní emocionání vyšťavovák, který však nevzbudí ani lítost ani soucit, ale naopak chladnokrevný pocit satisfakce, byť notně pochroumaný. (05.04.2007)

Priznám sa, že som od tohto filmu čakal viac. Hlavne som sa tešil na mrazivú atmosféru v dome počas páchania tohto zločinu, no žiadne mrazenie neprišlo, keďže obete reagovali akoby k nim prišla na návštevu tetička a nie ozbrojení zločinci. Tým pádom sa nedostavili ani žiadne emócie. Po technickej stránke to je ale dobre odvedená robota, rovnako ako herecké výkony Blakea a Wilsona, no kratšia stopáž by nebola na škodu. (23.08.2010)