Kráska dne

Luis Buňuel dokázal plnohodnotně převést atmosféru surealismu do filmu. Do filmu času vstupuje snění, přičemž chvíli trvá, než divák rozezná, že nejde o realitu. Do toho je scénář prošpikován místy absurdními dialogy, zároveň všas příběh zůstává konzistetní, netříšítí se a ději tak nechybí celistvost a logická uzavřenost. Buňuel se ve svých filmech vždy mohl opírat o zdatné herce a v Krásce dne to platí obzvlášť. Dá se totiž říci, že Catherine Deneuve si krade celý film pro sebe, protože její Severine dokáže celý prostor filmu vyplnit provokativní atmosférou. Kráska dne patří mezi ty opravud velká díla svého režiséra, i když osobně mám raději ty filmy, ve kterých překročil hranici reality ještě výrazněji. (21.11.2011)

Luis Buňuel si opět vzal na paškál kritiku společnosti. Tentokrát jde o mladou ženu, manželku bohatého chirurga. Toto manželství ji však nenaplňuje. Stane se prostitutkou, v čemž nachází smysl svého života. Nejde jí o peníze. Chce pozornost muže a je jí jedno, že to je ponižujícím způsobem. Muž, který stál o její vznešené chování o ní jako kurvu nemá zájem. Buňuel tu trochu kritizuje ženy. Žena je podle něj bytostí, která potřebuje tvrdou ruku a líbí se jí to. Sama od sebe není schopna být zajímavá. Aspoň tak jsem to pochopil já. Snové vize a surrealistické vyznění dělají tento film ještě lepší! K tomu krásná Catherine! (19.09.2009)

Spiklenci slasti Luise Buñuela. Jan Švankmajer je ale dokázal natočit líp... Zajímavé také je, jak se Buñuel snaží vystupovat proti společenským konvencím, ale dobový úzus mu nedovolí v takhle vyhraněně otevřeném snímku ukázat byť jediné ženské ňadro, vše končí u dámského spodního prádla či odhalených ženských zad... (06.02.2012)

Nejednoznačná podívaná. Nicméně mám pocit, že kdyby pod ní nebyl podepsán Bunuel, zdejší hodnocení by bylo alespoň o deset procent nižší. Herecké výkony spíš průměrné. U Deneuve se to dá vysvětlit zvláštní postavou, kterou hraje, Sorelovo podání však vůbec nekorespondovalo s rolí sluňáckého doktora a oddaného manžílka. Hlavní je ale režisérský vklad. Je citít, že Bunuel zůstal věrný tradici a svůj film staví jako bývalý surrealista na základech psychoanalýzy. Sex a smrt jsou hlavní esencí Krásky dne. Bohužel flashbacků a volně ukotvených snových scén bylo ve filmu poskrovnu a hlavní dějová linka mi nepřijde tak nosná, aby utáhla napjatou pozornost. Z některých filmových prvků mám navíc pocit, že je Bunuel včlenil čistě, aby naplnil normu "divnosti". Třeba opakující se motiv lilií. Nejen, že nic ve skutečnosti nevysvětluje, ale hlavně se s ním v druhé půlce filmu ani nepotkáme. (17.01.2010)

Kostra filmu vychází z románu Josepha Kessela z roku 1928. Opravdu jenom kostra a jména. Tento film je ale o něčem úplně jiném. Luis Buñuel útočí s gustem, požitkem a bez milosti na další svátost, jíž měl za pouhou instituci - na manželství, které podle něj nedokáže plnit svou roli a Séverine se ke svému manželovi může přiblíž pouze pomocí nevěry a vymanění, odpoutání, osvobození či jenom "vyvětrání"(?) své bohaté sexulity. Samozřejmě se ale nejedná o nic laciného, nýbrž o vrstevnatý, mnohoznačný, inteligentní a analytický pohled do duše vznešené kurvy z nutnosti ducha - kurva - toť žena - toť nic špatného. Alespoň takhle to snad myslel Buñuel. Nesouhlasím, zdráhám se souhlasit, bojím se souhlasit! (10.06.2005)