Konference ve Wannsee

Film zbytečně srážejí nevěrohodní herci (výkony vesměs dobré, avšak většina nevypadala příliš "německy"), třebaže pár výjimek by se našlo, např. Ben Daniels jako Bühler - tomu jsem to skopčáctví věřila - naproti tomu odbarvený Stanley Tucci jako Eichmann spíše rozesmál. Formát TV filmu je více než pochopitelný - tohle by v kinech nemělo šanci - snímek se zdá být mnohem kratším než ve skutečnosti je a to je rozhodně na škodu, neboť člověk má pocit, že se v něm vlastně vůbec nic nestalo, ačkoli se tam řešila jedna z nejzásadnějších otázek 20. století. Přesto by se tu snad našly i nějaké klady - když už nic jiného, tak alespoň jakás takás informační hodnota, jak že ta ohavná konference vlastně přibližně probíhala - a člověk si hned zpočátku, víc než kdy jindy, uvědomí onu neskonalou absurdnost toho, co měli Němci v plánu (a co také z velké části uskutečnili)... (02.04.2007)

A mně se to líbilo. Nejlepší je Kenneth Brannagh jako Heydrich, ale postavy Eichmanna, právníka, nebo šéfa sekce pro čtyřletý plán jsou taky zajímavé. Na to, že se to celé odehrává na malém prostoru a vlastně je to dramatizovaný záznam porady, je tam pořád co sledovat, ať už co do obsahu, nebo co do interakcí jednotlivých lidí mezi sebou. Za pozornost stojí hlavně logika, s níž k otázce přistupují, protože Židů se chtějí zbavit všichni, ovšem někteří by to rádi udělali legálně, jiní až někdy později a jiní zas hned a brutálně. Když se to tak vezme, neliší se to jejich alpinistické chování vlastně moc od leckteré porady středního managementu někde v korporaci... (17.04.2019)

Z historického hlediska bych tomuto filmu dal pět hvězdiček bez mrknutí oka. Ovšem z hlediska kvality musím ubrat. Nechci být nepochopen, ale připadal jsem si jak na čaji o páté. Přitom, když si přečtu právě onen protokol z této konference , který jsem zanechal v diskuzi u tohoto filmu, tak se mě dělá špatně. (04.04.2007)

Odpověď na otázku, kdy že to ten právní pozitivismus selhal, je v křišťálově průzračné podobě obsažena v postavě Colina Firtha - vůbec nikdy. Nahlíženo optikou pozitivismu, samozřejmě. Firthovo zaujetí pro praktické řešení otázky cestou práva je absolutní, absurdní, a bohužel zcela autentické, z pozice filmového fanouška hodnotitelné jen jako AAA. A až se před vámi bude tak deset minut promenádovat podobně nabitý Kenneth Branagh coby Herr Heydrich, bez sebemenší lítosti si řeknete: "Jen se vykecej, budeš chcípat pomalu," a zjistíte, že slovo sepse nikdy neznělo tak sladce. Potlesk patří rovněž Stanleymu Tucci, jenž je coby Adolf Eichmann své věci oddán podobným způsobem a navíc touží, aby naprosto vše, čeho se "dotkne", proběhlo zcela bez chyb. Myšlenka na to, že někdo takový má prakticky na povel obří továrnu na smrt, je příšerná. Výsledkem sešlosti této ústřední trojice s ostatními více či méně šílenými přicmrndávači se v roce 2001 naštěstí stal jen výtečný film, který by se měl promítat nejen v hodinách dějepisu, ale především základů společenských věd či jak se ten předmět teď jmenuje. Stoprocentně zasloužených, ale "jen" 90%. (02.04.2007)

Několik důležitějších nacistických funkcionářů devadesát minut mluví a mluví a mluví, až se domluví. Občas něco snědí, napijí se, pohádají se, začnou jako stádo dobytčat mlátit pěstmi do stolu, ale jakým způsobem „židovskou otázku“ nakonec vyřeší je pochopitelně známo již několik desítek let. Jediný dochovaný spis o této přísně tajné konferenci (oficiálně k ní nikdy nedošlo) nelze považovat za zdroj dostatečně věrohodný, nemá však valného významu zpochybňovat detaily, na děsivosti tématu by to nepřidalo ani neubralo. Sledovat konverzaci patnácti chladnokrevných Němců bylo znepokojivé, ještě více znepokojivé pro mě však bylo, že jsem se od filmu nedokázal odtrhnout. Výborní herci, nápaditá kamera, jeden dům, pár exteriérů – tak málo občas stačí ke kvalitnímu filmu, jde jen o to, mít dostatečně silný námět. 80% (27.01.2007)