Přízračný svět

Film začíná poměrně "akční" rokenrolovou scénou, což je asi nejdramatičtější pasáž v jeho průběhu. Jinak je děj opravdu "nenápadný", ale na konci filmu s překvapivě silným dopadem. Steve Buscemi coby gramodeskový "maniak" a neúspěšný "balič" opět předvádí, jak dobrým a nedoceňovaným hercem je. Z obou hlavních protagonistek je rozhodně více "na koni" Thora Birch, nejen pro více zkušeností a větší prostor, ale i díky tomu, že se do role více vložila a její konání je věrohodnější, byť se může zdát místy pěkně "ujeté". Opravdu jde o film, jenž si na nic nehraje, neklade si žádné velké nároky a není plný očekávání mnoha filmových cen - o to je ale silnější a zajímavější. (28.05.2003)

Před prahem dospělosti se kolem mě pohybovaly dvě skupiny holek, které jsem nemusel. První byly ony platinové M.Suvari z American Beauty, jenž "zdobilo" sebevědomé vystupování, přezíravost a zaslepená přízeň nejen pubertálních chlapců. Povětšinou byly rozumu mdlého, ovšem občas se pod tou slupkou schovávala zranitelná a okouzlující bytost, která dokázala sundat masku suverenity. Čest těmto výjimkám! A pak tu byl extrém opačný v podobě T.Birch z Ghost World. Nevzhledné, v divných hadrech oháklé dívky, zakrývající komplexy navýsost suverénním a povýšeným chováním, pohrdající mužským světem a zahořklé ke všemu konvenčnímu. V těchto případech však byla ona slupka naštěstí mnohem tenčí a k jejímu odstranění mnohdy dotyčné stačilo počkat si na ten správný autobus a ukončením pozérství se konečně stát sama sebou.. Zwigoffův film není nikterak výjimečný, ale popsal ten přízračný svět dospívání naprosto trefně a když si přidáte tradičně skvělé herectví zranitelného králíčka Buscemiho, budete usínat o potvrzenou zkušenost bohatší. Závěrem bych chtěl poprosit odborníky z diskusní sekce Filmová teorie o analýzu fragmentu krátkometrážního díla učitelky výtvarné výchovy Roberty Allsworthové 'Mirror, Father, Mirror'. Jsem přesvědčen, že se jedná o sugestivní popis incestních reminiscencí, zmítajících se mezi minulostí sužovaného duchovna a nejistou budoucností traumaty poznamenaného nitra a to za užití premisy, že ona zrcadla jsou latentním významem časového segmentu kontinuity krvesmilstva. Jakožto pouhý laik se však mohu pochopitelně mýlit.. (21.04.2010)

Viděla jsem to před milionem let na dvojce s titulky a včera jsem na to nějak přišla a podívala se znova. A musím říct, že to je sakra super film. Jeden z mála, kde se vlastně děje skoro úplný hovno, ale je to natočený tak zvláštně poutavě, že se na to strašně dobře čumí. Samozřejmě největší zásluhu mají herci, herecký koncert tady předvádí Steve, ten je v týhle roli tak naprosto boží, že bych si ho vzala domů. Thora Birch výborná, ačkoliv její postava je někdy fakt příšerná pinda, ale bez ní by se tam zase nedělo už vůbec nic. Jako bonus pak mladá Scarlett nebo Brad Renfro, který se později předvedl v "Apt Pupil." Moc se mi líbilo poselství o neschopnosti/nechuti se zařadit, o odcizení a nalezení spřízněné duše, to všechno doladěný skvělým soundtrackem. Film, na který se zase ráda podívám a přímo ukázkový příklad kultovního materiálu. (07.05.2021)

Komickým se pro mě stává zjištění, že jsem o tomhle filmu věděl už v době jeho vzniku a chtěl ho vidět - což jsem zrealizoval až teď, o dvacet let později. No... celej já! Na druhou stranu, i z dnešního hlediska člověk ocení tehdy skoro neznámou a dnes velepopulární Scarlett Johansson, tehdy velepopulární a dnes skoro neznámou Thoru Birch a konstantně podivínoidního Steva Buscemiho, skvostně podivínujícího úplně všude, kde se objeví. Oceňovanej scénář nevypočitatelně vede svou ústřední blběnku světem adolescentských patálií, kde to má těžký, protože je divná a chce bejt svá. Nebo si to aspoň myslí. Na podobný téma jsme tu nedávno měli Lady Bird (a celou řádku dalších filmů), nicméně Ghost World o vlásek vede. Vedle božího herectva na tom maj podíl super obrázky, který si rády hrajou s barvičkama a fajnovej závěr. Každej občas potřebujem sednout do busu, aniž bychom věděli, kam vlastně jede. (22.08.2021)

Pro mne má celý tenhle příběh jednu slabinu. Nejsem schopen oné hlavní puberťačce odpouštět. Je tak jednoznačně studená, sobecká, sebestředná, bezohledná, že i přes repsektování její puberty, ji pociťuji pouze jako protivnou čůzu, o které neuvěřím, že tak úplně vyroste a stane se zní vyrovnaná žena schopná jiné lásky než sobecké. Jestli mi chtěli autoři předložit film o těžkostech pouberty, tak se jim to nepovedlo, pochopil jsem ho jako příběh deformované osobnosti. A v takové rovině na něm není mnoho zajímavého. (08.08.2010)