Třetí muž

Je hezké vidět po dlouhé době černobílou kameru a krásné hry se světlem a stínem či párou od pořádné lokomotivy, Zajímavé exteriéry zbouraného města. Bylo i hezké vidět Orsona Wellese jako postavu přicházející z temné strany, však bych jen přidal na jeho mimozákonné činnosti, o které se sice postaví baví, ale ve filmu jsem nějakou zločineckou scénu nezachytil. Hudba také místy neseděla do ponuré atmosféry, ale jináč dobrý detektivní noir. 70% (07.07.2018)

Projekt 100 /2007/ (09.01.2007)

Hoci nie je hollywoodskym, ale britským filmom a vďaka hudbe nepôsobí tak temne, ako by sa možno patrilo, Tretí muž sa rozhodne dá zaradiť medzi najlepšie filmy žánru noir. Príbeh odohrávajúci sa v povojnovej Viedni písal britský dobrodruh Graham Greene najprv ako literárne dielo, ktoré potom na žiadosť režiséra Carola Reeda zmenil na scenár. Veľkou výhodou bola možnosť použiť realistické exteriéry – v roku 1949 bola Viedeň poznačená vojnou, zničená a okupovaná vojskami štyroch víťazných mocností s medzinárodným priestorom v centre. Realizmus sa nesie celým filmom, napr. aj cez typický neprekladaný viedenský dialekt, či čiastočne cez hudbu. Kamera, hoci sa pridržiava noirového štýlu vychádzajúceho z nemeckého expresionizmu, pôsobí trošku prehnane a preto kontroverzne. Zábery sú snímané z rôznych možných aj nemožných uhlov – zhora, zdola a najčastejšie zkriva. Nejde však ani tak o uhly pohľadu ako o ich časté využívanie, podľa kritikov až nadužívanie. Striedanie „rovných“ záberov s pootočenými delí pozornosť jednak na sledovanie deja a jednak na orientáciu v zábere, čo spomaľuje vnímanie diváka. Pohodový tok príbehu sa takto dynamizuje a zrýchľuje, alebo môže pôsobiť až chaoticky. Typické je aj využívanie tieňov, ktoré niekedy nahrádzajú postavu. Ďalšou pomerne kontroverznou zložkou filmu je okrem kamery aj hudba. Podľa ohlasov sa divákom väčšinou zdá, že veselé citarové melódie sa do noiru nehodia, vadia im, niektorých dokonca iritujú, hoci majú svoju logiku. Citaristu Antona Karasa, autora hudby, našli režisér Carol Reed a Trevor Howard v niektorom viedenskom lokáli, jeho hudba teda v tom čase dotvárala kolorit mesta. Film sa odohráva v období po Druhej svetovej vojne, a hoci mesto bolo okupované a časy ťažké, ľudia už predsa len necítia ťažobu vojny a pomaly sa vyrovnávajú s jej dôsledkami; hudba tento stav podporuje. Odráža tiež aj psychické naladenie postáv – Holly Martins cíti na začiatku optimizmus, neskôr (okrem iného) nádej a lásku; Harry Lime je zase bezstarostný, ľahkovážny a pobavený. Citara tiež ako mnohostrunový nástroj premieta svoju zložitosť do Martinsovej dilemy vo vzťahu k Limeovi. Tretí muž je pre mňa doslova kinematografickým medzníkom, pri jeho sledovaní som sa „zoznámila“ s Orsonom Wellesom, a to hneď v jednej z najpôsobivejších scén tohto filmu, ktorou je objavenie sa Harryho Lima. Sila tejto scény ma naplno ovalila určite aj preto, že som Tretieho muža prvýkrát videla na veľkom plátne v kine. Nesporne originálny režisér so zmyslom pre experiment Carol Reed bol za Tretieho muža odmenený nomináciou na Oscara, viacerými cenami a všeobecným uznaním. A mne otvoril dvere do sveta noiru nanajvýš pôsobivým dielom s výbornou atmosférou, za čo mu patrí pevné miesto v mojej pomyselnej filmovej sieni slávy. (14.08.2008)

Strašně zvláštní míšení noir kriminálky s groteskou, které ovšem strašně specificky funguje a dobře drží pohromadě. Vesměs je to taková komorní kriminálka, pečlivě vypiplaná, se spoustou výborných scén a anglického humoru, ale tu grotesknost si v podobě hudby odpustit nemohu. Je to strašně netradiční nápad, ale sedí to. Nicméně by mě zajímalo, jakou atmosféru by měl film s klasickou detektivní hudbou - myslím, že by to též byla velice poutavá detektivka. (31.01.2013)

Dozvědět se hned po příjezdu, že váš přítel je mrtev a že není zcela jednoznačné, zda smrt byla pouhá nehoda, vás jistě přinutí domoci se vyjasnění třebas „na vlastní pěst“. Dojdete však k šokujícímu odhalení neblahého charakteru přítele, který jste neznali… *** Atmosféra filmu nechává diváka neustále našponovaného a obrazy noir tajemna dokresluje světlo a stín (obličeje vystupující ze tmy, potemnělé uličky…) a bravurní oko kamery i exteriéry rozbourané Vídně v kontrastu odlehčeně laděných tónů citary, doprovázející celý film. *** Podzemní katakomby, kde se odehrává poslední honička, jsou až symbolické. Zlo vyplouvá z temnoty hlubin, z (pomyslného) místa plného smradu, splašek a špíny (a osamocení), kterému z nedostatku slov říkáme peklo (a běhá z toho mráz po zádech). Člověk se zde (vlastním přičiněním neb lítosti uzavřel dveře) potácí v marastu, schovává se, zkouší uniknout před trestem, leč marně. Všechny přístupy ven jsou uzavřeny. Záběry z kanálu vyznívají až hororově. S hrdlem sevřeným sledujeme prsty deroucí se příčkami poklopu na povrch, na světlo, na svobodu…V očích muže, postaveného tváří v tvář příteli a hlavni pistole, však ani teď nevidíme lítost. Spíše můžeme číst: Na PŘÍTELE bys nevystřelil!? *** V mysli blesknul film Pan Klein, který měl hodně podobnou atmosféru. (29.07.2014)

Výtečný film-noir natáčený v autentické pobořené poválečné Vídni. Skvělý Orson Welles a výborná honička v kanalizaci, která bere dech. (10.08.2006)

85% opravdu podařený kousek, který, pokud je pravda, že zraje jako víno, rád shlédnu ještě jednou. hudba opravdu výjimečná.. (03.03.2009)

Díky té hudbě mi to přišlo jako komedie! Vlastně nejen díky té hudbě. Tohle byla prostě nepovedená komedie a já se u toho celkem dost nudil. (07.09.2010)

Neměl jsem z vyzdvihovaného filmu takový požitek, jaký bych si byl býval představoval. Nějak mi zde neseděla ta akce, podobně jako scénář. Nebyl to ani Občan Kane, nebylo to ani Psycho - jen něco mezi tím. I když něco za čtyři hvězdy, o tom by si mnoho mohlo nechat jenom zdát. 4* (09.08.2011)

Kvalitně natočené, napínavé, ale chybí tomu imaginace. Konec je sice ukázkově antipatetický, ale stejnak mi přišel nedostatečný. Ve zkratce: Asi jsem sáhl po špatném žánru :) (15.02.2013)

Poprvé jsem to viděla zhruba před rokem a tak bylo na čase si to připomenout. Docela mě zarazilo, že sem si to v podstatě celý pamatovala - to je totiž u mě vždycky problém. Věděla sem o co jde, jak to dopadne, ale nějak jsem zapomněla na ten skvělej hudební doprovod. Hra na citeru je naprosto dokonalá. Americký spisovatel přijíždí do Vídně na pozvání svého kamaráda, ale zjišťuje, že je mrtvej...a protože se mu ta dopravní nehoda nezdá, pustí se do pátrání na vlastní pěst. Všichni totiž tvrdí, že tam byli jen dva muži, ale domovník viděl tři...takže kdo je ten třetí? Než mu domovník stihne říct víc, je zavražděn. A když na něho začne řvát ten malej práskač, musí zdrhat. Taky zjistí, že jeho kámoš byl pěknej darebák - nešmelil jen tak s nějakýma cigárama nebo pneumatikama, ale s říznutým penicilinem a to je prostě svinstvo, který nese těžký následky. V pátrání mu taky pomáhá Harryho milenka, herečka Anna Schmidtová (moc krásný příjmení :-) )...která není takovou Rakušankou, za jakou se vydává. Odkudpak ona asi je? :-) Když sem to viděla poprvé, měla jsem z toho lepší dojem. Není to jen Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete, ale i ten typ filmu, který vás poprvé hodně osloví, ale když pak už znáte rozuzlení, už to prostě není takovej zážitek a napětí. Každopádně za vidění určitě stojí. Myslím, že je tohle je noirovka, jak má být. Pro fanoušky tohoto žánru naprostá povinnost - a myslím, že i dokonalost :-) Hudba, rozbombardované město, hra stínu, skoro mysteriózní příběh a závěrečná honička...to je to, co z tohohle thrilleru dělá tak dobrej film. "Okupovaná Vídeň, rozdělená vojenskými mocnostmi do čtyř zón a sužovaná ničemy provozujícími černý obchod, nabízí stejně fantastickou scénu jako exotické stavby ve studiu, ale Reed se svým štábem dokázali celý film natočit v exteriérech uprostřed rozbombardovaných rumišť i laciného pozlátka a zachytit svět strachu, který je až příliš skutečný....Třetí muž je vzácný britský film, který dosahuje technické kvality nejlepších klasických hollywoodských snímků - Reed už nikdy nenatočil nic tak mistrovského. Jde o vynikající směs politického thrilleru, tajuplné lásky, neskutečné detektivky a černobílé romantiky." Též Jeden z 501 filmů, které musíte vidět (14.01.2014)

Klasika, na ktoru sa dobre pozera a i po desatrociach. Vyborna kamera a i herci. Zapletky s americkym spisovatelom su mi zname z mnohych knih a filmov. Vcelku mierny nadpriemer. (22.07.2015)

Učebnicová ukážka žánru film - noir z nezabudnuteľnou scénou naháňačky v podzemí. Ak vás zaujímajú dejiny filmu určite zhliadnite túto napínavú lekciu. (14.05.2008)

Nebylo mnoho filmů noir, které jsem měl možnost zhlédnout. Takže nemůžu porovnat, zda jsou i ostatní tak skvělé jako tento snímek, ale to nevadí. The Third Man má rozhodně jednu nejsilnějších atmosfér jakou jsem zažil. Skvělý a napínavý scénář, hra se světly a stíny v noční Vídni, krásná hudba a výborné herecké výkony. Snímek mě bavil celou dobu, ale závěrečná honička v kanálech mě zvedla ze židle. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Měl bych to asi napravit. Ale The Third Man bude vždy jediný. (11.06.2009)

Vynikající, mnozí by se mohli učit v budování atmosféry. (03.02.2010)

Více jak polovinu filmu jsem si užíval netradiční kameru, to byly záběry z jiného světa. Plusem jsou i ruiny rozbombardované Vídně, ve které mají honičky tu správnou atmosféru... Škoda, že nastolené tempo nevydrželo a druhá půlka už omílá tu samou muziku. Nicméně honička v kanálech neměla samozřejmě chybu! (31.01.2011)

Svět filmu nás už dávno poučil,že styl není vše.Třetí muž je jedním z nejstylovějších filmů všech dob hlavně proto,že nespoléhá pouze na styl,ale obohacuje jej fantastickým příběhem a obsazením,které v podstatě jeho bezchybný styl ještě prohlubují a podtrhují.Got it? (02.04.2012)

Nejenže je to ukázkový a dodnes atraktivní příklad filmu noir, ale navíc i působivě realistický obraz jedné neopakovatelné historické kapitoly. Poválečná rozbombardovaná Vídeň okupovaná čtyřmi armádami je místně a časově naprosto jedinečným, válkou zplozeným mikrosvětem (v tom mi film trochu připomíná Casablancu), který zároveň vypovídá mnoho obecného o tehdejším stavu střední Evropy. A Carol Reed tohle prostředí nijak romanticky nezplošťuje, naopak z něho dělá ústředního hybatele filmu. Hospodářský, politický, morální i jazykový chaos (skvělá figurka dopáleně švitořící rakouské domácí) a do něho zasazený i dnes maximálně napínavý příběh s nejednoznačnými charaktery i motivacemi. Skvělá obrazová stránka s typickými stínovými efekty je samozřejmostí, stejně tak výborní herci. Ale ve chvíli, kdy na scénu vstupuje Orson Welles, jako vždy poskočí herecká úroveň ještě o třídu výš. Ďábelský chlap. (14.04.2013)

Třetí hvězdu jen za tu Vídeň. Jinak nuda šeď, příběh jalový, postavy načrtnuté, herci herečtí (až na Wellse), podzápletka s přednáškou zbytečná, dialogy nevtipné, hudba na facku. (28.02.2020)

Nejlepší snímek všech dob? Když se to tvrdí, tak zřejmě ano, neboť v rámci Noir a skvěle propracovaného jednoduchého příběhu se jedná skutečně o filmovou pecku. Onen námět byl později v nejrůznějších formách použit ještě několikrát. Jako například „Get Carter“ (1971). Reálné prostředí poválečné Vídně už jen dokonalo své. Diváckou zajímavostí je, že po každém dalším shlédnutí si lze všimnout momentů, které předtím pozornosti unikly. Určitá postava v jiném světle, nuance ve scéně, linie dialogu. Pokaždé vyznívají jinak. Mistrovská kamera využívá každičkého detailu zdůrazňující nepříjemnou schopnost světla a stínu v nejrůznějších úhlech kamery, aby se dosáhlo pocitu, že i ten nejnevinnější člověk vypadá zlověstně a nebezpečně. Jednoduše řečeno se jedná o vizuální podobu přesvědčení, že se nikde a nikdy nedá věřit nikomu. K tomuto přesvědčení navíc dopomáhá německý jazyk místních lidí, u kterých pro diváky úmyslně nejsou titulky. Hlavní postava příběhu Holly Martins němčině nerozumí, a tak je odkázán, stejně jako diváci, na překlad někoho, kdo umí anglicky. Diváci se tak lépe dokážou vcítit do jeho pozice, kdy je vlivem jazykové bariéry daleko těžší se něčeho dopátrat. Vlivem toho je třeba hodně silná scéna s malým chlapcem na ulici po setmění, který na Martinse pokřikuje právě něco v němčině v době, kdy je z domu odnášen zavražděný domovník, se kterým se měl Martins setkat. Ani Martins, ani diváci mu nerozumí, ale netrvá dlouho a pochopí. Chování chlapce v Noir obrazotvornosti vyznívá až ďábelsky. A takových scén, kdy se ponechává scéna na fantazii diváků, je více. Skutečně se jedná o výborný snímek a to nejen svým zpracováním. Pro fanoušky Noir filmů naprostá povinnost. (28.08.2022)